národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Vojtěch Sucharda pocházel z uměleckého rodu Suchardů z Nové Paky, ve kterém se umělecké nadání dědilo z generace na generaci už od jeho praděda Jana. pravnuk malíře a sochaře Jana Suchardy staršího (1770-1820), vnuk sochaře a loutkáře Antonína Suchardy staršího (1812-1886). Syn sochaře Antonína Suchardy mladšího (1843-1911), bratr sochaře Stanislava Suchardy (1866-1916), malířky Anny Suchardové Boudové (1870-1940), sochaře a loutkáře Bohuslava Suchardy (1878-1927), malířky Miroslavy Suchardové (1889-1965).Matka Anna, roz. Šádková (1848-1924). Loutkářství se vyučil v závodě svého otce a v roce 1899 přesídlil do Prahy. V roce 1905 absolvoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu. Po absolutoriu spolupracoval na sochařských dílech svého bratra Stanislava, podílel se na výzdobě nádraží Františka Josefa, tvorbě pomníku Fr. Palackého a K. Bendla. Palackého. Od roku 1907 spolupracoval s architektem Kamilem Hilbertem na dostavbě katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Pro katedrálu vytvořil na 250 novogotických hlavic sloupů, vyřezávanou truhlu, několik kamenných plastik a dva vysoké reliéfy znázorňující stavitele dómu na průčelí stavby. Vojtěch Sucharda pracoval i na výzdobě několika kostelů a staveb po celých Čechách. Od roku 1913 se podílel mimo jiné i na sochařské výzdobě pražského paláce Koruna. V letech 1914-1918 vojenská služba. Za 1. světové války padl do ruského zajetí. V roce 1908 se oženil se svou spolužačkou z Uměleckoprůmyslové školy Annou Brichovou, s níž v roce 1920 založil divadlo Říše loutek. V tomto divadle pak působil čtyři desítky let. Anna, roz. Brichová (1883-1944). Dcera Anna (1909-1996). Dcera: Olga (*14.7.1911), provd. Turková. V letech 1912, 1936 a 1948 se podílel na rekonstrukcích Staroměstského orloje v Praze, pro který vytvořil dvanáct nových sošek apoštolů. V poválečném období byl také autorem návrhu na celkovou modernizaci výtvarného řešení Staroměstského orloje, který nebyl nikdy realizován. Po smrti své ženy v roce 1944, se roku 1947 podruhé oženil s pražskou Němkou Alžbětou Bálkovou. 2. žena: Alžběta Balková (*1891), kadeřnice Městských divadel na Vinohradech (10 let upravovala paruky v divadle ŘL v Praze). V l. 1954-56 režie celkem 20 her. Roku 1956 vzdal se uměleckého vedení ŘL pro sluchovou chorobu.


- dostavba katedrály sv. Víta, Pražský hrad
- výzdoba chrámu sv. Jana Nepomuckého, Štěchovice
- výzdoba chrámu sv. Jiljí, Nymburk
- výzdoba chrámu sv. Petra a Pavla, Mělník
- výzdoba muzea, Hradec Králové
- 12 sošek apoštolů na Staroměstském orloji
- plastiky pro palác Koruna na Václavském náměstí
- pomníky padlým obětem války
- výzdoba budovy Hlavního nádraží v Praze
- pomník Františka Palackého v Praze
- kopie barokní kašny v pražské Loretě
- dřevořezby pro pražský kapucínský klášter
- loutky divadla Říše loutek