národnost: česká
pohlaví: muž
web: www.particip.tv

heslo:
Základ tvorby Tomáše Vaňka spočívá někde na pomezí reality a fikce, které formou zábavné hry s materiály a vlastnostmi optiky zprostředkovává divákovi.
Svou diplomovou práci vytvořil v období, kdy začal poprvé pracovat s fenoménem povrchových úprav, průhledností a reflexe. Výslednou sérii obrazů nazval Barvy laky (1997-1998). Vycházela ze zájmu o abstraktní malbu, jenž je typický pro druhou polovinu 90. let a zachytila ho výstava s názvem česká abstraHce. Vaňkovy obrazy zde působily mezi ostatními abstraktními projevy téměř nenápadně. Světlé nevýrazné monochromní obrazy s příznačnými názvy (Lesk, Aspik, Záclona) byly zaměřené na povrchovou úpravu, která zrcadlila své okolí.
Po absolvování AVU vytvořil Vaněk se skupinou Bezhlavý jezdec (1999) projekt pro vitrínu v Holešovicích (ul. Komunardů) v rámci výstavy Umělecké dílo ve veřejném prostoru.
V Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech (1998) začal Vaněk poprvé používat šablony, které následně prostoupily celé jeho dílo. Jsou podle něj výjimečné
v tom, že se komponují do konkrétního místa a zároveň se dají donekonečna opakovat. Zpočátku je aplikoval na různé povrchy (igelity, koberce) a snažil se tak znevýznamnit samotný podklad. Později je sprejoval na stěny galerie i mimo ni, či užíval akademického aplikování na natažené plátno. Kombinoval také obě tyto cesty. Například v Participu č. 6 (výstava Monokiny, vstupní hala firmy Cash Reform a Galerie Druhá Modrá, Brno, 1999) využil starší šablony a nasprejoval je na okrajová místa vstupní haly. Stejné náměty zopakoval na plátnech vystavených o patro níže v galerii jako dozvuk horního prostoru.
Vaněk chápe šablony jako synonymum stereotypu nebo konvence. Stereotypně přistupuje i k výrobě obrazu. Úplné propojení šablon jako podkladu a šablon jako obrazu představil na výstavě Nápad-Šablona-Posun-Střik (Particip č. 7. 1999-2000, Galerie Na bidýlku, Brno). Zde nastříkal zdi galerie dřevěným obložením a na toto pozadí zavěsil dva obrazy, jejichž povrch přesně navazoval na „dřevěné“ pozadí. Způsobil tak splynutí obrazu s pozadím.
Dřevěné pozadí samo o sobě je snahou o estetizaci a zútulňování interiérů. Připomíná tak jeho oblíbenou pozici v dílně kutilů, ale i v bytech některých měšťanů. Vaněk tento známý prvek reprodukuje, ne však fyzicky, ale pouze jako šablonu, s kterou konfrontuje diváka. Návaznost na kutilství je zde ještě více zesílena úmyslnou imitací materiálu. Ukazuje se zde, že přenesená citace je silnější než skutečné dřevěné obložení. To dokládá také Vaňkovo dílo Particip č. 11 (2000) na výstavě s názvem, jenž přímo odkazuje ke konkrétnímu fenoménu a sice chalupářství (výstava Chalupáři, Římská ul., Praha 1, 2000). Pro tuto výstavu nasprejoval podlahu výstavního prostoru imitací dřeva, po které se v průběhu výstavy chodilo.
Přenést problematiku šablony z galerie do běžného života se Vaňkovi povedlo na ostravském festivalu Malamut, kde nastříkal série domovních zvonků vedle skutečných zvonků.
Obliba v elektrických zařízeních a technice se objevuje i v další Vaňkově tvorbě. Například v Participu č. 10 (2000), kdy nasprejoval na zdi Galerie Jelení vyřezané šablony kabelových rozvodů, jističů, rozvodové skříně a hydrantu. Cílem byla změna vnímání galerie jako jiného technického prostoru. Pro Particip č. 18 (2001-2002) rozebral svoje vlastní auto – Škodu 120 a jednotlivé součástky rozložil na papír o rozloze 6 x 3,15 m. Následně je přestříkal sprejem tak, aby jejich obrysy vytvořily jakousi grafiku.
Další podobnosti s amatérskou (kutilskou) tvorbou nalézáme v Participu č. 22 (2001), jenž prezentoval na finále Ceny Jindřicha Chalupeckého (NG Veletržní palác, 2001). Využívá zde podobu známých obrázků Josefa Lady a interpretuje je po svém. Postavičkám přimalovává výrazné pohlavní rysy a odvolává se na sexuální morfologii Ladova pojetí, která je podle něj v obrazech latentně čitelná.

Jana Hradecká

literatura:
Tomáš Vaňek. vydavatel neuveden, nedatováno. 64 s. (text: HAVRÁNEK, Vít; VANĚK, Tomáš)