národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
V roce 1954 se vyučil automechanikem a do roku 1960 pracoval v Dopravním podniku spojů. V letech 1960-1964 pracoval jako laborant ve fotografickém oddělení Státního ústavu památkové péče. Současně v roce 1962 absolvoval večerní studium na Střední všeobecně vzdělávací škole a stal se kandidátem Svazu československých výtvarných umělců (SČVU). V roce 1964 získal výuční list fotografa v družstvu Fotografia a nadále pracoval jako samostatný fotograf.
V šedesátých letech 20. století spolupracoval s časopisy Výtvarné umění, Výtvarná práce, Literární noviny a dalšími. Pro tato nakladatelství fotografoval umělecká díla, prostředí uměleckých ateliérů i portréty řady českých malířů a sochařů. Od sedmdesátých let spolupracoval s nakladatelstvími Panorama, Pressfoto, Odeon a Obchodní tiskárnou Kolín.
Byl členem Asociace fotografů, v letech 1991-1998 byl místopředsedou správní rady.
Pod vlivem fotografií amerického fotografa Edwarda Westona začal používat velkoformátové kamery 13x18 cm a 18x24 cm (později i 8"x10") a zhotovovat kontaktní kopie.
V roce 2000 založili fotografové Karel Kuklík, Jan Reich, Jaroslav Beneš a Bohumír Prokůpek skupinu Český dřevák.
Fotografovat začal ve čtrnácti letech. V roce 1959 vstoupil do fotoklubu ČKD Stalingrad (původně Český klub fotografů amatérů) v Nekázance. Zde měl ve stejném roce i svou první výstavu.
V první polovině 60. let 20. století byl jedním z hlavních představitelů tzv. texturální abstrakce (český informel), aktivně se zapojoval do dění na tehdejší výtvarné scéně. Vystavoval s malíři a sochaři stejné výtvarné orientace, například na výstavách Konfrontace II (1960), Konfrontace III (1965), Aktuální tendence českého umění (1966). V dalších desetiletích se více přiklonil k fotografické tradici; české (Jaromír Funke, Miroslav Hák, Josef Sudek) a zčásti i americké (Edward Weston, Paul Strand). Své zkušenosti z období abstrakce transformoval do dalšího tvůrčího období a tyto vlivy promítá i do současného fotografického díla (např. cykly Krajiny návratů, Stopy a projekce, Nic než tráva).
Obrat ke klasické fotografii po roce 1968 je u něho provázen používáním velkoformátových kamer a nakonec i kontaktními kopiemi, které maximalizují specifičnost fotografického média. Zájem o existenciální a symbolicky nosné prvky přírody, kterým se věnoval v období texturální abstrakce, ho přivedl k městským a krajinářským fotografiím, v nichž uplatňuje smysl pro plastické hodnoty, detailní strukturu a charakteristickou atmosféru. Jeho rozsáhlý fotografický cyklus věnovaný přírodě Prahy (1974-2010) je dokonalou ukázkou tvůrčího postoje, který chápe přírodu jako svrchovanou hodnotu lidského života a její zobrazení úspěšně obdařuje přesvědčivou notou poetického myšlení.
cs.wikipedia.org, 2013/03/15