národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Talent zdědil po svém otci, profesoru písecké rolnické školy, výtečném malíři a muzikantovi. V roce 1937 se stal F. R. Dragoun studentem Akademie výtvarných umění v Praze, kde ho vzdělávali Max Švabinský a Vratislav Nechleba.
Dragounovo dílo je mimořádné jak svou četností a rozsahem, tak i vysokou uměleckou hodnotou, připomínanou po celou dobu Dragounova života všemi odpovědnými kritiky a výtvarnými teoretiky i historiky. Po druhé světové válce žil Dragoun v Praze a byl vnímán jako významný reprezentant pražské „bohémy“. Z té doby pochází mnoho slavných Dragounových portrétů – vlastně jakási poválečná galerie umělecké Prahy. Po únoru z Prahy odešel do rodného Písku a odtud pořádal nejen toulky po Čechách, ale i na Moravu, odkud pocházela Dragounova žena a kde našel mnoho přátel. Jedním z nejvýznamnějších byl samotišský básník a překladatel Otto František Babler.
V díle Dragounově převažoval portrét a krajina. Poznal mnoho osobností, seznámil se s mnoha zeměmi Evropy, navštívil i Ameriku. Díky jeho tvorbě se dochovaly geniální portréty Jindřicha Jindřicha, Karla Absolona, Eduarda Hakena, O. F. Bablera, kardinála Vlka a dalších umělců, vědců a myslitelů. I veduty a krajiny tvořil jako portréty. Usiloval o vystižení charakteru, o zachycení klimatu, kulturní dimenze, přes svůj smysl pro detail nikdy neulpíval na okrajových podrobnostech, což způsobilo, že žádná jeho umělecká výpověď nebyla rozmělněna.
Na uměleckém kontě malíře je zaznamenáno více než pět tisíc obrazů-olejomaleb, kreseb pak nepočítaně. Olomouc si F. R. Dragouna připomíná jako tvůrce, jemuž byla blízká.
Bohumír Kolář, http://www.olomouc.cz/view.php?cisloclanku=2005071801, 2012/08