šifra: IZ
národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Igor Zhoř se narodil v rodině učitele a známého spisovatele a nakladatele knih pro děti a mládež Antonína Zhoře. Igora nepochybně ovlivnila i legionářská minulost jeho otce. Igor vystudoval přírodovědeckou a pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor výtvarná výchova. Od roku 1950 působil jako pedagog na různých školách, ve stejném roce se oženil s Květou Pospíchalovou. Narodil se jim syn. V letech 1954-58 byl Igor Zhoř odborným pracovníkem Výzkumného ústavu pedagogického v Brně. Poslání učitele dovedl tvůrčím způsobem propojovat se svou odbornou profesí. Roku 1960 založil při brněnském Domě umění Klub mladých přátel výtvarného umění, který pro své členy pořádal besedy na výstavách, návštěvy ateliérů, letní soustředění a výlety. Téhož roku začal Igor Zhoř přednášet dějiny výtvarných umění na Pedagogické fakultě tehdejší University Jana Evangelisty Purkyně v Brně a na Katedře herectví Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. V letech 1964 – 68 byl externím aspirantem v oboru dějiny umění u profesora Alberta Kutala na brněnské univerzitě. Tam se také roku 1969 habilitoval. Zhořova bohatá publicistická činnost zahrnuje řadu popularizačních a pedagogických prací: Člověk a výtvarné umění, 1963, výtvarné umění ve výchově mládeže, 1964, Návštěva mezi obrazy, 1973, Klíč k obrazu, 1983, Škola výtvarného myšlení, 1987, 1989, Klíč k sochám, 1989, Akční tvorba, 1991. Práce z let 1970 – 1985 vyšly pod cizími jmény nebo pseudonymy, protože pro své nekonformní názory musel Igor Zhoř opustit školu a měl zákaz publikovat i veřejně vystupovat. Živil se jako textař a scénárista Brněnských veletrhů a výstav. V té době začala jeho spolupráce s neoficiálními výtvarníky. Igor Zhoř – výtvarný recenzent – navázal na to nejlepší z naší novinářské meziválečné tradice. Jeho kritiky a studie uveřejňovaly časopisy (Výtvarná práce, Host do domu, Kulturní tvorba, Kultura) i noviny (Rovnost, Svobodné slovo). Napsal úvodní slovo pro více než stovku katalogů k výstavám. Trvalý přínos pro naše dějiny umění však představují především Zhořovy knihy, na nichž v mnohém staví i současná česká uměnověda. V roce 1967 vychází Hledání tvaru, první syntetická česká studie o moderním sochařství. Významnou kapitolu v kulturních dějinách Brna mapuje jeho Historie výtvarných škol v Brně (1968). Proměny soudobého výtvarného umění (1992) přinášejí přehled nejvýznamnějších výtvarných proudů druhé poloviny 20. století. Odborná činnost Igora Zhoře vrcholí v reprezentační monografii Sochař Vladimír Preclík (1995). Pečlivě připravená ve spolupráci s umělcem analyzuje jeho tvorbu i osobnost v kontextu domácího i zahraničního sochařství i obecné společenské a kulturní situace.
Zhoř sám byl neúnavným a mnohostranným organizátorem kulturního života v Brně. V roce 1958 založil s brněnskými výtvarníky (Jiří Hadlač, Dalibor Chatrný, Miroslav Netík a další) tvůrčí skupinu Profil 58. V roce 1963 se podílel na koncepci Konfrontace brněnských tvůrčích skupin, první výstavy nefigurativního výtvarného projevu u nás po roce 1948. V roce 1968 byl komisařem výstavy Naivní umění v Československu a připravil Deset sochařských vyznání (galerie Mladá fronta Praha), kde desítka českých (tehdy málo známých) sochařů vystavila své práce a současně odpověděla na anketní otázky o vlivu světových sochařských osobností na jejich tvorbu. Téhož roku se Igor Zhoř stal předsedou Bloku tvůrčích skupin v Brně. Po dlouhé pauze, dané zákazem, v roce 1983 poprvé opět veřejně vystoupil na vernisáži výstavy V. Sedlákové v galerii Čs. spisovatele v Brně. Od té doby stále častěji zahajoval neoficiální výstavy na různých místech Čech i Moravy. Pro neprofesionální výtvarníky otevřel „školu výtvarného myšlení“, v níž uplatnil multimediální a akční prvky. V roce 1989 mohl opět publikovat pod vlastním jménem. O rok později zakládá TT klub – výběrový klub výtvarných umělců a teoretiků, převážně z brněnského regionu. Klub měl tři hlavní programová východiska: profesionalitu, dynamiku, etiku. Do roku 1990 se také datuje Zhořův návrat na univerzitní půdu – je jmenován profesorem Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, stává se členem pedagogického sboru Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, po odchodu Vladimíra Preclíka jejím děkanem (1995). Stále neúnavně publikuje a pracuje v redakčních radách několika periodik (ROK, Ateliér, Bulletin Moravské galerie v Brně, Estetická výchova). Mezinárodní organizace výtvarných pedagogů INSEA a AICA ho za kreativní způsob pedagogické práce přijaly za svého člena. Igor Zhoř byl též výraznou osobností české výtvarné scény, vynikajícím teoretikem, kritikem a pedagogem, zasvěceným znalcem a vykladačem soudobého umění, jehož význam daleko přesáhl rámec města Brna.
zdroj: www.brno.cz

1970 musel s politických důvodů opustit školu. Publikoval pod cizími jmény a zkratkami. 1984-1989 své studie uveřejňoval v samizdatových sbornících. Zajímal se především o výtvarné umění 20. století, převážně o druhou polovinu tohoto století. Působil v redakční radě Bulletinu MG a Estetické výchovy.

poznámka:
prof., PaedDr., CSc.,