národnost: česká
pohlaví: muž
web: danrichter.pantax.cz

heslo:
syn významného marxistického spisovatele, žurnalisty a politika. Už od časného mládí se velmi intenzivně zabýval filosofií. Už od časného mládí se velmi intenzivně zabýval filosofií. Příležitost mu k tomu skýtala obrovská otcova knihovna neobyčejně bohatá na filosofické spisy. Jeho myšlenkový vývoj nejvíce podnítili pythagorejci, novopythagorejci, Platon, Plotinos, Porfyrios, Jamblichos a Proklos, Dionysos Aeropagita, Sv. Bernard z Clairvaux, Sv. Bonaventura, Mistr Eckhart, Marsilio Ficino a Jakob Böhme.

V roce 1945, kdy počínal s prvými malířskými pokusy, se seznámil se starým čínským malířstvím a taoistickou filosofií. Ideálem se mu stal čínský malíř, učenec a samotář a tomuto ideálu zůstal věrný dodnes. Soustavně maluje od roku 1946. Stále pokračující filosofické studium, vedoucí ke kontemplaci základních otázek života a umělecké tvorby, má zásadní význam pro jeho pojetí malířského umění. Na jeho malířský vývoj nejvíce působili Giotto, Leonardo a Rembrandt a meditace o zorném bodu, perspektivě, základních číslech a elementárních geometrických útvarech, o zlatém řezu, o světle a o barvách z hlediska jejich živlového charakteru. Od samých malířských počátku se intenzivně zabývá malířskou technologií a technikou, dlouhá léta si sám třel barvy, podnes si vaří laky, pojítka a media. Desítky let se též věnoval restaurování starých maleb.

Významnou součástí jeho tvorby je grafické dílo, které se stále rozrůstá a dnes již čítá více než 300 barevných litografií a serigrafií od grafik velikosti poštovní známky až po listy velmi rozměrné.

Psal též eseje o malířském umění, filosofické úvahy, básně a povídky. Nic z těchto prací pro jejich vyhraněně spirituální charakter nebylo z pochopitelných důvodů v minulosti uveřejněno, přesto však jeho literární tvorba přinesla významné ovoce. Na základě drobného filosofického spisu „Svět jako absolutní halucinace Boží“ byl v r. 1950 shledán vojenskými psychiatry duševně chorým, což přijal s vděčností, neboť jej to ušetřilo nejen absolvování vojenské služby, ale též dalších drastických přesvědčovacích aktivit rodinného klanu obracejícího jej stále na svou marxistickou víru.

Je samozřejmé, že umělcovo skálopevné přesvědčení o duchovních základech a poslání umělecké tvorby velmi špatně resonovalo s doktrinou socialistického realismu a přinášelo stále vzrůstající potíže. Poprvé vystavoval společně se svým prvním učitelem Antonínem Ulrichem v r. 1949 v Ústí nad Labem, podruhé s přítelem malířem Václavem Plickou v Praze v galerii ARS-Melantrich. Jeho obrazy již tenkrát vzbudily velkou pozornost, především u hudebních umělců a básníků. Funkcionáři tehdy vzniknuvšího Svazu českých výtvarných umělců byla však jeho tvorba hodnocena jako idealistická a formalistická, nesrozumitelná, ba dokonce, jak pravil jeden z posudků, nepřátelská dělnické třídě. Výstavní činnost mu byla zakázána a při prověrkách mu bylo důrazně doporučováno, aby své umělecké činnosti zanechal a věnoval se společensky prospěšné práci, nejlépe v těžkém průmyslu, kde, jak pravil jeden z prověřovatelů „se mu ty idealistické pitomosti rychle vykouří z hlavy“. Následovala léta skutečné bídy, jejímž nejobtížnějším aspektem byl nedostatek peněz na barvy.

V roce 1956 uspořádal klavírní virtuóz Antonín Jemelík ve své pražské pracovně ilegální výstavu Richterových obrazů, která měla zcela mimořádnou odezvu a jedním z jejích důsledků bylo, že od roku 1958 mohl umělec opět vystavovat. Po roce 1957 vystavoval častokrát v Ústí nad Labem, Praze a mnoha dalších českých městech. V cizině vystavoval ve Švédsku, Německu, Kanadě, Rakousku a Velké Británii.

Jeho výstavy byly přijímány se vzrůstajícím nadšením, ale funkcionáři Svazu výtvarných umělců byla stále jeho tvorba nepřátelsky hodnocena jako mysticismus socialistické ideologii zcela nepřijatelný. Projevovalo se to až do konce osmdesátých let nejrůznějšími potížemi: nesměl nikdy vycestovat do žádné tzv. kapitalistické země, nikdy mu nebyla povolena výstava v žádné síni spravované Svazem výtvarných umělců. V roce 1988 dokonce skupina funkcionářů chtěla umělce předčasně penzionovat, aby nemohl dále vystavovat.

Umělec již od mládí miluje krajinu Českého Středohoří, stále jí putuje za všech ročních i denních dob a každého počasí. Zde si též vybudoval domov a ateliér a věří, že se mu podaří vytvořit cyklus obrazů „Sen o Českém Středohoří“, na němž již dlouhá léta pracuje.

Tvorba Dana Richtera má veliké tématické i výrazové rozpětí, které tato publikace nemůže ani zdaleka postihnout. Obrazy jsou vytvářeny nesmírně komplikovanou technikou a vznikají často dlouhá léta, někdy až desítky let. Umělec je přesvědčen o vysokém duchovním a mravním poslání malířského umění. Základní čísla a geometrické tvary, tak jako barvy duhy, jsou pro něj božského původu a jsou základními kameny k výstavbě obrazů. Malířství je mu alchymií. Tak jako v alchymii jde o transmutaci nejobyčejnějšího kovu z kov nejvzácnější, tak v malbě jde o transmutaci omezené dvourozměrnosti bílého plátna v záři bezmezného světa Božího.

zdroj: http://danrichter.pantax.cz