národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Pocházel z muzikantské rodiny, jeho strýc Alois Tichý (1875–1922) byl známým lidovým komikem. Po studiu na pražské konzervatoři (1912–15, obor varhany) získal stálé místo varhaníka v chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. Kromě toho působil již v období 1915–17 jako klavírista v kabaretu Hvězda, jehož ředitelem byl jeho strýc Alois. Jako klavírista barových tanečních hudeb, zejm. tanečního orchestru v Lucerně, se záhy po první světové válce setkal i s jazzem (srov. Vzpomínku Tichého v Kotek, J.: Kronika české synkopy I, s. 53). V létě 1921 přešel Tichý do orchestru nově zřízeného tabarinu Sect-pavillon v Rybné ulici, kam se dostávaly se zahraničními varietními umělci čerstvé skladby z Evropy. Od poloviny 20. let dirigoval taneční orchestry smíchovské Arény a karlínského Varieté a také skládal, většinou pod pseudonymy, charlestony, shimmy a blackbottomy, které vycházely v nahrávkách různých gramofonových společností. Jméno F. A. Tichého také jako interpreta se objevilo na gramofonových deskách roku 1929, na nahrávkách německé gramofonové firmy Kristall pro český katalog. V písních Karla Hašlera a Rudolfa Frimla zde doprovodil barytonistu Františka Reneta a tenoristu Jarku Budila, na několika dalších snímcích je pak i „F. A. Tichého jazzový orchestr“, zřejmě některý jím dirigovaný německý taneční soubor, nahrávající v Berlíně pro firmu Kristall (srov. Gössel, G.: F. A. Tichý). Roku 1929 se s několika českými zpěváky zúčastnil jako dirigent natáčení české populární hudby pro gramofonovou firmu Ultraphon v Berlíně. Vůbec prvním snímkem pro český katalog firmy Ultraphon byla právě skladba F. A. Tichého „černošská ukolébavka“ s názvem Dobrou noc. Další snímky tohoto orchestru řízeného Tichým byly pořízeny počátkem roku 1930 (např. F. A. Tichého skladby Nesedejte mládenci pod dubem, Zpívající fontána, Dívenko hezká, Zvesela do kola), od poloviny roku se nahrávalo již v Praze. Pro Ultraphon natáčel Tichý do poloviny roku 1934, zejm. se soubory „Salonní orchestr Uptraphon“ a „Orchestr Novoměstského divadla“. Na několika snímcích doprovázel na klavír různé zpěváky národních písní a také operní árie. Po druhé světové válce pak pro tuto firmu natočil ještě snímky, na nichž provázel se svým souborem sestry Skovajsovy, Josefa Žáka a Standu Procházku v nahrávkách několika lidovek Jaroslava Jankovce. F. A. Tichý je autorem hudby k prvnímu českému zvukovému filmu Když struny lkají (1930). Koncem roku 1930 se stal hudebním ředitelem gramofonové firmy Esta a začaly zde vycházet nahrávky „Jazz orchestru F. A. T.“, zejména komerčně úspěšné lidovky a taneční šlágry včetně skladeb F. A. Tichého Dívenko hezká, Zpívající fontána a Alžír (nahraných již dříve pro Ultraphon). Na několika nahrávkách Esta doprovázel Tichý populární písně na klavír a koncem roku 1931 nazpívalo jeho „Pěvecké kvarteto FAT“ pro firmu Esta několik koled. V letech 1932–34 natáčel Tichý četné nahrávky populárních písní s vlastním tanečním orchestrem pro značku HMV. V letech 1932–35 byl také hudebním ředitelem této firmy. V hudební režii Tichého zde vznikl první snímek opery Prodaná nevěsta v rámci padesátého výročí úmrtí Bedřicha Smetany (1933). Krátce vycházely nahrávky „orchestru F. A. Tichého“ na gramodeskách značky Columbia (1933–35). Repertoár těchto nahrávek víceméně kopíroval snímky pod etiketou HMV. Od roku 1933 začal Tichý externě spolupracovat s pražským rozhlasem, jako dirigent zábavného orchestru československého Radiojournalu. V sezóně 1935/1936 řídil orchestr Novoměstského divadla ředitele Antonína Fencla a od roku 1936 dirigoval také orchestr Švandova divadla na Smíchově. Po smrti kapelníka Antonína Balšámky (1940) převzal jeho salónní orchestr, s nímž pak pod názvem „Zábavný orchestr Jiskra“ účinkoval až do padesátých let hlavně v pražském rozhlase.
Jako skladatel je autorem přes tři sta tanečních skladeb převážně lidového zaměření. K nejznámějším patří: tanga Bloudí má loď, Do tvých malých ruček (první cena soutěže KAPO 1933), Malostranský domeček, Marion, Vím, že mi odpustíte, pochody Motory hřmí – píseň letců (1938), Jedním proudem (1949) a Pochod hutníků (1951). Pod pseudonymem Smith Kwiet vznikly i jazzové ohlasy: Josefine Baker Blues Stomp, When Your Gramophon Plays Blackbottom (1928) a trampské písně (Na řece keňu mám). Nejúspěšnější Tichého tango Marion (Plula loď, plula v tmách, 1930) vyšlo pod pseudonymem Jan Volkov (srov. Voldán, J.: Šli tři muzikanti, s. 197–203). Tichý je autorem také několika operet: John z Aljašky, Křópal amorkem, To není každý den a vlastenecky laděného kusu Kolíne, Kolíne (1940). Jako aranžér upravoval pro řadu pražských nakladatelů a pro rozhlas nepřeberné množství skladeb.
ceskyhudebnislovenik.cz, 6.5.2018

poznámka:
Odkaz. forma
Tichý, F. A. (František Alois), 1898-1971
Tichý, František Antonín, 1898-1971
Viz též (pseud.)
Volkov, Jan, 1898-1971
Brown, Harry, 1898-1971
Kwiet, Smith, 1898-1971
Kovec, Jan, 1898-1971