národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Hrát na housle se začal učit u Jaromíra Hrušky, v deseti letech se stal žákem Otakara Ševčíka a nakonec se ho ujal uznávaný písecký pedagog Ludvík Wolf, který ho velmi dobře připravil na další studium. Po absolvování reálky v rodišti vstoupil na pražskou konzervatoř (1922), kde studoval housle u Jana Mařáka a Jindřicha Felda a skladbu u Otakara Šína. Kompoziční znalosti si pak prohloubil na mistrovské škole Vítězslava Nováka (1928-32) a ve čtvrttónové třídě Aloise Háby (1934-37). V letech 1929-34 působil jako houslista a zástupce dirigenta orchestru Osvobozeného divadla. Od poloviny třicátých let se věnoval výhradně komponování. Těžiště jeho tvorby leží ve filmové hudbě; vytvořil více než 120 partitur k filmům krátkometrážním i celovečerním (Minulost Jany Kosinové se šlágrem Modravé dálky, Mlhy na Blatech, Kluci na řece, Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr, Krakatit, Romance pro křídlovku, Kladivo na čarodějnice a mnoho dalších) a patří k našim největším průkopníkům tohoto umění. Hudbu k některým filmům upravil i pro koncertní provozování - příkladem je oblíbená suita z "píseckého" filmu Václava Kršky Měsíc nad řekou (Krška patřil k jeho častým uměleckým partnerům). Po roce 1945 se záběr Srnkovy tvorby rozšířil - psal hudbu k televizním inscenacím a seriálům (Princezna Pampeliška, Lidé na křižovatce, Lístek do památníku, F. L. Věk aj.), pohádkám, večerníčkům a divadelním hrám, a vrátil se také ke komponování hudby koncertní, v níž se držel tradičnějšího pojetí charakteristického pro první polovinu 20. století. Několik skladeb věnoval Píseckému komornímu orchestru, s jehož zakladatelem a dirigentem Jiřím Chválou udržoval stálé umělecké i přátelské kontakty - jmenujme alespoň Písecké obrázky inspirované sgrafity Mikoláše Alše na hotelu Otava.
zdroj - www.mesto-pisek.cz

poznámka:
zasloužilý umělec