Jaroslav Rössler
* 25. 5. 1902, Smilov, Štoky (Havlíčkův Brod), Česká republika (Czech Republic)
† 5. 1. 1990, Praha, Česká republika (Czech Republic)
fotograf, malíř
národnost: česká
pohlaví: muž
heslo:
Vyrostl v českoněmecké rodině. Navštěvoval české školy, 1917 zanechal studií a v září nastoupil do učeni v ateliéru Františka Drtikola a A. Škardy v Praze (oba byli ve válce). Po vyučení (1920) byl s menšími přestávkami zaměstnán u Drtikola i se svou pozdější manželkou G. Fischerovou (1884 až 1976). Od 1923 člen Devětsilu jako jediný fotograf. 1925-1926 v Paříži (částečně v ateliéru M. Fréres). Od 1926 fotografoval pro Osvobozené diva dlo a pro Pestrý týden. Koncem 1927 odjel s Gertrudou natrvalo do Paříže, kde pracoval ve Studiu Lorelle, které asi 1932 změnilo majitele a název (Studio Piaz). Spolupráci s L. Lorellem obnovil 1934 a krátce byl znovu zaměstnán v ateliéru M. Fréres. Byl specialistou na náročné pozitivní procesy a práci s písmem a kresbou. Jeho kontakty s českou a francouzskou kulturou byly sporé. 1935 fotografoval chodce poblíž demonstrace, byl zatčen a vypovězen. Událost ho trvale poznamenala. Po návratu do Prahy vybudoval ateliér na Žižkově. V něm byl činný i po znárodnění až do důchodu. Od 50. let se s rostoucí intenzitou věnoval volné tvorbě, v níž využíval náročných speciálních technik a stal se jedním z hlavních představitelů české poválečné výtvarné fotografie. Značná část předválečného díla se nezachovala. Je též autorem vynikajících kreseb. Společně s Jaromírem Funkem patří k průkopníkům české a světové moderní fotografie. Na rozdíl od Funkeho, který začínal jako amatér, jeho dílo nese znaky profesionálního školení, využíval prostředků manipulované fotografie (např. techniky bromolejotisku). Z raného díla se dochovala řada bromolejových pozitivů, z nichž k některým byly technikou tupování bromolejotiskovým štětcem přidávány nové tvary (kubofuturistický portrét tanečníka Ore Tarraco (1922), Slečna Gerta (1923), ve stylu art deco) a jiné naopak existovaly i ve verzi bromostříbrných pozitivů. Naprostá většina díla z 20. let patří do blízkosti konstruktivismu. Drobné zátiší dodatečně nazvané Opus I (1919-1920) předjímá konstruktivismus a je blízké Funkemu (další díla z let 1918-1921 zničil). Další konstruktivistické (a zároveň „minimalistické" nebo - v dobovém slovníku - „elementaristické") práce se datují od 1922. Jsou to průkopnická díla tzv. nové fotografie. Zahrnují součástky rádia, geometrické části architektur a konstrukcí, jednoduchá zátiší zobrazující jediný hranatý nebo kulatý předmět a geometrické stíny, konstruktivistické fotomontáže (Rádio World, 1924). Jedinečnými realizacemi jsou fotografované geometrické objekty z lepenky, které sám vytvořil. Část z nich fotografoval pomocí dvojexpozice a zdvojených negativů, protože ho zajímal motiv transparentních ploch. Motivem transparentních ploch jsou s těmito pracemi spjaty pravoúhlé bromolejotiskové fotogramy z roku 1926, známé jen z reprodukcí v časopise ReD (1927-1928). Zahrnují kubistické motivy a jsou paralelou nejen jevištních a typografických kreací členů Devětsilu, nýbrž i půdorysů moderní architektury. Ani další Rösslerovy čisté konstruktivistické fotogramy z roku 1926 (sborník Fronta) nemají ve své době obdobu. V 2. polovině 20. let se Rössler zabýval stále víc reklamní a užitou fotografií, v ReDu publikoval také poetistické fotomontáže. Kolem 1930 vytvořil několik fotografií, v nichž dosáhl abstrakce znejasněním skutečnosti, celá jeho další reklamní tvorba 30. let se však začleňuje do hlavního proudu moderní fotografie, která spojovala abstraktní kompoziční vzorce s veristicky zobrazenými předměty.
AD (Antonín Dufek), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 691
poznámka:
asistent u Františka Drtikola (1920 - 1925)
vyučen v ateliéru A. Škardy v Praze (1917 - 1920)
1925-1926 žil v Paříži, krátce pracoval v ateliéru G. L. Manuel Fréres jako laborant v oddělení tisku
1927 odjel natrvalo do Paříže
1935 vypovězen z Francie z politických důvodů
