národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Přední odborník v oblasti slovanské archeologie se ke svému oboru dostal oklikou, vystudoval totiž střední průmyslovou školu textilní. Archeologie byla od dětství jeho koníčkem, zabýval se jí jako samouk a jako volontér byl v roce 1934 přijat do archeologického oddělení Zemského muzea v Brně. V roce 1942 se stal pracovníkem brněnské pobočky Státního archeologického ústavu, po válce do roku 1952 jejím vedoucím. Ústav měnil v průběhu let své názvy, nikoliv však své poslání a šéfa. Josef Poulík tak byl v letech 1952 –1970 vedoucím brněnské pobočky Archeologického ústavu ČSAV, v dalších 20 letech pak ředitelem samostatného Archeologického ústavu ČSAV v Brně a v letech 1976 – 1985 zároveň ředitelem Archeologického ústavu ČSAV v Praze. Už samo vedení ústavů by stačilo na plné profesní vytížení, zejména když Josef Poulík dokázal během čtvrtstoletí vybudovat ze svého brněnského ústavu moderní pracoviště, uznávané v domácím odborném prostředí i v zahraničí. K tomu je nutno připočíst jeho akademickou dráhu. V roce 1962 se Poulík habilitoval, o dva roky později byl již profesorem slovanské archeologie na tehdejší Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Od roku 1968 postupoval i na půdě ČSAV, nejprve jako člen korespondent, od roku 1972 akademik, v letech 1972 – 77 zastával funkci místopředsedy ČSAV. V roce 1971 se stal prezidentem Mezinárodní unie slovenské archeologie, současně byl zahraničním členem několika akademií a vědeckých společností. Své pozice v odborném světě si vydobyl tvrdou prací. Zasáhl do výzkumu mnoha období pravěku.

Hlavní pozornost věnoval slovanské problematice, zejména velkomoravskému období ( Předhradištní kostrové hroby v Blučině, 1941; Staroslovanská Morava, 1948; Jižní Morava, země dávných Slovanů, 1950; Z hlubin věků,1956; Velkomoravské hradiště Mikulčice, 1959, 2. vydání 1962; Staří Slované budují svůj stát, 1962; Dvě velkomoravské rotundy v Mikulčicích, 1963; Pevnost v lužním lese, 1967; Mikulčice, sídlo a pevnost knížat velkomoravských, 1975, řada článků a odborných statí ). Poulíkova publikační činnost stála na pevných základech terénního výzkumu. Mezinárodní ohlas vyvolal objev a průzkum velkomoravského hradiska v Mikulčicích u Hodonína (1954). Vedl řadu dalších systematických výzkumů na jižní Moravě (rodné Jiříkovice, Blučina, Dolní Dunajovice, Přítluky, Dolní Věstonice, Staré Zámky u Líšně, Žuráň, Staré Město). Mnohaletou výzkumnou činnost představil v roce 1963 jako hlavní organizátor a vědecký garant putovní výstavy Velká Morava, která s úspěchem prošla řadou evropských zemí a významně přispěla k popularizaci kulturního odkazu velkomoravské epochy. K tomu bezpochyby přispěla i charismatická osobnost samotného prof. Poulíka, který uměl vystupovat s noblesou a šarmem. Ve své vědecké práci prof. Poulík zásadním způsobem změnil náhled na slovanské nálezy z území Moravy. Navrhl novou klasifikaci a chronologii hmotné kultury podunajských Slovanů a podal ucelený obraz o dějinách a významu Velké Moravy v evropském kontextu. Místo jeho nejvýznamnějšího objevu, velkomoravské centrum v Mikulčicích, se stalo Národním kulturním památníkem.

zdroj: www.brno.cz