národnost: slovenská
pohlaví: muž

heslo:
Vyrůstal v bratislavské dělnické čtvrti jako nejstarší z pěti dětí. Studoval na gymnáziu, hrál basketbal za Slovan Bratislava. V kolektivním sportu získal důležitý vklad pro život – smysl pro týmovou spolupráci. Ještě na gymnáziu si podal přihlášku ke studiu dramaturgie a režie na bratislavské VŠMU, ale nechal se „přetáhnout“ na Vojenskou akademii do Brna na obor letecké konstrukce. Vydržel dva roky, studium pak musel splácet. Nastoupil do uranových dolů, pak pracoval jako konstruktér v brněnské Zbrojovce. V tamní knihovně objevil inzerát, že na Janáčkově akademii múzických umění otevírá Evžen Sokolovský ročník činoherní režie. Přihlásil se, složil přijímací zkoušky a absolvoval v roce 1968 s červeným diplomem. Jeho pedagogové, vynikající divadelníci Ludvík Kundera, Evžen Sokolovský a Bořivoj Srba, měli zásadní vliv na Scherhauferův divadelní život. První angažmá nastoupil v brněnském Satirickém divadle Večerní Brno, kde mimo jiné nastudoval Kata a blázna Voskovce a Wericha.

Další působení ovšem mladému režisérovi zatrhla normalizace. Vystřídal pak několik zaměstnání. V roce 1972 založil spolu s Evou Tálskou, Zdeňkem Pospíšilem a Bořivojem Srbou Divadlo Husa na provázku a čtvrt století byl jeho vůdčí osobností. Brněnská alternativní scéna, která musela z názvu vypustit slovo Husa (humor, satira) pro neustále dopisované „k“ na plakátech, se odvážně vydala na cestu moderního divadla, experimentujícího s různými styly i žánry, s prvky lidového divadla, pantomimy, commedie dell´ arte, hledajícího a nalézajícího neotřelý výraz i významy tam, kde je nikdo nečekal. Scherhaufer autorsky i režijně připravil pro Divadlo na provázku sedmdesátku inscenací (k původnímu názvu se „Provázci“ vrátili po roce 1989), z nichž mnoho se stalo legendami. První bylo již uvedení Jedenácti dnů na křižníku Potěmkin Tauričevský (1972), k nezapomenutelným se řadí Velký vandr, Prodaný a prodaná, Karamazovci, třídílná Shakespearománie, Svatba od B. Brechta (československá premiéra v roce 1978), s níž divadlo slavilo úspěchy v řadě měst Evropy i mimo ni. Peter Scherhaufer pracoval i na mezinárodních projektech ( Labyrint světa o Komenském, Karavana míru, Cesta do Delf), složil jedinou českou operu novu Chameleon. Působil také v Mahenově činohře (Havlova Asanace) i na jiných domácích a slovenských scénách. Na jeho uměleckém kontě je přes 250 inscenací, na nichž se podílel režijně i autorsky.

Jako pedagog začal Peter Scherhaufer v kurzech pro režiséry, které vedl 12 let po Osvětový ústav v Bratislavě. Učil na brněnské konzervatoři, po roce 1989 jej Josef Kovalčuk přivedl na JAMU, kde byl postupně docentem, profesorem i prorektorem. Do obsáhlého rejstříku jeho činností patří i překlady, zpracování dějin světové divadelní režie, organizace divadelního dění. Pracoval doslova do poslední chvíle svého života, přestože byl vážně nemocen. Jeho poslední inscenací v Divadle Husa na provázku byla v květnu 1999 Ghelderodova Škola šašků. Do brněnských ulic přivedl v červnu téhož roku se svými studenty pouliční divadlo ve stylu commedie dell´arte. S úspěšnou obnovenou premiérou Brechtovy Svatby odjíždělo v červenci 1999 Divadlo Husa na provázku na festival do jihoafrického Grahamstownu a Kapského města. Den před odletem Peter Scherhaufer zemřel ve věku nedožitých 57 let.

Jak sám o sobě říkal, byl Bratislavan žijící v Brně. Patří k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla 20. století vedle E. F.Buriana, Voskovce a Wericha, Alfreda Radoka, Jana Grossmana. Za svou dlouholetou divadelní tvorbu spjatou s Brnem převzal v únoru 1998 Cenu města Brna. Je pochován na čestném pohřebišti brněnského Ústředního hřbitova.

zdroj: www.brno.cz

poznámka:
Dramatik a překladatel.Je hostujícím režisérem v mnoha dalších našich i zahraničních divadlech.
Od roku 1959 publikuje články,statě,polemiky,apod. v časopisech Plamen,Amatérská scéna,Program Státního divadla v Brně, Scéna,Javisko aj.
Překládá divadelní hry, je autorem nebo spoluautorem textů k inscenacím, uvedeným v Divadle Husa na provázku.