pohlaví: muž

heslo:
Pochází ze sochařské rodiny Jelínků, která měla svoji dílnu od r. 1674 v Kosmonosech. Jeho dílo významně obohatilo tvorbu českého baroka. - Autor soch, oltářů a různých dřevořezeb především pro kostely na Mladoboleslavsku a na severu Čech. V Bakově nad Jizerou vytvořil na náměstí sloup sv. Trojice, řezbářsky vyzdobil boční oltář v kostele sv. Kříže v Liberci ad. - V r. 1997 uskutečněna v Praze výstava jeho sochařských děl. - (Pokřtěn 10.2.1697, přesné datum narození není známé.)
Synem Václava Jelínka
Nevlastním bratrem Martina Jelínka
nejvýznamnější osobnost rodu

Ani o výtvarných počátcích nejtalentovanějšího člena Jelínků, Josefa Jiřího Jelínka, syna Václava Jelínka, nevlastního bratra Martina Jelínka st., není mnoho známo. Byl pokřtěn 10. 2. 1697 v Kosmonosích jmény Josef Jiří. Prvním učitelem mu byl nejspíše nevlastní o dvacet tři let starší bratr Martin, který ovlivnil jeho umělecký vývoj a profil. Josef Jiří Jelínek se oženil s Kateřinou a měl syna Václava. Soubor pískovcových soch na velkém kamenném mostě hradu Valdštejna (1724) představuje Josefa Jiřího již jako zkušeného, invenčně neobyčejně schopného sochařského mistra. Uměleckým skvostem této valdštejnské skupiny je zpodobnění sv. Markéty. Mezi sochařská veledíla Josefa Jiřího patřily dřevořezby z kostelů v Kosmonosích, Sobotce, Bakově, Březně. Josefovo pozoruhodné dílo vznikalo nejprve za nejbližší spolupráce s nevlastním bratrem Martinem (1674 –1750) a po jeho smrti velmi pravděpodobně zase za významné účasti Martina Ignáce Jelínka, nevlastního synovce, nar. 29. 7. 1728 v Kosmonosích. Josef Jiří Jelínek zemřel 23. 1. 1776 a byl pochován na hřbitůvku kosmonoské Lorety. Syn Josefa Jiřího Jelínka Václav se oženil s Dorotou, dcerou tkalce Václava Ignáce a r. 1795 se jim narodila dcera Johana Nepomucena (*1795), bydleli v Kosmonosích v domě č.p. 50 (dnes č. 54 v Opolského ulici), kde si vymínila bydlení i matka Kateřina – vdova po Josefu Jiřím Jelínkovi.

poznámka:
Též jako Josef Gelinek