pohlaví: muž

heslo:
Po absolvování nižší reálky a učitelského ústavu v Kutné Hoře (profesor Adolf Gustav Lindner) učil třicet čtyři let na národních školách na Kolínsku (Červený Hrádek, Radim, Radovesnice, Velim), naposledy ve Štítarech. Vzorově vedenou jednotřídku navštěvovali domácí i zahraniční studenti a pedagogové. V obcích kde učil zakládal a rozšiřoval lidové knihovny, působil ve vzdělávacích spolcích, ve společenských organizacích. O svém působení na Červeném Hrádku napsal: „Prožil jsem tam 9 let, nejspokojenějších ve svém životě. Obec je spořádaná, kulturně jsem nikde tak nepracoval jako na Hrádku. Ve čtvrtek měli učitelé přednášky, byly pořádány hudební produkce, zpěvy, hrála se divadla. Vznikla tam Kampelička, Hasičský sbor, který svým ideovým založením patřil k nejlepším, byl doplněn Čtenářskou besedou.“ - Coby předseda vzdělávacího sboru založil v Kolíně Volnou lidovou školu, v roce 1911 podnítil založení Okresní péče o mládež, a kolínskou Pomocnou školu. Na Ministerstvu národní osvěty v Praze od roku 1918 řídil oddělení didaktiky na národních školách. V letech 1901-1929 byl předsedou literárního sdružení učitelů Dědictví Komenského, 1903-1922 členem redakční rady Pedagogických rozhledů, v redakci soustředil vysokoškolské, středoškolské i národní učitele. Dále publikoval v Naší době a Času, přispíval do Věstníku školního okresu kolínského. Měl tři životní vzory – Jana Amose Komenského, Karla Havlíčka Borovského a Jana Nerudu. Usiloval o prohlubování obsahu a metodiky výuky počátků přírodovědy a technologie na nižším stupni základních škol. Rozvinul metodiku vyučování češtiny. Od roku 1919 s Josefem Kožíškem (1861-1933) spoluvytvářel čítanky (Ráno) pro venkovské obecné školy. Zajímal se o archeologii. Od 80. let prováděl výkopy na Kolínsku (pro kolínské muzeum) a kolem Dobrušky (pro Národní muzeum). Spolupracoval s Josefem Ladislavem Píčem (1847-1911) a Janem Hellichem (1850-1931). Od roku 1912 byl kustodem archeologického oddělení muzea v Kolíně. Napsal řadu odborných pedagogických publikací a vlastivědných prací z Kolínska a Kouřimska, mimo jiné Lošany s okolím (1896), Vyučování prvouce na školách venkovských (1904), Paměti osad na Kouřimsku (1913). - „Uměl mluvit k mladým křehkým duším prostě, jasně, čistě a otevřeně, rozuměl jim a měl je rád. Celičkým životem šel jako ušlechtilý muž, moudrý duchem, čistý srdcem, dobrý a krásný, oddaný služebník, věrný syn svého národa.“ Karel Weigner.

poznámka:
celkem učil asi 34 let
V listopadu 1918 byl povolán na ministerstvo školství do Prahy jako vedoucí pracovník
Psal do "Věstníku školního okresu Kolín", "Školy našeho venkova" a "Pedagogických rozhlrdů".
Spoluautor čítanek
Z jeho iniciativy vznikla v místě Kampelička, Hasičský sbor a Čtenářská beseda