národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Přítel a spolužák Jana Husa. Roku 1393 se stal bakalářem a 1397 mistrem. Od roku 1400 přednášel na univerzitě. Mezi českými kazateli tohoto období byl prvním, kdo prosazoval přijímání podobojí (utrakvismus), poprvé s myšlenkou vystoupil někdy v roce 1414 (v tu dobu byl Jan Hus v Kostnici). Tato idea podávání svatého přijímání "pod obojí způsobou" (tj. chleba a vína), která se nakonec stala pro husitství natolik klíčovou, že tvořila jeden ze Čtyř artikulů pražských, na jejichž vzniku se mimochodem Jakoubek též podílel, byla zpočátku velmi diskutována a téměř Husovy přívržence rozdělila. V této době byl Jakoubek vzat do klatby. Od roku 1419 působil jako kazatel v Betlémské kapli.
V husitských sporech stál na straně Pražských, pravděpodobně proto, že měl pocit, že Táborité zacházejí příliš daleko (mnoha názory je jim však bližší). Ve většině sporů byl jednotícím prvkem, díky kterému se podařilo najít kompromis. Účastník velkého hádání 10. prosince 1420, kde se mu podařilo prosadit kompromis ve sporu o ornátech. Byl jedním ze čtyř správců husitského duchovenstva spolu s Janem Želivským, Janem z Příbrami a Prokopem z Plzně). Inicioval svolání schůze v Karlově koleji 12. listopadu 1421, která potvrdila synodu, čímž chtěl zabránit extrémům ze strany Jana Želivského, avšak neúspěšně. Dne 7. března 1422 podal na Želivského žalobu. Brzy na to byl donucen k vyhnanství v Hradci Králové, ale již koncem května se vrátil do Prahy.
Zastával tezi, že obrana (nikoli šíření) slova Božího mečem, je správná. To byl podklad pro tábority, kteří si to vyložili jako požehnání k vojenským akcím. To vyvolalo jeho spor s Petrem Chelčickým.
cs.wikipedia.org, 2013/02/27

poznámka:
Odkaz. forma
Jacobellus de Misa, ca 1371-1429
ze Stříbra, Jakoubek, ca 1371-1429
* cca 1371
Teolog, kněz, husitský reformátor, universitní mistr, kazatel v Betlémské kapli. Autor teologických spisů. Jeden z původců přijímání eucharistie pod obojí způsobou