národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
V dětství se věnoval kresleným seriálům, které publikoval časopis ABC. Vyučil se aranžérem. Vykonával různá zaměstnání jako tapetář, písmomalíř, kamenosochař či arteterapeut. Paulova malířská tvorba osciluje mezi intuitivní lyrickou abstrakcí, parafrázovaným figurálním realismem a expresivní groteskní nadsázkou. Zabýval se konceptuálními projekty týkajícími se otázek identity člověka v současném světě, ve kterých používal různé formy, např. koláž, či instalaci s textem a obrazem. Příležitostně vytvářel objekty a instalace. Od roku 1978 se okrajově věnuje volné fotografii, maluje rukama, bez použití štětců. Píše básně, texty, hraje na kytaru a doprovází se na foukací harmoniku, např. demo snímek Ruleta života (1983), Noční jezdec (2004). Příležitostně se věnuje volnému psaní, např. Kristýna a Jonatan (1988), Jeden den Michala Viveka (2004), Rozhovory s Marií (2005). Systematicky se zabývá publicistickou činnosti v oboru výtvarného umění, píše recenze, eseje, glosy a kritiky Publikuje v Revolver Revue, časopise Atelier a příležitostně v denním tisku. Pro Britské listy píše pravidelnou rubriku Monitor Jana Paula. Žije a pracuje v Praze.
V dětství kreslil seriály, které publikoval časopis ABC. Vyučil se aranžérem a vykonával různá zaměstnání jako tapetář, písmomalíř a kamenosochař. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, atelier Arnošta Paderlíka.(1979-1985). Spolupracoval s výchovným ústavem pro mládež v Praze 9, Klíčov jako arteterapeut (1984-1986) a v Praze 9 Dolních Počernicích vedl dětskou výtvarnou skupinu (1987-1991). Byl iniciátorem výstav v dolnopočernickém parku (1987 a 1988) a organizoval mezigenerační výstavu Svornost 89, poslední předrevoluční skupinovou výstavu v tehdejším Československu.
Vydal soukromě jako bibliofilie autorské sbírky poezie „To, co je na duši“ (1987), „Střepy“ (1988) a pseudonovelu „Kristina a Jonathan“ (1987). V roce 1990 kreslil pro nový Mladý hlasatel seriál Paprsky Omikron. Je autorem malířského projektu Prostor, určený dětem II.stupně ZŠ, žákům učňovských a středních škol a tzv. rizikové i tělesně postižené skupině dětí a mládeže. Byl zván na akce a projekty, kde lektoroval experimentální malbu dětí z různých věkových a sociálních skupin (např. Babí lom Ivy Bittové, 1992). Zabýval se mnoha uměleckými činnostmi (malba, grafika, plastiky, objekty).
Ve výtvarné tvorbě se věnoval různým tématům, formám a experimentům.Vytvářel „vitríny“ (1989-1993) a „Soukromé relikviáře“ (1999), v nichž používal nalezený spotřební materiál. Realizoval s použitím textu ve fotografii konceptuální projekty (např. Grossovy vánoce,2000; Jsme hraví, jsme vaši!; Příběh koncentrované banality,2001; Zpráva o smrti mého otce,2002), které se týkaly otázek identity člověka v současném světě. Od roku 2004 se zabývá výhradně malbou, maluje rukama, bez použití štětců. Fotografuje, píše básně, texty, hraje na kytaru a doprovází se na foukací harmoniku (demo snímek Ruleta života,1983, Noční jezdec, 2004).
Od roku 1986 píše kritiky, recenze a eseje (Atelier, Revolver Revue, Britské listy - Monitor Jana Paula, příležitostně denní tisk), od roku 2001 publikuje i mimo obor výtvarného umění. Pro týdeník Profit připravoval autorsky dvoustranu Art (1999-2000).a pro časopis Euro pravidelnou rubriku Umění (2000-2001). Volné prozaické tvorbě se věnuje od roku 2003, sbírka povídek Deník pošetilého milence (Barrister a Principal, 2006) je jeho prvotina. Výtvarnou tvorbou je zastoupen v galeriích a soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí. Je členem Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. Žije a pracuje v Praze.
zdroj: www.paul.cz

poznámka:
VIAF-2023/06 ne
odkazová forma
Paul, Jan van, 1956-