národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Hugon Václav Seykora se narodil 26. listopadu roku 1793 v Českém Brodě. Do strahovského kláštera vstoupil 3. října roku 1814, řeholní slib vykonal 6. ledna 1818. Po vysvěcení na kněze 11. února roku 1819 se stal kantorem a konventuálem na Strahově. Od roku 1828 pak působil na různých farách v dolním Poohří a na Roudnicku. Nejprve v Libotejnici, v roce 1832 přišel do Dolanek, od roku 1838 působil v Bohušovicích nad Ohří. V době působení na této faře ho jmenoval biskup litoměřický Augustin I. Bartoloměj Hille osobním děkanem. Posledním působištěm faráře H. V. Seykory (od roku 1852) byly Radonice. Zde 6. dubna roku 1856 umírá na „souchotiny střev" (sic!).
Podle A. Podlahy „...S velkou zálibou kreslil a maloval. Již v mládí ve svém rodišti a potom na všech svých působištích, výletech a cestách zobrazoval pilně, co jej zajímalo. V knihovně strahovské uložen jest značný počet jeho kreseb a náčtrtků, a to jednak ve skitzzových knihách nadepsaných „Quodlibeť, jednak ve volných listech. Z nich uveřejňujeme ty, jež mají důležitost pro uměleckou topografii..." (s. 117-118).
H. V. Seykora byl sice naprostý diletant. Z výtvarného hlediska však musíme jeho práce hodnotit jako vysoce kvalitní a zdařilé. Nebyl krajinářem, ale vedutistou. Často však zobrazoval osamělé objekty značného historického a uměleckého významu, jež sami o sobě tvořily krajinotvorný prvek.
Oldřich Doskočil

poznámka:
Odkaz. forma
Sýkora, Hugo Václav, 1793-1856
Seykora, Hugon Václav, 1793-1856
+ NK ČR v Radonicích
literatura - Dr. A. Podlaha: Kresby a náčrtky kapitulára Strahovského Hugona Václava Seykory, Díl XXVII., roč. 1915, s. 53-54, 117-120, 144-152, 16 reprodukcí (náčrtky, kresby, akvarely) a dvě rytiny zhotové podle jeho předloh Janem Berkou (1759-1838).
-
Malíř - samouk, který se svým umem a dovedností podílel v r. 1827 na opravě fresek v sále strahovské knihovny, kde působil jako knihovník. - Kněžské povolání vykonával na Litoměřicku v l. 1838-1856. - Náměty ke své tvorbě vždy čerpal v místech svého působení. Jeho kresby a malby jsou z velké části uloženy ve strahovské knihovně.
TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Díl II. Praha : Tvar, 1950, s. 414.
PROCHÁZKA, J. Kulturní kronika. Kupředu, 1976, roč. 24, č. 18, s. 5.
mar. Historie regionu. Kolínský deník, 27.11.1999, s. 10.