Jan Zrzavý
* 5. 11. 1890, Vadín, Okrouhlice (Havlíčkův Brod), Česká republika (Czech Republic)
† 12. 10. 1977, Praha, Česká republika (Czech Republic)
malíř, pedagog, ilustrátor, grafik, scénograf, básník, spisovatel, publicista
národnost: česká
pohlaví: muž
heslo:
První etapa tvorby (Údolí smutku, Zátiší s konvalinkami, Utrpení) je charakteristickým spojením českého secesního symbolismu a expresionismu s prvky kubismu. Za obraz spící hoch byl na doporučení B. Kubišty přijat za člena SVU Mánes, kde vystavoval až do roku 1917. Nový impuls mu přineslo setkání s kritikem M. Martenem, který jej nabádal ke studiu a kresbě přírody starých mistrů. Byl inspirován italskou renesancí, studoval mistry italského quattrocenta, zejména Raffaela a Leonarda. V roce 1910 založil spolu s J. Váchalem, J. Konůpkem a F. Koblihou volné umělecké sdružení Sursum. Roku 1918 se sblížil s J. Čapkem, V. Špálou, V. Hofmanem, O. Marvánkem a R. Kremličkou a začínají formovat skupinu Tvrdošíjní. Po I. světové válce jeho tvorba vyústila v typický lyrický a snově měkký tvar (Melancholie, Přítelkyně). Tvoří kresby a frontispisy k mnoha dílům českých i zahraničních autorů (K. H. Mácha: Máj, K. J. Erben: Kytice a další). Pracoval na scénických výpravách pro Národní divadlo (výprava opery Idomeneus W. A. Mozarta a další). V druhé etapě tvorby se věnoval převážně krajinomalbě (San Marco v noci, San Marco ve dne, Ostravské haldy). Roku 1924 si pronajal samostatný ateliér v Paříži. Od poloviny 30. let opouštěl pastelově poetický kolorit ve prospěch sytější barvy. Za 2. světové války se v jeho krajinách objevila osudovost a baladičnost (Via Appia) vedle motivů smrti i naděje (Benátské zátiší). 1965 jmenován národním umělcem, 1971 publikoval knihu Jan Zrzavý vzpomíná (na domov, dětství a mladá léta). Rodinný hrob Zrzavých se v letech 1912-1978 nacházel na městském hřbitově v Čáslavi, v roce 1979 byl na přání malíře zrušen a ostatky jeho matky a bratra přemístěny na hřbitov v Krucemburku. Zde má také od roku 2002 pamětní síň. Svou výtvarnou pozůstalost věnoval v roce 1975 Národní galerii v Praze.
-
Malíř. Na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu byl přijat v roce 1907, ale po dvou letech jej ze studia vyloučili. Kolem roku 1910 se stýkal se sdružením Sursum. Později se seznámil s Bohumilem Kubištou, což silně ovlivnilo jeho tvorbu i osobnost. Jeho raná tvorba je prosycena symbolismem, v němž zároveň formálně pracuje s šerosvitem a jemnou kresbou (Kázání na hoře). V roce 1912 je přijat do Spolku výtvarných umělců Mánes, z níž ale v roce 1917 vystoupil na protest proti svému malému zastupování na výstavách. V témže roce se aktivně podílí na formování skupiny Tvrdošíjní, s níž pravidelně vystavoval. Od roku 1923 byl členem Umělecké besedy. Ve dvacátých letech do jeho tvorby pronikají kubizující tendence. Od třicátých let prakticky až do smrti kultivuje skvrnovou či šerosvitnou malbu s jemnými liniemi. Zrzavého dílo opisuje ucelený oblouk od secese a symbolismu s výraznými doteky expresionismu a z části kubismu až k sevřené meditativní malbě většinou stále se opakujících motivů, v níž je kladen důraz na lyrické prožívání světa.
Jaroslav Michna, Černá země?, GVUO 2018, s. 277¨
-
Malíř, grafik a ilustrátor Jan Zrzavý se narodil 5. 11. 1890 v Okrouhlicích, zemřel 12. 10. 1977 v Praze.
Byl členem uměleckých skupin SURSUM , Tvrdošíjných, SV Ú Mánes, Umělecké besedy, SČVU G Hollar… V roce 1906 se pokusil o přijetí na UMPRUM v Praze. Nebyl však přijat a tak začal navštěvovat soukromé výtvarné školy. Praha mladého Zrzavého oslovila a ovlivnila nejen svým „geniem loci“, ale i výstavami a obrazárnami. Roku 1907 byl na pražskou UMPRUM konečně přijat, ale po dvou letech z ní vyloučen. Od roku 1910 se stýkal se sdružením SURSUM a další rok, když prošel expresionistickým obdobím, orientovaným na symbolické představy, seznámil se s B. Kubištou a toto přátelství jej ovlivnilo na celý život.
V roce 1912 se Jan Zrzavý stává členem SVU Mánes, ale i ten po pěti letech opouští z důvodů malého zastoupení jeho děl na pořádaných výstavách. V témže roce spolupracuje na formování skupiny Tvrdošíjní a s ní také vystavuje. Zrzavého tvorba v tomto období nese znaky neoklasicismu. Od roku 1923 se stává členem Umělecké besedy a spolupracuje se Štorchem- Marianem a projeho nakladatelství Aventinum ilustruje Máchův Máj, Erbenovu Kytici a další reprezentativní tituly.
V roce 1924 Zrzavý opouští republiku a odjíždí do Paříže a o rok později navštěvuje Bretaň.
Vrací se 1927, aby se zanedlouho do Francie, své zamilované země, zase vrátil. Nicméně fašizující se Evropa se v knize F. Kaisera: Ausstellungsführer entartete „Kunst“, Berlín 1937, dotkla i Jana Zrzavého a jeho obraz Milenci byl uveden mezi dalšími jako příklad zavrženíhodného a nacisty opovrhovaného „zvrhlého umění“.
Od roku 1941 začíná Zrzavý dojíždět do Vodňan a poklidná a zádumčivá krajina se stává objektem jeho děl. Od roku 1948 až do roku 1957 Jan Zrzavý nevystavuje, zato v roce 1965 získává titul Národního umělce.
Zrzavého dílo, opisující ucelený oblouk od secese a symbolismu, přes doteky expresionismu, částečně i kubismu, se ustálilo v myšlenkově sevřené meditativní malbě, která svými opakujícími se motivy dovoluje hlubokou obsahovou reflexi dívajících se.
Vytváří epický, lineárně se rozvíjející příběh, jehož vypravěč je skryt v šerosvitu barev a symbolů aby jejich prostřednictvím vytvářel vlastní, zkušeností a věděním naplněný osobní prostor, kde je dovoleno prožít a stvořit vše, co lze pojmenovat. V jeho malbě je překvapivý doklad Jacobsonovy definice úlohy jazyka, kdy vnitřně pojmenovatelné se stává krásným.
Mimo toto monumentální dílo, které ovlivnilo a nadále bude ovlivňovat další generace výtvarníků i milovníků výtvarného umění, neboť patří ke chloubě naší národní kultury a je bezesporu součástí světového kulturního dědictví, vytvořil rovněž řadu knižních značek.
Vznikaly v časovém rozmezí od roku 1916 až do roku 1962. Doloženy jsou podle publikace Slavomila Vencla Moderní exlibris v Českých zemích. Uvádí se tu, že Zrzavý vytvořil třicet dva motivy do knih dvaceti šesti bibliofilů. Bohužel většina z nich, neboť byly v knihách Židů či Němců, se nedochovala v konečném výtvarném provedení, ale pouze podobou skic. A to především proto, že židovské knihovny byly nacisty zničeny a knihovny patřící Němcům byly po válce zlikvidovány. Přestože exlibris Jana Zrzavého do vývoje českého exlibris významně nezasáhly, zůstávají významným dokladem umělcova vývoje a vzácnou součástí zlatého fondu české příležitostné grafiky.
František Mareš, posoudil Felix Černoch, sspe.cz
