národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Boskovický rodák František Řehořek studoval na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Hanuše Schwaigra (1854-1912). Jeho realistické malby, zejména z období pobytu ve valašské obci Rusavě u Bystřice pod Hostýnem po roce 1891 a jeho plenéristicky pojatá tvorba hluboce zapůsobila na Řehořkovo životní dílo. Patřil k slavné generaci výtvarníků, soustředěné od roku 1907 ve Sdružení výtvarných umělců moravských (SVUM) v Hodoníně, jejíž hlas originálně zazněl v národním kontextu. Jejich programem bylo umělecky žít ze svého, na svém pracovat a setřást se sebe škodlivé vlivy ciziny, udržovat, zachovávat a pěstovat zásadu národnosti v umění, pracovat na základě tradic a dokladů moravské kultury k umělecké osobitosti a hledat kořeny v lidových tradicích minulosti. Akademický malíř František Řehořek tento ideový záměr neopustil po celý život, naplněný rozsáhlou malířskou tvorbou, zachycující a zobrazující práci a život lidu na Drahanských horách, kam do Kořence jako třicetiletý odešel z rodných Boskovic. Maloval horáckou krajinu, její lid a jeho zvyky, udržované pevným řádem tradice. Jeho dílo nese výraz hluboké a opravdové lásky k rodnému kraji. Lidové prostředí umělec dokonale znal a procítil, byl jeho součástí. v evropských galeriích poznal vrcholná díla umělecké tvorby, nikdy však nekriticky nepřejímal myšlenky, odtrhující umělecké tvoření od smysluplných lidových tradic, od domova, od lidové kultury, kterou chápal jako prazáklad národní kultury. Jeho tvorba byla důsledně realistická. Po celý život mu byl inspiračním zdrojem lid a krajina na Drahanské vrchovině. Jako před ním Josefa Mánesa na Hané jej zaujal horácký lidový kroj, dochovaný v Kořenci. s vrcholným mistrovstvím zaznamenal jeho střih, souhru barev, umělecky působivé kontrasty, výzdobu, nevšedně krásné lidové tkaniny, z nichž byl ženský kroj hotoven, zachytil jeho regionální rysy. Vepsal se tak nesmazatelně do moravského národopisu. Jím vytvořené obrazy lidových krojů jsou ve sbírkách Okresní galerie v Hodoníně (např. Babička Ščudlova, 1924), v Etnografickém muzeu Moravského muzea v Brně a v mnoha soukromých sbírkách.
Jaroslav Orel, Národopisné aktuality 1983, č. 3. s. 206