šifra: - á, -á, -á-
národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Narodil se 1. května 1904 v Písku jako druhé ze sedmi dětí Eduarda Rybáka a jeho ženy Marie. Bydleli v domě na rohu Školní (dnes Smetanovy) a Nerudovy ulice, kde si otec zřídil košíkářskou dílnu. Matka sloužila v rodině domácího pána Dům, později zcela přestavěný, patřil rodině Františka Reinera, hospodářského správce města a bratra Emilie Heydukové. V roce 1912 se majitel rozhodl dům prodat a nájemci dostali výpověď. Rybákovi pak krátce bydleli na Táborce (Žižkova ul.) a potom se odstěhovali na Malý rynek (Grégrovo, dnes Alšovo nám.), do dvora domu Jakuba Kohna, který prodával textil a dříví. V první světové válce padl Josefův otec, sedmé Eduardovo dítě se narodilo už jako pohrobek.
Josef Rybák vychodil v Písku obecnou a měšťanskou školu a začal se učit u zámečnického mistra Vébra v Husově třídě (dnes Budějovická ul.). Z učení odešel a navštěvoval dvouletou obchodní školu (1918-1920). Po absolutoriu pomáhal jako účetní v píseckém hotelu Rudolfa Dvořáčka (později Otava). Od roku 1922 pracoval v Úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě, od roku 1929 tam byl tajemníkem Svazu československého díla. Na podzim roku 1933 odešel do Prahy a působil jako žurnalista v komunistickém tisku ( Haló noviny, kulturní rubrika Rudého práva, Tvorba aj.). Za okupace pomáhal do roku 1943 bratrovi ve vinárně na Žižkově a byl externím redaktorem Národní práce. Po válce vedl kulturní rubriku Rudého práva a stal se spoluzakladatelem a pak šéfredaktorem Nového života, orgánu Svazu československých spisovatelů. V roce 1959 byl jmenován do funkce šéfredaktora Literárních novin, ale v měnícím se kulturním a politickém klimatu 60. let z této funkce odešel do ústraní. Znovu se angažoval až za normalizace při zakládání nového Svazu českých spisovatelů, jehož byl v letech 1972, 1977 – 1982 předsedou.
Debutoval v roce 1924 verši v Prácheňském kraji, jeho básně i próza pak vycházely v různých periodikách (např. Dav, Tvar, Kmen, Květy, Tvorba). Uplatnil se také jako kreslíř, karikaturista a ilustrátor. Jeho texty vycházely také na gramofonových deskách připravovaných ve spolupráci se Svazem českých spisovatelů.
Josef Rybák patřil k meziválečné generaci komunistických novinářů. Jeho tvorbu zásadně ovlivnily zážitky z dětství a ze Slovenska. V publicistice se věnoval oblasti kultury a umění. Navazoval na proletářskou literaturu Wolkerovu a Neumannovu. Díky své jednostranné názorové orientaci se dostal v 60. letech do izolace, po roce 1968 se ujal úkolu „konsolidovat český kulturní život“. Inspirace jeho prozaické i básnické torby spočívá v jeho dětství, stráveném v rodném městě, i v krajině Písecka. Do Písku se opakovaně vracel, hlavně na Vánoce a v době dovolených. Jeho román Začíná století, který vyšel přepracovaný roku 1956 pod názvem Slunce a chléb, je obrazem Rybákova rodného města od prvních let 20. století do konce první světové války. Písecká léta se promítají i do povídek v knize Hodiny pro bosé nohy (1973). V roce 1968 vyšla vzpomínková kniha Kouzelný proutek, přepracované vydání pak v roce 1974. Ke svému rodišti, chudému dětství a mládí se vrací i ve své poezii. Básničky s píseckou nebo jihočeskou scenérií obsahují i sbírky Do slunce a do mraků (1958) a Několik dní v mé špatné paměti (1962). V poezii také vyjadřuje své občanské postoje. V jeho posledních sbírkách (Chození na červenou, Létající talíř na zimním nebi, Cesta) se kromě přírodní lyriky objevuje i bilance životního postoje autora a víra v její správnost.
Josef Rybák zemřel 15. prosince 1992 v Dobříši.
ctenizpisku.cz, 31.7.2019

poznámka:
novinář a komunistický publicista, básník, prozaik
R. 1922 odešel na Slovensko, kde začal přispívat do levicových a komunistických novin a časopisů.
R. 1933 přišel do Prahy a začal soustavně pracovat v komunistickém tisku.
Přispíval do Rudého práva, Haló novin, Tvorby, Literárních novin aj.
čestný občan města Písku