Max Švabinský

* 17. 9. 1873, Kroměříž (Kroměříž), Česká republika (Czech Republic)
10. 2. 1962, Praha, Česká republika (Czech Republic)
kreslíř, pedagog, grafik, malíř, ilustrátor, kurátor, typograf

 

národnost: česká
pohlaví: muž

Max Švabinský
Teta Máry
1895
kresba
pero, tuš
383 x 307
Max Švabinský
Splynutí duší
1896
malba
olej, plátno
65,5 x 45,5 cm
Max Švabinský
Paradisea Apoda
1901
kresba
akvarel, pastel, uhel
720 x 500
Max Švabinský
Růžový portrét
1898
malba
olej, plátno
1520 x 1350
Max Švabinský
Chudý kraj
1900
malba
olej, plátno
1790 x 2460
Max Švabinský
Šedivý portrét
1902
kresba
akvarel, pero, tuš
645 x 535

heslo:
1910-1927 profesorem grafické speciálky. Národní umělec, Dr. h. c. - Šťastné životní i pracovní podmínky ho téměř od samého počátku postavily do světla všeobecné přízně a uznání oficiálních představitelů kulturního dění i publika. Bylo mu dopřáno téměř o půlstoletí přežít většinu svých generačních vrstevníků a uhájit si svůj estetický názor v duchu historismu 19. století (zejména neorenezance) a secesního symbolismu přelomu století. Jeho tvorbu charakterizuje zejména dobově příznačná kolorovaná perokresba Splynutí duší (1896), kvintesence českého „fin de siécle", olej Chudý kraj (1899), plně postihující atmosféru české secese, z jejíhož názoru vyšel a návrhy pro barevná okna do katedrály sv. Víta v Praze (Seslání Ducha sv. v křestní kapli sv. Ludmily a Poslední soud v okně jižního ramene, 1937-1939). Byl vynikající kreslíř neobyčejné technické zručnosti, grafik působivého skladebného umu (dřevoryt Básník a múza, 1932) a tvůrce portrétní galerie českých politiků, umělců a vědců (perokresba Jaroslav Vrchlický, 1896; litografie Jan Neruda, 1901; perokresba Mikoláš Aleš, 1908; dřevoryt Josef Mánes, 1917, nástěnné obrazy Literatura a Umění pro Obecní dům v Praze s postavami Boženy Němcové, Bedřicha Smetany ad.), leckdy použité i na poštovní známce z posledního údobí jeho života. - Další oblastí jeho zájmu byla krajinářská kresba a grafika navazující na pozdní impresionismus osobitého luministního ladění, uplatněná například i na dnes již klasické bankovkové grafice (platidla).

LH (Luboš Hlaváček), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 848-849

poznámka:
Také jako Maximilian Švabinský