národnost: česká
pohlaví: muž
web: www.cisarovsky.cz

Tomáš Císařovský
Kresba (Mladí pražští výtvarníci) Tomáš Císařovský
1986

heslo:
Tomáš Císařovský je jedním z autorů generace 80. let, kteří vstupovali na scénu v době, kdy se ke slovu znovu dostávala malířská divokost a kdy definitivně končí období uměleckých směrů. Autoři se začali obracet k historii, mytologii a také historii umění. Frustrující modernistická snaha o originalitu a novost, jejímž důsledkem byla nesrozumitelnost a nesdělnost, byla nahrazena objevováním minulosti a re-interpretací již existujících děl.

Tomáš Císařovský byl jedním z výrazných účastníků Konfrontací pořádaných v soukromých ateliérech studentů AVU od roku 1984. Díky rodinnému zázemí, nestál nikdy stranou společenského dění a vždy ho zajímala neuralgická místa naší minulosti. Obvykle pracuje v cyklech, v nichž každý obraz je samostatnou kapitolou. První velký úspěch slavil s dodnes připomínaným cyklem Z deníku dědy legionáře (1989). Na základě útržkovitých vzpomínek v deníku svého dědy v něm svébytným způsobem připomněl tehdy úmyslně zapomenuté hrdinství našich legionářů 1. světové války. Vzpomínky a útržky textů jsou zhmotněny do snových přeludů. Položil před diváka otázky: Co vlastně víme o své minulosti a jak se tato ztracená minulost propojuje s přítomností?

Těmito otázkami se zabýval pak v řadě portrétů, které vyvrcholily sérií velkoformátových podobizen české soudobé šlechty Bez koní (1996). Portrétované postavil do absolutního malířského prostředí mimo prostor a čas - jen do křiklavě barevné plochy. V tvářích portrétovaných se zračí hrdost, rezervovanost ale zároveň i vědomí odpovědnosti. Jakýsi pandán k těmto hrdým gentlemanům tvoří cyklus hrdinů-hvězd normalizační popkultury z cyklu Promlčená doba (2003).

Jeho figurální náměty mohou být dosti nepříjemné, což je dáno jejich rozporuplností a skutečnou hloubkou výpovědi. Ukazuje nám věci, které bychom rádi neviděli, které potlačujeme a zavíráme před nimi oči. S mírnou nadsázkou a přitom přesně dokáže zviditelnit nepříjemné situace a pocity, které bychom slovy těžko popisovali. Komentuje tímto způsobem skutečnost, která nás obklopuje. Vybírá si přitom patologické jevy, které dnešní doba přináší – tlak na výkon, bezohlednou soutěživost, ztrátu smyslu mezilidských vztahů.

Před koncem milénia podnikl cestu do Ameriky. V přírodních parcích objevil pro sebe krajinu. Především monumentální krajinu mocných forem a výrazných barevných kvalit. Krajinu jako figuru, místo zjevení tvarů, barev, krajinu kontrastů modelovanou pevnými objemy. V kontrastu jsou tu úchvatné akvarely, jejichž prchavá lehkost evokuje chvění barev a vzduchu, přesto jsou do posledního detailu promyšlené, přestože jejich technologie předpokládá rychlost práce a akční rozhodování.

Česká krajina je téma samo pro sebe. Jiří Přibáň trefně tyto české krajiny nazval krajinami „lidských zdrojů“ (Zatmění Tomáš Císařovský, ed: M. Dostál, 2007, nestr.). Krajina i lidé jsou vnímáni jen jako nástroj, matérie k tvorbě zisku. Svědky jsou Lhotákovské zapomenuté stroje ale bez jeho dětského údivu a obdivu. Kam oko pohlédne vidíme stopy lidské činnosti – jímky, lomy, silážní pytle, úkazy na nebi, památníky i svatyně ŘOP – potvrzující tradovanou legendu o možné obraně vlasti v roce 1938. Cyklus nese název Prázdniny v Čechách (2004-2006).

V posledních letech spojil dosud přísně oddělené oblasti tvorby – figurální kompozice a krajinu – ve volném cyklu s tématem poustevnictví, které na jedné straně vychází z osobních vzpomínek na dětství prožité na Kokořínsku a zároveň odkazuje k dávné tradici divých mužů i svatých poustevníků, kteří se rozhodli opustit společnost a ponořit se do hlubin samoty (Onufrius), meditace či vyvrženeckého (Garin či Maří Magdaléna).

PePřík