národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
14. prosince 1880 se narodil v Podolí (Borač) v rodině chudého domácího tkalce spisovatel Josef Uher, považovaný literární kritikou za jednoho z nejtalentovanějších autorů na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Josef Uher chodil do školy v Borači, kde ho učil národní buditel, spisovatel, učitel Josef Soukal (1852 – Podměstí u Proseče, 1928 Tišnov). Do měšťanky v Tišnově chodil rodný dům Josefa Uherakaždý den pěšky. Učitelský ústav studoval v Brně za těžkých podmínek. M. Ondrušková o tom píše: „Uher poznal bídu z vlastní zkušenosti. Když studoval na Učitelském ústavu v Brně, vydělával si hrou na housle po hospodách, stravoval se v obecní kuchyni a častěji býval hladov než syt…“ I z Uhrovy korespondence se o jeho těžkých hmotných a zdravotních problémech dočítáme v nejednom dopisu. Například ze dne 10. dubna 1903 (dopis je v soukromí v Borači): „Drazí rodiče! Odpusťte, že tak dlouho nedávám o sobě žádné zprávy. Na poslední dopis jste mně neodpověděli. Peníze teď potřebuji všecky, protože za tři měsíce dělám zkoušku a na tu musím složit 20 K taxy a potom musím mít černé šaty. Kabát mám ještě dobrý, ale kalhoty a vesta jsou chatrné. A ten plat není tak velký. Pošlu vám zas, jak trošku budu moct…“ Po maturitě Uher působil jako učitel postupně v Brně – Židenicích, Babicích, Ostrovačicích, Padochově, Vranově u Brna od roku 1900, ale pro těžkou plicní chorobu (TBC) byl dán v roce 1905 do předčasného důchodu. Josef Uher miloval rodný kraj. Každé prázdniny byl u rodičů v Podolí. A rodný kraj, lidé a život v krajině, dětství byly velkou inspirací i v jeho literární tvorbě. Za jeho života byly vydány dvě jeho knihy – Kapitoly o lidech kočovných a jiná próza (1905) a Má cesta (1907). Po Uhrově smrti vydal F. X. Šalda třetí jeho knížku Dětství a jiné povídky. Literární pozůstalost uspořádal a vydal dva svazky Uhrových prací Miloslav Hýsek (1885 – 1957) pod názvem Literární pozůstalost Josefa Uhra (1910, první díl), druhý díl vyšel v rocepamětní deska 1913. V dalších desetiletích byly vydávány Uhrovy práce, různé výbory. Například: Básně (1941), Má cesta a jiné prózy (1946), Dětství (1947), v roce 1954 byl vydán kompletní soubor výboru Uhrovy beletrie pod názvem Dílo, v roce 1970 vydány Kapitoly o lidech kočovných, Prokletá lampa (1980) a další. O Josefu Uhrovi se dočteme v různých literárních slovnících, pojednáních, tisku, psali o něm různí autoři, z nich Josef Soukal, Jan Skutil, Jindřich Uher, V. Polák, J. Kunc, Vlasta Urbánková, další autoři, novináři, literární kritici. Ohlas díla a jeho života inspiroval také malíře, sochaře. Uveďme malíře Josefa Jambora (Podolí – rodiště J. Uhra), Emila Fillu (Portrét Josefa Uhra), Šimkovou – Elgrovou (Pohled z Borače), Petra Bortlíka (bysta na budově školy v Borači), Josefa Vrzala (pomník J. Uhra v Lomnici) ad. Krajinu talentovaného spisovatele malovali mj. Alois Lukášek, Emanuel Ranný (grafika), Eva Bortlíková, Stanislav Bělík a mnozí další výtvarníci. Připomínáme drobnou vzpomínkou dílo rodáka z Podolí, který zhoubné nemoci TBC podlehl v mladém věku 5. prosince 1908 v Brně a o dva dny později byl pochován na brněnském Ústředním hřbitově.
Josef Pavlík, borac.cz, 15.7.2017
-
Josef Uher (1880-1908) narodil se 14. prosince 1880 v Podolí u Tišnova z chudé tkalcovské rodiny, chodil v Tišnově do měšťanské školy, vystudoval v Brně učitelský ústav, učiteloval v Židenicích, Babicích, Ostrovačicích a na Vranově, odešel pro nemoc na odpočinek, léčil se u moře a 5. prosince 1908 v Brně zemřel. Začal básněmi, potom psal hlavně do Moravské orlice a do Lidových novin povídky, pronikl i do pražských časopisů; r. 1906 vydal „Kapitoly o lidech kočovných a jinou prózu" a „Mou cestu", již posmrtně vyšlo „Dětství a jiné povídky" (1909), „Literární pozůstalost" shrnul do dvou svazků (1910 a 1913) Miloslav Hýsek, opatřiv ji úvodní studii a soupisem Uhrových prací otištěných časopisecky.
Miloslav Hýsek: Ztrhané struny zvuk, Česká grafická unie, Praha 1940, s. 416