národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Malíř, básník a spisovatel, kreslíř, grafik, autor řady happeningů a performancí, filmový tvůrce, jeden z nejvýraznějších figurativních malířů konce 60. let. Člen Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu.

Život
Dětství a konec druhé světové války prožil v Roztokách u Prahy. Mládí však patřilo Praze. Z Reálného gymnázia v Truhlářské ulici přestoupil na Vyšší uměleckoprůmyslovou školu v Praze 3. Po maturitě pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (v ateliéru ateliéru prof. A. Strnadela, 1955-1961). Závěrečnou prací byla krajina v okolí Roztok a také grafické řešení tiskovin (vstupenek, plakátu a pozvánek) vlastivědného muzea v Roztokách.
Velice důležité v této době bylo pro mladého umělce setkání s poezií Zbyňka Hejdy , jehož sbírku Všechny slasti (1964) ilustroval ještě jako student VŠUP. V Hejdově expresivní poezii našel jasně vyjádřené pocity své generace, zřetelný obraz doby vnitřní i vnější nesvobody, která pramenila z všeobecného marasmu a rozkladu tradičních kulturních hodnot. Zde našel Němec poetickou obraznost, která se později projevila v jeho vlastní literární a básnické tvorbě.
V roce 1964 navštívil Vídeň. Tam žila jeho teta, ale především zde právě probíhala v Museum des XX. Jahrhunderts výstava Pop etc. Po návratu pracoval několik let jako výtvarník Kulturního domu Dopravního podniku hlavního města Prahy.
Jeho první samostatná výstava se uskutečnila ve Špálově galerii. Vystaven byl soubor jeho antropometrických otisků a cyklus stříkaných rastrů. Na podzim roku 1968 odjel na roční stáž ve Francii (Paříž, Caen). Krátkodobě pobýval také v Anglii (Londýn). Do vlasti se vrátil s vážnými zdravotními problémy a zcela duševně vyčerpán. V letech 1967-73 spolupracoval při natáčení krátkých filmů. Po celou dobu existence Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu byl jejím aktivním a váženým členem. Oficiálně byl veden v její básnické sekci.
Stejně jako řada tehdejších výtvarníků pracoval v sedmdesátých letech na restaurování památek. Účastnil se oprav poutního kostela na Hostýně a roku 1974 realizoval Křížovou cestu ve Velkém Boru u Horažďovic. Žije a tvoří v Praze.

Dílo
Charakteristické pro jeho tvorbu jsou značně neortodoxní postupy, kterými tvořil obraz, neboť práce štětcem pro něj byla spojena s natěračstvím. Nejčastěji to byly experimenty s grafickými technikami (tisk, monotyp ad.) a stříkání přes nejrůznější nalezené či vytvořené šablony. V centru zájmu Rudolfa němce byl vždy člověk, jeho prostředí a jeho mýty.
Velkým zlomem téměř iniciačního charakteru byla návštěva výstavy Pop etc. ve Vídni. Na této výstavě byl představen unikátní výběr nově nastupujících figurativních tendencí. K vidění zde byla díla Roy Lichtensteina, Davida Hockneye, Yvese Kleina, Antonia Recalcatiho ad. Tvorba posledních dvou jmenovaných byla pro Němce inspirující. Akci i otisk pak přenesl do českého prostředí, které bylo vždy o stupeň temnější a prostoupené strachem překrývaným okatou lhostejností. Vše se u nás dělo a děje za zavřenými dveřmi. Němcovy figury vystupují z temnot interiérů, nedefinovaných prostorů temných fialových barev. Sám autor poznamenává na fotografii před zdí politou barvami „THE MORE RED, THE MORE BLUE.“
Zpočátku otiskoval do vrstvy emailu sebe, svou přítelkyni a případné modelky přímo, bez použití jakékoli ochranné vrstvy. Bezprostřední otisk těla působil naturalisticky, evokoval do té chvíle pulsující život. Později vytvářel z fólií a drátů speciální obleky pro modelky. V tomto případě kromě praktických důvodů (syntetický email nešel z těla jeho přítelkyně ničím odstranit) také důvody čistě výtvarné. Od fyzického otisku konkrétní osoby směřoval k obecnější platnosti. Pomocí drátů modeloval uzlové body a dráhy energií uvnitř těla.
Paralelně s otisky začal Němec používat také techniku stříkání přes šablony. Obrysy stínů vyřezával z kartónu. Ještě více ho fascinovaly předměty, kterými se obklopujeme doma – jakési mříže a rastry, jejichž rytmus nás uklidňuje i dráždí. Na plátnech se tak ocitaly stíny rohoží z koupelen, dřezových podložek, dřezů a umyvadel, průmyslových mříží i rohožek ad.
Kromě toho uskuteční řadu akcí v krajině např. Pronikání, Obydlí, Kuklení ad., jádrem akce byl vždy člověk, jeho možnosti a limity.

PePřík