národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Jan Skácel patří k největším zjevům naší poezie minulého století, zůstal vždy bytostně spjatý s Moravou a Brnem. Narodil se v rodině učitele. Po maturitě byl nasazen jako dělník v Rakousku. Po válce studoval češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V 50. letech pracoval jako dělník i jako novinář.
Jeho básnické dílo se vyznačuje osobitou poetikou, hutným čistým jazkem myšlenkově směřuje k hodnotám přirozené prostoty, domova a řádu. Devět jeho sbírek - Kolik příležitostí má růže (1957), Co zbylo z anděla (1960), Hodina mezi psem a vlkem (1962), Smuténka (1965), Metličky (1968), Dávné proso (1981), Naděje s bukovými křídly (1983), Odlévání do ztraceného vosku (1984), Kdo pije potmě víno (1988), posmrtně vydaná A znovu láska - tvoří spolu s pěti knížkami pro děti Jak šel brousek na vandr (1961) a Uspávanky (1983), za které dostal cenu nakladatelství Albatros, a sbírkami fejetonů Jedenáctý bílý kůň a Třináctý černý kůň mimořádné literární dílo. Začínal jako novinář.
První Skácelovo redakční místo bylo v brněnské Rovnosti, kam přišel z podnětu Oldřicha Mikuláška, v letech 1954 - 64 působil v brněnské literární redakci Československého rozhlasu. Kolem redakce, kterou řídil, dovedl seskupit okruh schopných autorů a vědoucích lidí. Jeho jméno je ovšem spojeno hlavně s vynikajícími moravskými kulturními časopisy Host do domu a Revue otevřené kultury (ROK). Host do domu se za jeho vedení (1963 - 1969) stal také prostorem k vyjádření odporu vůči vládnoucí moci. Zákonitě následovaly zákazy a osobní diskriminace. Od roku 1969 zůstal Jan Skácel soukromě píšícím autorem. Jeho díla vyšla v Rakousku, Německu, Bulharsku, Dánsku, Japonsku, Itálii a Kanadě, chystají se v Mexiku a Řecku. Byla oceněna např. Petrarkovou cenou (1989), mezinárodní cenou Svazu slovinských spisovatelů téhož roku, Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje (1990). V roce 2002 mu Zastupitelstvo města Brna udělilo čestné občanství města Brna in memoriam.
Prvního čísla ROKu, jednoho z nejlepších polistopadových časopisů, jehož vznik inspiroval, se už Skácel nedočkal. Zemřel 7. listopadu 1989, několik dní před politickým zvratem, na který dlouhá léta čekal. Jan Skácel je pochován na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně. Jeho portrét od Eduarda Miléna zdobí děkanskou insignii Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. Po Janu Skácelovi je pojmenována ulice v Králově Poli. Stéla před domem č. 35 v Kotlářské ulici (1992, M. Vlček, I. Ruller) připomíná místo, kde v Brně žil.
zdroj: www.brno.cz

poznámka:
totálně nasazen jako dělník v Rakousku (1941 - )