Alén Diviš
* 26. 4. 1900, Blato u Poděbrad (Nymburk), Česká republika (Czech Republic)
† 15. 11. 1956, Praha, Česká republika (Czech Republic)
kreslíř, ilustrátor, malíř
národnost: česká
pohlaví: muž
heslo:
Od 20. let žil v Paříži, studoval tam na École des Beaux-Arts, ale také u Františka Kupky a u jiných významných představitelů Pařížské školy. V Paříži se stýkal i s Janem Zrzavým, názorově mu lecčím blízkým. Od dráhy nadějného moderního umělce, na níž byl ovlivněn kubismem a uměním nefigurativním, odchýlil se ve 30. letech, kdy - především v Bretani a v severní Africe - kontemploval o přírodě a o základních otázkách života a umělecké tvorby. Živil se všelijak, i jako čistič pařížských stok. Kromě drsných pustých krajin tehdy maloval lidi z okraje společnosti, nejméně dotčené jejími konvencemi. V tom čase se také poprvé výrazněji projevil malířův soucit s bytostmi trpícími - s lidmi stejně jako se zvířaty. První roky 2. světové války strávil Diviš v různých věznicích a internačních táborech Francie, Afriky a Martiniku. Ke svým vězeňským zážitkům se vracel řadou obrazů ještě v New Yorku, kam se mu podařilo uchýlit roku 1941; žil tam pak do roku 1947. Těmito díly vpravdě existenciální motivace se osobitě a zcela samostatně přiblížil tomu, čím tehdy tak výrazně zasáhli do historie moderního umění Jean Dubuffet, Jean Fautrier a Wols. Ale zatímco oni se proslavili, on nadále zůstával za dějinami dějepisců. Tvůrčí výsledky svého amerického údobí, v nichž se významně uplatnily také náměty biblické, vystavil po návratu do vlasti v Praze roku 1948 (Vilímkova galerie) a 1949 (Ars Melantrich) se značným ohlasem zvláště mezi mladými výtvarníky, pro něž se stal objevem první velikosti. V 50. letech však opět ustoupil do pozadí, navštěvován jen několika přáteli nejvěrnějšími, kteří ho v nových politických poměrech nezradili. Vedle Hedviky Zaorálkové, Bedřicha Stefana a Františka Tichého to byli zejména Vladimír Holan, Jaroslav Seifert a František Halas. V posledních letech před smrtí Diviš z nedostatku peněz na barvy pouze kreslil, nakonec jen výjevy z bible.
Jaromír Zemina
-
V polovině dvacátých let byl považovaný za nadějného přívržence pozdního kubismu. Pod vlivem surrealismu se ale Divišův styl rychle proměnil, směřoval k abstrakci, bizarnosti a grotesce. Koncem dvacátých let uvažoval slavný sběratel Daniel-Henry Kahnweiler o jeho zařazení mezi autory své Galerie Simon. - 18. září 1939 byl Alén Diviš na Monparnassu zatčen a jako "tajný sovětský agent" převezen do pařížského vězení La Santé. V cele samovazby vytvořil nástěnnou malbu inspirovanou kresbami a texty vězňů. Po osvobozujícím rozsudku následovala pouť po francouzských koncentrácích, v květnu 1941 dorazil do Ameriky. Vzpomínku na ztracenou fresku zhmotnil na plátnech malovaných koncem druhé světové války v New Yorku. Divišovy prohnětené a proryté malby předběhly informel, předznamenávají art brut - umění v surovém, syrovém stavu.
Do Prahy se vrátil v roce 1947. O rok později vystavil v Galerii J.R.Vilímek (dnešní Galerie Václava Špály) oleje a kresby z let 1942-1946 (Bebert, vrah z Montmartru; Vzpomínka na zeď v cele; Zabil jsem; Poselství z hrobu; Odpusť, matko; Oko hlídače; Propast úzkosti; Peklo). Další rok vystavuje v Galerii Ars Melantrich nové práce - kvaše a oleje k Erbenovým Svatebním košilím. Do konce života převážně už jenom kreslil, inspiroval se povídkami Edgara Allana Poea, texty Oscara Wildea a biblí, Starým zákonem. Kresby a obrazy k baladě Karla Jaromíra Erbena byly oficiální kritikou odmítnuté s tím, že "nejsou v souladu se současným názorem na Erbenovo dílo". Bez hlubší odezvy zůstala dlouhá léta celá Divišova tvorba. Rané práce ovlivněné kubismem, abstraktní kresby a malby, primitivizující figurální kompozice, kytice nočních květů, obrazy šťastných chvil prožitých na mořském pobřeží, barbarské modly, neteční či pobaveně přihlížejí bůžkové, portréty dobrovolně trpícího Boha, Boha-Člověka, Krista. Zemřel v podstatě zapomenutý. Zájem o Divišovu tvorbu nastartoval až dr. Jaromír Zemina, který v letech 1974 a 1988-1989 uspořádal několik zásadních výstav.
jih
poznámka:
Odkaz. forma
Diviš, Alén Karel, 1900-1956
