národnost: česká
pohlaví: žena
web: www.annazemankova.cz

heslo:
Anna Zemánková se narodila 23. srpna 1908 ve Starých Hodolanech u Olomouce. Vyučila se jako dentistka. Pracovala jako dentistka. Po léta se v domácnosti starala o děti. Kol r. 1960 ji příbuzní přesvědčili, aby se začala věnovat malířství, což jí mělo pomoci jako arteterapie v ženských problémech v době přechodu. V kuchyni se pustila do malování a z jejích rukou vycházely malé výtvarné zázraky. Inspirací se jí staly rostliny, které ve své fantazii proměnila v krásné ornamentální předměty, jako by to byla motýlí křídla. Ve výtvarném oboru byla samouk. Hlavními výrazovými prvky její tvorby jsou ornamenty, podobající se rostlinstvu. V 60. letech vytvářela rozměrnější malby a kresby pastelem, temperou a kombinovanými technikami. Její tvorba souvisí také s osobitými technikami brikoláže (aplikace háčkování, vyšívání, flitry atd.). V 70. letech vznikají miniaturní výtvory kombinovanými technikami perforování a protlačované kresby. Každý divácký dialog se Zemánkovou je velkým zážitkem a zdrojem pozitivní energie, která z jejích děl vyzařuje. Její dílo bylo oceňováno u nás i v zahraničí. V současné době patří mezi světově proslulé. Matka sochaře Bohumila Zemánka.
-
* 23. 8. 1908 Olomouc + 15. 1. 1986 Mníšek pod Brdy

Narodila se jako druhá ze čtyř dětí v rodině holiče Antonína Veselého a jeho ženy Adolfíny. Své mládí prožila na Moravě, kde se také vyučila dentistkou a založila si vlastní praxi. Roku 1933 se provdala za plukovníka Bohumíra Zemánka, se kterým přivedla na svět tři syny a dceru. Smrt prvorozeného synka se pro ni stala otřesem, ze kterého se nikdy zcela nevzpamatovala. Rodině vládla jako Velká Matka a tato role pro ni byla v životě klíčová. O to hůře nesla později její slábnutí. Ještě před svatbou se příležitostně věnovala krajinomalbě, která se však nikterak neslučuje s její pozdější tvorbou. K té dospěla až na prahu padesáti let, v době, kdy její děti odrostly a ona cítila, že její svět se hroutí. Vznětlivou, rozladěnou a bytostně nespokojenou, ji přiměli k tvorbě její synové, kteří na půdě objevili obrázky z matčina mládí. Ve svých prvních temperových malbách se Anna snažila zachytit krásu skutečných rostlin, inspirace realitou ji však nepostačovala. Velmi záhy uvolnila svoji mohutnou imaginaci, která vyplavila napovrch obrazy ukryté v jejím podvědomí. Začínala tvořit vždy brzy ráno, kdy se z automatických gest rodily prvotní formy budoucího obrazu. Během dne je precizovala a doplňovala o stovky a tisíce repetitivních detailů. Zemánkové květiny, přestože se mnohdy mohou zdát na první pohled snad až příliš krásné a dekorativní, působí znepokojivě - vibruje v nich intenzivní energie. Rostlinná forma je jen maskou, za kterou se skrývají autorčiny nejhlubší emoce a touhy. Český autor art brut Zdeněk Košek o její tvorbě prohlásil, že je v ní soustředěna erotika celého vesmíru. Volba technik byla u Zemánkové poměrně impulzivní. Často si pomáhala kuchyňským olejem, který jí sloužil pro zprůsvitnění pastelů. Tempery a pastel doplňovala detaily provedenými perokresbou a především pak kuličkovým perem. Své pozdější práce perforovala, protlačovala, vyšívala, aplikovala do nich háčkované objekty, pracovala s textilní a papírovou koláží, do kreseb začleňovala umělé diamanty, korálky, flitry. Každý tento prvek měl svůj symbolický význam, byl dalším krokem směrem k dosažení kýžené krásy a dokonalosti, která měla předčít to, co stvořila příroda. Tvorba se pro ni stala hlavním smyslem života. Nalezla v ní naprosté uspokojení, díky kterému s vnitřním klidem překonávala i takové rány osudu, jako byla těžká cukrovka a s ní související amputace nohou. Dílo Anny Zemánkové je součástí všech významných světových sbírek art brut, včetně Collection de l´Art Brut v Lausanne či sbírky ABCD.
Pavel Konečný, outsiderartcz.eu, 2014/01/26

poznámka:
autodidakt