národnost: česká
pohlaví: muž
web: www.sejn.cz

Miloš Šejn


běloba, tempera
pohlednice

heslo:
Fotograf, kreslíř, performer, autor land artových instalací, obrazových básní a autorských knih, historik umění, výtvarný teoretik, kurátor. Zakladatel mezinárodního sdružení Bohemiae Rosa, zabývajícího se výzkumem vztahů lidského těla a historické krajiny se (od roku 1995). Žije střídavě v Praze a v Jičíně.
Šejn se od 60. let zabývá uměleckou reflexí přírodních procesů a krajiny. Původně se věnoval fotografii a nalezeným objektům, od 70. let své zážitky z putování krajinou přetváří v texty a kresby textem. Řadu podobně, směrem k přírodě orientovaných tvůrců, jakými jsou Milan Maur, Václav Malina, Jiří Kubový či Marian Palla, rozšiřuje o záznamy mezioborových vztahů historické (humanizované) krajiny a „divokosti“ v nás samých. Zajímá ho těsné prolnutí vlastního subjektu do výtvarného díla, inspiruje se projevy mimoevropských kultur a rituálními kresbami art brut. Ve svých aktivitách přenáší nové prvky do konkrétních míst v krajině, zpracovává statický a dynamický technický obraz, aktuálně využívá digitální vizuální technologie. Velký důraz klade na tělo a jeho fyzické nasazení v akcích a kresebných gestech. Leitmotivem jeho tvorby je určité místo a možnosti jeho aktualizace, dále písemný a vizuální záznam pohybu, putování, hmatatelné a viditelné stopy fyzického kontaktu (otisky, frotáž, vtírání pigmentu), záznamy působení světla (sluneční paprsky, oheň). Téměř čtyři desetiletí soustřeďuje rozsáhlé sbírky nálezů z oblasti neživé i živé přírody, fotografií, kresebných, textových a statistických záznamů. Sbírky a fragmenty předmětů použitých v jiných akcích podle vlastních měřítek třídí a interpretuje.
ŠB ( Bieleszová Šťepánka, Muzeum umění Olomouc, 2008)
-
Narodil se 10. srpna 1947 v Jablonci nad Nisou, absolvoval filosofickou fakultu University Karlovy v Praze v roce 1975 (výtvarná výchova - Doc. Zdeněk Sýkora, dějiny umění a estetika - prof. Petr Wittlich, Doc. Miloš Jůzl). V roce 1976 získal doktorát filozofie, v roce 1991 byl jmenován profesorem malířství. V letech 1990 - 2011 působil jako vedoucí pedagog intermediálního ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze a jako hostující pedagog na Akademiích v Aix-en-Provance, Carraře, Haagu, Ljubljani, Stuttgartu a Vídni.
Miloš Šejn pracuje v oblastech vizuálního umění, performance, zabývá se problematikou vizuálního vnímání a organizuje workshopy, jako je Bohemiae Rosa. Jeho umělecký koncept byl formován od mládí, kdy vykonal množství cest divočinou jako reflexe vnitřní potřeby přiblížit se tajemství přírody a sledování zázračnosti, k níž zde dochází. Od počátku šedesátých let dvacátého století během putování fotografoval, kreslil, sbíral a popisoval svá pozorování přírody. V současnosti se zaměřuje na okamžité kreativní možnosti, vycházející ze vztahů historické humanizované krajiny a celistvé přírody. Vědomě laboruje oblastmi expresívního jazyka mezi textem, výtvarnou stopou, tělovým pohybem, hlasem a expanzí do prostoru.
Jedna z vrstev jeho tvorby je v odborné literatuře označována termíny konceptuální a postkonceptuální umění.
Do mezinárodního kontextu bylo jeho dílo uvedeno řadou výstav či performancí, například na mezioborovém festivalu Milanopoesia v Milánském Spazio Ansaldo v roce 1991 či na výstavě tělového umění L‘art au Corps v MAC muzeu Marseille v roce 1997, v České republice na výstavě Tváře v pražském Rudolfinu v roce 2012, sólově pak zejména v Galerii ifa v Berlíně v roce 1995, v Královském muzeu v Uppsale v roce 2010 nebo v Palazzo Grassi v Benátkách roku 2013.
cs.wikipedia.org, 8.10.2018

poznámka:
Věnuje se experimentálním podobám výtvarné tvorby. Realizoval 30 samostatných výstav, účastnil se asi 250 výstav u nás a v zahraničí, připravil několik mezioborových workshopů, od roku 1995 zakladatelem mezinárodního sdružení Bohemiae Rosa (www.bohemiaerosa.org), zabývajícího se výzkumem vztahů lidského těla a historické krajiny.

Veřejné projekty a realizace, výběr

2002 Studny / Zvony pro údolí sv. Prokopa v Praze, v rámci krajinného projektu "Sochařský park Prokopské údolí", Nadace a Centrum pro současné výtvarné umění v Praze
2001 Bohemiae Color / Kůže země, Velvyslanectví České republiky, London, soutěžní návrh pro ministerstvo zahraničí ČR, projekt srpen 2001 - (c) Roman Koucký architektonická kancelář
1996 Projekt Národní kulturní památky "Komponovaná krajina Valdštejnské loggie a Libosadu", zadavatel Státní památkový úřad v Praze
1991 Labe, projekt pro řeku, spolupráce s Helen Mayerovou a Newton Harrisonovými
1989 Sluneční most pro ostrovy Diomedy, projekt

Základní literatura
Ladislav Kesner: Archivy vnímání / Krajina v procesuálních svitcích Miloše Šejna, umění - Art 1/2005
Divočina - příroda, duše, jazyk, koncepce a editor Jiří Zemánek, nakladatelství KANT, Praha 6, 2003
EJHLE - SVĚTLO!, Moravská galerie v Brně, 2003, Jiří Zemánek a kol
Václav Cílek: Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán, Praha 2002
Doppelung Der Bilder Im Raum / Aus der Sammlung Eckartdt, Kunstmuseum Bayreuth, catalogue of exhibition, text: Simona Mehnert, Kunst als existenzielle Naturerfahrung, Stadt Bayreuth, 2001
Jiří Fiala: Natura naturans, Vesmír 3/1996
MASSIVFRAGIL, Ludwig Forum für Internationale Kunst, Aachen, 1996 / Šejn - Serra, texty Gerhard Effertz a kol.
Miloš Šejn, ifa Galerie, Institut für Auslandsbeziehungen, Berlin, katalog, texty Simona Mehnertová, Barbara Barschová, Jiří Valoch
-
Miloš Šejn se od 60. let zabýval vědeckou a uměleckou reflexí přírody, přírodních procesů a krajiny. V té době mají počátek rozsáhlé sbírky nalezených materiálů, fragmentů neživé i živé přírody, fotografií, kresebných, textových a statistických záznamů. Autorovu uměleckou zkušenost rozšířilo výtvarné školení, které mu zprostředkovalo tradici koloristické výstavby obrazu a racionální pojetí umění a soudobé konceptuální umění s dematerializací uměleckého díla. Ani jedna z těchto tendencí se nestala bezezbytku určující, obě ovšem vstoupily do Šejnovy individuální poetiky.

Ve srovnání s generačními vrstevníky, orientovanými na přírodní témata, tedy Milanem Maurem, Václavem Malinou, Jiřím Kubovým a Marianem Pallou, je charakteristické střídání médií od tradičních, přenesených do konkrétních míst v krajině, po statický a dynamický technický obraz, nejnověji využití digitální vizuální technologie, dále rozpětí mezi intelektuální, racionální reflexí a smyslovou bezprostředností a rovněž důraz kladený na tělo umělce a jeho fyzické nasazení v performancích, akcích, kresebných gestech a dotecích.

Tematickými oddíly, které se v Šejnově díle v různých variacích vracejí, jsou především místo a možnosti jeho aktualizace, pohyb - putování (písemný a vizuální záznam), fyzický kontakt (stopa, otisk, frotáž, vtírání pigmentu), světlo (sluneční paprsky, oheň), kolekce (sbírky přírodnin a reliktů z akcí, zvláštním motivem se stávají měřítka třídění materiálu), interpretace vyobrazení a textů s přírodní tematikou, kniha (autorská, interpretovaná zásahy). Všechny uvedené oddíly jsou zapojeny do ústředního dynamického významového principu vymezujícího postavení člověka a přírody; vztah mezi vnímajícím subjektem a krajinou coby objektem se v Šejnově přístupu proměňuje v kontakt poskytující prožitek jednoty univerza.
zdroj - http://art.tvorba.com