Ludmila Padrtová

* 14. 9. 1931, Třeboň (Jindřichův Hradec), Česká republika (Czech Republic)
24. 1. 2016, Praha, Česká republika (Czech Republic)
fotografka, malířka, kreslířka

 

národnost: česká
pohlaví: žena

Ludmila Padrtová
Přístav v Janově
1955
malba
olej, plátno
65 x 80 cm
Ludmila Padrtová
bez názvu
1955
malba
olej, plátno
60 x 80 cm
Ludmila Padrtová
Slovenská krajina
1956
malba
olej, plátno
49 x 58 cm
Ludmila Padrtová
Bez názvu (Damoklův meč)
1956
kombinovaná technika
olej, plátno, suchý pastel, tuš
109 x 153 cm
Ludmila Padrtová
Volná kompozice (Reminiscence na vodu)
1956
kombinovaná technika
prostěradlo, suchý pastel, tuš
72,5 x 43 cm
Ludmila Padrtová
bez názvu
1957
kombinovaná technika
papír, tuš
271 x 329 mm

heslo:
Malířka a kreslířka Ludmila Padrtová vytvořila pozoruhodné množství děl, které lze řadit k proudu poválečné lyrické abstrakce, mezi svým pětadvacátým a třicátým rokem. Tato tvorba však následně upadla v zapomnění, protože se autorka rozhodla s uměním skončit. Značnou část své sbírky rozdala nebo zničila. Torzo jejího raného díla objevil a vynesl na světlo až teoretik Jiří Valoch v roce 1996.

Následně se tvorba Padrtové objevila na výstavě Umění je abstrakce, kde vystavoval mimo jiné také Vladimír Boudník, známý protagonista českého informelu. Autorka začala opět tvořit v únoru 2011 a dále rozvinula své rané postupy.

V díle Padrtové se vedle abstraktní výpovědi o světě odráží také svět přírody. Vliv na autorčino dílo měli i známí umělci, ať už se jedná o jejího manžela Jiřího Padrtu nebo bývalé studenty profesora Martina Salcmana, ke kterým patřili Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald a Kamil Linhart. Padrtovou k dílu již od počátku padesátých let podněcovaly také návštěvy malíře Jana Kotíka nebo historika umění Miroslava Lamače.

První kresby zachycující krajinu kolem Prahy postupem času přecházejí od mimetického napodobení k zjednodušení a následně úplnému osvobození vlastního uměleckého vyjádření. V polovině padesátých let přichází druhá fáze autorčiny tvorby, navazující na předchozí práce. Padrtová začíná malovat obrazy v expresivním-fauvistickém duchu a postupně se dostává až k úplné abstrakci. Krajina, i když nyní ne tak patrná, v díle stále dominuje. V druhé polovině padesátých let se druhá a třetí fáze tvorby mísí a syntetizuje kreslířské i malířské postupy. V souvislosti s tímto autorčiným obdobím je uváděn vliv tašismu, gestické malby, informelu a někdy také vliv dálněvýchodní kaligrafie. Dále se v její práci objevují různé experimenty na papíře a koláže. V roce 1961 autorka se svou tvorbou končí.

Po padesátilété odmlce začíná Padrtová opět tvořit díky opakovaným výzvám galeristy a sběratele Milana Mikuše. Za dva následující roky vytvoří několik set kreseb a více než dvacet obrazů, které navazují ve stejném duchu na předchozí tvorbu, ale tentokrát mají trochu jiný ráz. Jsou barevně jemné, i přesto že autorka nyní používá jako podklad barevné papíry, a také je zde více zachycen pohyb.

Jana Hradecká, 2014

poznámka:
žena historika umění Jiřího Padrty
roz. Rencová