národnost: česká
pohlaví: muž

Václav Zykmund


fotografie
olej

heslo:
Povoláním středoškolský profesor, později docent na Palackého univerzitě v Olomouci. V l. 1960-1965 externí pedagog Vysoké školy výtvarných umení v Bratislavě. Zakladatel a publicista edice Ra. Publikoval v časopisech. Člen Mezinárodní asociace výtvarných kritiků.

MIČKA, Ladislav: Kulturní tvář Rakovnicka. I. část. Rakovník : Okresní muzeum a galerie, 1976, s. 67
Československý biografický slovník. 1. vyd. Praha : Academia, 1992, s. 832
MIČKA, Ivo: Připomínáme .... Zpravodaj města Rakovníka, 1994, č. 6, s. 14

zdroj - www.svkkl.cz



K výčtu činností vpravdě renesanční osobnosti Václava Zykmunda je nutno ještě přidat filmař, překladatel, teoretik a kritik výtvarného umění. Narodil se ve středostavovské rodině sládků, ale právě otec, nadšený fotoamatér, vzbudil v synkovi zájem o tento žánr. Rodina Zykmundových se z Prahy přestěhovala do Rakovníku. Václav zde maturoval na reálném gymnáziu. Ve studiích pak pokračoval v Praze na Vysokém učení technickém (obor kreslení a deskriptivní geometrie na učitelském směru školy) a mimořádně studoval kreslení a malbu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Začal se také aktivně věnovat fotografii. Sblížil se Karlem Teigem (svým vzdáleným příbuzným), malířem Bohdanem Lacinou a dalšími avantgardními umělci. Spolu s Lacinou stál Václav Zykmund u zrodu literární edice Ra, kterou od roku1936 vydával v Rakovníku Akademický studentský spolek (Ra je zkratka Rakovníku). Edice se soustředila na moderní soudobou literaturu, Zykmund pro ni překládal z francouzštiny poezii (vydané svazky i výtvarně doprovodil - Breton) a texty surrealistických autorů (Dalí, Prasinosová, Peret). Jeho francouzské překlady se ostatně datují už do doby gymnaziálních studií. Sám psal poezii (Salomé, Salomé, Salomé; Antilegenda, Pastýřský orloj aneb Dvanáct slovanských tanců), jeho básnická tvorba však po roce 1945 ustoupila do pozadí.

Za své levicové názory byl Václav Zykmund poslán jako učitel na ruské reformní gymnázium do Mukačeva. Vrátil se na počátku války. Od roku 1940 žil v Brně se svou první ženou Marií a dcerou Evou. Po příchodu do jihomoravské metropole vystřídal řadu zaměstnání, v letech 1948 – 52 působil jako scénárista, výtvarník i režisér v oblasti animovaného a loutkového filmu, se svou druhou ženou Annou vytvořil několik loutkových filmů pro děti (Budulínek a lištičky, Mlsný Budulínek, Budulínek a zlý ptáčník, Havran a želva). Těsně po válce se také podílel na vzniku postsurrealistické Skupiny Ra, která převzala název po rakovnické edici. Sdružovala výtvarníky, literáty, teoretiky (vedle Václava Zykmunda např. Ludvík Kundera, Bohdan Lacina, Zdeněk Lorenz, Václav Tikal, Josef Istler, Vilém Reichmann, Miloš Klouček). Uspořádala několik pozoruhodných výstav, vydala teoretická prohlášení, politický tlak zvenčí i rozpory uvnitř však v roce 1948 vedly k rozpadu Skupiny. Zykmund byl kromě toho členem BLOKu, Mánesa, Sdružení Q, AICA, činovníkem SČVU.

Na brněnské univerzitě získal doktorát a kandidaturu a začal dráhu vysokoškolského pedagoga, nejprve v Brně, v letech 1960 – 1972 vedl katedru výtvarné výchovy na FF Univerzity palackého v Olomouci , kde se habilitoval, souběžně učil v letech 1960 – 65 na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě. Šíře jeho znalostí, mimořádné rétorické nadání, schopnost vyvolat u studentů zájem a zaujetí, osobní znalost důležitých osobností z něj učinily výjimečně oblíbeného pedagoga. Pro zásadové postoje k pojetí kultury a umění byl po roce 1972 z vysokých škol „vyakčněn“. Stal se i zakázaným autorem, ačkoliv od roku 1952 byl mimořádně publikačně činný. Před zákazem činnosti napsal vedle teoretických statí, esejí a recenzí kolem stovky katalogů, vydal 15 knižních titulů a patřil k předním výtvarných kritikům 60. let. Zykmund se vrátil k vlastní výtvarné tvorbě, která se v raném období utvářela pod vlivem J. Šímy, P. Picassa a zejména Dalího, Chagalla a Ernsta. Ve 40. letech dospěl umělec k svébytnému uměleckému názoru. Jeho předmětná abstrakce se stala koncem 40. let cílem napadání, označována jako protilidový formalismus a surrealismus vůbec jako zvrhlé umění. Po dlouhé odmlce pak v 70. letech vytvořil celou řadu maleb, kreseb, grafik, koláží, asambláží a také několik filmů. Navazoval na pop-art, akceptoval informální malbu, ve svých experimentech byl předchůdcem pozdějších známých autorů (A.Masson, H. Hartung) i tendencí. Dlouho zůstala veřejnosti neznámá jeho osobitá fotografická tvorba, ve skupinových i samostatných výstavách prezentoval jen své malířské dílo. Přitom byl průkopníkem „akční“ či aranžované fotografie, netradičních fotomontáží. Vytvořil několik souborů, mezi nimiž výsadní postavení zaujímají cykly Řádění, prováděné v bytových prostorách spolu s M. Korečkem. Autoři se stali přímými předchůdci happeningů, akcí a performancí pozdějších let. Zykmund vzdoroval nepřízni doby i návratem k teoretické a vlastní literární práci. Odborné statě, například o teorii fotografie, publikoval pod cizími jmény ( A. Šlachtová, L. Kolářová, T. Štefek apod.). Na plodná 50. a 60. léta ( K základní otázce estetiky, 1957; Co je realismus? Pokus o vymezení kategorie realismu,1957; Surrealismus, 1962; Moderné umenie a dnešok, 1964; Umění které mohou dělat všichni? 1964, 1968; Umenie a gýč, 1966; monografie o Františku Foltýnovi, Vilému Plockovi, Vilému Reichmannovi, Alfrédu Justitzovi, Marcu Chagallovi) tak navázaly práce Dějiny moderního umění, 1971; Václav Jírů, 1971; Stručné dějiny moderního umění, 1971; Fotografie pro Lidové školy umění, s M. Stiborem, 1979, 1989.

Jeho beletristické dílo (Sjezd abiturientů, Diana z Poitiers,Vědomí souvislosti, Tragédie hajného Rudolfa, Výlet aneb rozpravy) je publikováno málo, Sjezd abiturientů v letech 1984 a 1992. Oživený zájem o jeho výtvarné dílo, zvláště fotografické, vyvolaly zejména výstavy v Moravské galerii (1989) a souborná výstava v Domě umění na přelomu let 1999 a 2000.

Přínos Václava Zykmunda pro českou kulturu je ohromný a dosud nedoceněný. Dílo, které po sobě zanechal, svým rozsahem, kvalitou a neúnavným novátorstvím zařadilo jeho všestrannou osobnost mezi přední autory své doby.

zdroj: www.brno.cz

poznámka:
doc., PhDr., CSc.;