národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Josef Řeřicha se narodil v Písku 12. listopadu 1872. Pocházel z rodiny hostinského Jana Řeřichy a Marie Vokrojové. Otec, kromě zájezdního hostince, vlastnil malou cihelnu a hospodářství. /1 Prvního kontaktu s uměním se Josefu Řeřichovi dostalo na písecké reálce u prof. Adolfa Heyduka /2 a jeho asistenta Václava Šebeleho v letech 1885 - 1892. Malíř Adolfu Heydukovi věnoval jeden ze svých akvarelů datovaný do roku 1906. Básník si jej vystavil ve své jídelně, kde ho ve společnosti děl předních malířů přelomu století nalezneme dodnes. /3 Ve studiích dále pokračoval v letech 1892 - 1897 na ČVUT u profesora Kouly /4 a Adolfa Libschera. /5 Právě Jan Koula byl autorem architektonického návrhu novorenesančního domu Adolfa Heyduka v Písku, který byl realizován v letech 1899 - 1900. V Písku nalezneme i dílo od Adolfa Liebschera, a to na budově polikliniky na Alšově náměstí. /6 Důležité pro další směřování Josefa Řeřichy bylo setkání s čimelickým rodákem Josefem Jelínkem, který jej učil malbě olejovými barvami (1897 - 1898) a seznámil jej s členy S.V.U. Mánes - Antonínem Slavíčkem, Bohuslavem Dvořákem a hlavně Antonínem Hudečkem. Silné přátelství pojilo Josefa Řeřichu a Antonína Hudečka po celý život.
Josef Řeřicha podnikal množství cest do zahraničí jak sám, tak s Antonínem Hudečkem. Tyto dovolené se staly zásobnicemi předloh, ze kterých autor čerpá v pozdějších letech. V roce 1910 cestoval půl roku po evropském jihu a Balkánu, tady ho zaujala typická dřevěná venkovská architektura. Roku 1912 pak následovala cesta do Ruska, kde nakreslil řadu větrných mlýnů. /7 S Antonínem Hudečkem cestuje ve dvacátých a na počátku 30 let do Karpat a Vysokých Tater, ale i po Šumavě a Písecku. Procestoval Evropu, navštívil Paříž, Londýn, Itálii, Belgii, Holandsko, Německo, Švýcarsko.
Výtvarnému umění se Josef Řeřicha věnuje souběžně se svým zaměstnáním inženýra vodních staveb (1897 - 1928). Při práci v technickém oddělení Zemského výboru v Praze se dále vzdělává v grafických technikách u Františka Horkého (1916), Arno Naumana (1938 -1940) a Oto Hekerleho. U Františka Horkého se mělo Josefu Řeřichovi dostat školení v technice dřevorytu, kterému se ale začne plně věnovat až po odchodu do důchodu v roce 1928.
Vůbec poprvé mohli jeho tvorbu shlédnout diváci v zahraničí, a to na 1. a 2. Mezinárodní výstavě dřevorytu ve Varšavě v letech 1933 a 1936. V Čechách byly Řeřichovy práce vystaveny poprvé až v roce 1937 na jeho výstavě v Národopisném oddělení Zemského muzea v Kinského zahradě na Smíchově. V témže roce se svým grafickým listem zúčastnil 6. Mezinárodní výstavy litografe a dřevorytu v Chicagu. Poté následovala roku 1938 účast na putovní výstavě po U.S.A. V roce 1939 opět v Chicagu na 7. Mezinárodní výstavě. Z výstav konaných v jeho rodném Písku možno zmínit namátkou výstavy Prácheňska v letech 1940, 1941 a 1943. Roku 1944 na výstavě jihočeských výtvarníků též v Písku. Dále Okresní rada v Písku uspořádala v zasedací síni ONV Řeřichovu výstavu, která byla zahájena 19. června 1946. /8 První velkou soubornou výstavu svých prací měl Josef Řeřicha ve Vilímkově galerii v Praze v měsících září a říjnu roku 1947, kde vystavil 66 svých grafik a kreseb. /9 Na další ze svých výstav v roce 1957 reaguje Josef Řeřicha na pozitivní ohlasy v Kulturním zpravodaji: ,,Vyslovujete se o mé práci velmi uznale, ale jsem si dobře vědom, že má jenom střední hodnotu. Je v ní dost nedostatků. Pracoval jsem však vždy na svých poutích jihočeským krajem rád, poněvadž je mi ze všech krajů, které jsem poznal, nejmilejší.“ /10
Vytváří tematické soubory, jako jsou například Kostely z oblasti Karpat, Větrné mlýny na Rusi nebo Můj Domov. Právě tento posledně jmenovaný soubor 20 grafických listů uvozený básní Jana Čarka byl vystaven v Chodbě knihovny Prácheňského muzea. Není možné v rámci příspěvku muzejní ročenky vypsat celý soupis díla, jak si jej autor zapsal na stránky Mrázkova kalendária, a tak zde zmíním alespoň některé grafické cykly a kresby, které Josef Řeřicha vytvořil.
Snad prvním grafickým souborem je Smrtí k životu. Obsahuje šest dřevorytů z roku 1920. Byl vydán v celkovém počtu šesti exemplářů ve vazbě L. Bradáče. Z tohoto cyklu byly z originálních desek tištěny i jednotlivé listy v závodě R. Březiny.
• Dřevěné kostely v oblasti Karpat, dřevoryty tohoto cyklu vznikaly mezi lety 1929 – 1935 /11 (1928 – 1933). /12 Celkem se jedná o soubor čtyřiadvaceti dřevorytů. Dočkal se třech vydání, z čehož první vydání vytiskl sám autor, v deseti exemplářích plus jeden značeny 10A. Třetí vydání z roku 1948 s doprovodem dr. V. Menela vydal Jaroslav Picka v Praze v nákladu devadesátí kusů určených k prodeji a osmnáct neprodejných výtisků značených I-XVII. Šestnáct listu z tohoto souboru bylo publikováno v knize Dřevěné stavby v Karpatské oblasti od dr. Sičynského, kterou vydal Slovanský ústav v roce 1941. /13 Pod tímto názvem však Josef Řeřicha uvádí i soubor sto sedmnácti tužkových kreseb z let 1928 – 1933, který věnoval roku 1937 Národopisnému oddělení Zemského muzea.
• Pod názvem Dřevěné kostelíky v Karpatech je uvedeno opět několik různých vydání. Za prvé je to soubor 6 dřevorytů z roku 1931 s doprovodem F. Žákavce, tištěných v Štencově závodu. Dále tento soubor šesti listů vydala podle Řeřichových ručních tisků Československá jednota v Praze v roce 1931 ve prospěch Kálalova fondu. Za třetí nese stejný název Dřevěné kostelíky v Karpatech i obsáhlejší soubor 24 dřevorytů z roku 1936. Vlastnoručně jej tiskl Josef Řeřicha v 10 exemplářích. A jako poslední ten samý soubor v menším počtu šestnácti listů vydal v reprodukci Slovanský ústav v Praze 1940. /14
• Grafickým cyklem Větrné mlýny na Rusi se autor zabýval mezi lety 1933 – 1942. Dřevoryty vznikaly podle předloh z cesty do Ruska v roce 1912. Tento grafický soubor je pouze fragmentem rozsáhlého cyklu, který autor zamýšlel vydat v edici věnované severoruské lidové architektuře, nikdy však nedošlo k jeho finální realizaci.
• Vrcholem Řeřichovy dřevorytecké tvorby je pak soubor Můj domov o dvaceti grafických listech z let 1937 – 1942. /15 Josef Řeřicha v něm zachycuje nejenom krajinu na Písecku například v listech s názvy Cesta do Topělce, Za čížovským hřbitovem nebo Krajina u Písku, ale i Šumavu. Grafické listy s motivy z Boubínského pralesa, řeky Vydry či Lomnice ukazují panenskou přírodu, která Josefa Řeřichu fascinovala. Josef Řeřicha jej vydal vlastním nákladem v počtu 100 exemplářů. Poprvé vlastnoručně vytiskl soubor sám autor ve dvou exemplářích. Později roku 1948 vytištěno v počtu sta kusů. Vytisknuty byly firmou Müller v Turnově za přítomnosti autora, upraveny grafickou školou v Praze. /16 ,,Není zde pathosu nebo dramatických zvratů, neboť nemají místa v stupnici hodnot jeho díla, z listu však září tiché okouzlení, optimismus vyvážený lyrickou elegií“ píše v katalogu k Řeřichově výstavě Jiří Kropáček. /17 Zajímavostmi tohoto cyklu jsou především listy číslo 9. Cesta do Topělce. Na listu si můžeme přečíst přípis Josefa Řeřichy, který zní: ,,Vystaveno na mezinárodní výstavě dřevorytů v Chicagu 1939.“ Obdobný přípis nalezneme i na listu číslo 17. Prales Boubín: ,,Vystaveno na mezinárodní výstavě v Chicagu 1937 a na putovní výstavě v U.S.A. 1938. A nakonec list číslo 20 s názvem Podvečer u rybníka Landy. Motiv tehdy kreslil po boku Antonína Hudečka. Právě obraz, který zde Hudeček namaloval, byl jeho poslední malbou před smrtí. Symbolicky Josef Řeřicha umístil tento grafický list na závěr celého cyklu Můj domov.
• Od roku 1949 opouští techniku dřevorytu a začíná se věnovat výhradně litografii, /18 se kterou jej seznámil Otto Hekerle, profesor Výtvarné školy v Praze. /19 Litografie umožňuje dosáhnout vzhledu a měkkosti kresby úlem, rudkou čí měkkou tužkou.
• Prvním litografickým souborem je Zahrada zapomenutí s náměty jihočeských kapliček a božích muku uvozený básní Jiřího Karáska ze Lvovic. Vydaný roku 1949 v nákladu čtyřiceti výtisků. Stejnojmenný je i soubor osmnácti litografií (na zinkové desce) /20 s básní Jaroslava Seiferta z roku 1952 a vydaného v počtu třiceti výtisků. Ve svém soupisu uvádí Josef Řeřicha pod tímto názvem i soubor 12 lavírovaných kreseb s titulní uhlokresbou.
• Josef Řeřicha se věnovat i tvorbě hlubotiskových grafik jako je suchá jehla, čárkový lept mezzotinta a další. Většinou se jedná o samostatné grafické listy nesdružené do tematických souborů.
• Kresebné práce se počítají na stovky. Sám autor jednu část svých kreseb v soupisu dělil do základních tematických celků: Písecko, Vráž, Sedlická obora Šumava I., Šumava II., Naše sosny, Borovice-Lomnice /Hlubočepy a různé kresby. Od roku 1932 přijímá do své tvorby techniku kresby úhlem. Za zmínku jistě stojí i Velký panoramatický pohled na levý břeh Vltavy z balkonu Řeřichovy mansardy v domě č. 7 na Nábřeží legií na Smíchově. Kresba úhlem a křídou, 30 x 165 cm. Dle soupisu v majetku Ministerstva školství.
Josef Řeřicha zemřel 5. prosince 1959. Výstavou v Chodbě knihovny jsme si tedy připomněli šedesát let od smrti tohoto vynikajícího píseckého rodáka.
1 Gottvald, Jan, in Ročenka Prácheňského muzea 2009, str 127- 130
2 Podle Jiřího Kropáčka Heydukova poezie Josefu Řeřichovi ,,otevřela nové světy“ a ,,naučila jej hledět do kraje a hledat v něm okamžiky i jednotlivosti.“
3 Dnešní Památník Adolfa Heyduka, Tyršova 438, Písek.
4 Slovník? Heslo Řeřicha Josef, str. 199.
5 Kropáček, Jiří, Josef Řeřicha – výstavní katalog, kresby – dřevoryty – litografie, Alšova Jihočeská galerie, výstavní místnosti městského muzea v Písku od 22. září do 21, října 1957.
6 Nástěnné malby na budově polikliniky, VU 1868/2 – 1873
7 Kropáček, Jiří, Josef Řeřicha – výstavní katalog, kresby – dřevoryty – litografie, Alšova Jihočeská galerie, výstavní místnosti městského muzea v Písku od 22. září do 21, října 1957.
8 Technický jih, 1949 Ročník 16, Číslo 7, str. 57. Zdroj: http://kramerius.cbvk.cz
9 Nedoma, Milan, Výstavní katalog Josef Řeřicha, výstavní síň Melantrich, nedatováno.
10 Kulturní zpravodaj, prosinec 1957, str.9 ?????????????
11 Kropáček, Jiří, Josef Řeřicha – výstavní katalog, kresby – dřevoryty – litografie, Alšova Jihočeská galerie, výstavní místnosti městského muzea v Písku od 22. září do 21, října 1957.
12 Nedoma, Milan, Výstavní katalog Josef Řeřicha, výstavní síň Melantrich, nedatováno.
13 Pozůstalost Josefa Řeřichy
14 Nedoma, Milan, Výstavní katalog Josef Řeřicha, výstavní síň Melantrich, nedatováno.
15 Matějíček Antonín, Výstavní katalog Kresby a dřevoryty Josefa Řeřichy k jeho 75 narozeninám, Vilímkova galerie
16 Soupis majetku Josefa Řeřichy sepsaný jim osobně blíže neurčeno.
17 Kropáček, Jiří, Josef Řeřicha – výstavní katalog, kresby – dřevoryty – litografie, Alšova Jihočeská galerie, výstavní místnosti městského muzea v Písku od 22. září do 21, října 1957
18 Kropáček, Jiří, Josef Řeřicha – výstavní katalog, kresby – dřevoryty – litografie, Alšova Jihočeská galerie, výstavní místnosti městského muzea v Písku od 22. září do 21, října 1957
19 Kropáček, Jiří, Josef Řeřicha – výstavní katalog, kresby – dřevoryty – litografie, Alšova Jihočeská galerie, výstavní místnosti městského muzea v Písku od 22. září do 21, října 1957
20 Uvedeno dle soupisu díla Josefa Řeřichy
Martina Měřičková