národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Vlastním jménem Ladislav Radimský. Narodil se v rodině mlynáře. Gymnázium absolvoval roku 1916 v Kolíně a k dalšímu studiu nastoupil na Právnickou fakultu UK v Praze (JUDr. 1921). Od roku 1920 byl úředníkem postupně na čs. vyslanectví v Bukurešti, Berlíně a Bernu. Za okupace nebyl zaměstnán, v květnu 1945 reaktivován. V letech 1945–1946 byl v Londýně čs. zástupcem u Přípravné komise pro Spojené národy, v letech 1946–1948 zástupcem stálého delegáta ČSR u OSN v New Yorku. V roce 1948 vystoupil z čs. státních služeb a emigroval. Až do roku 1958 pracoval v New Yorku jako úředník sekretariátu OSN. V roce 1958 spoluzaložil Československou společnost pro vědy a umění (SVU) v USA. Roku 1960 krátce řídil exilový kulturně-politický dvouměsíčník Zápisník, v letech 1961–1963 kulturní revue Perspektivy (New York), v období 1964–1970 řídil čtvrtletník SVU Proměny (New York).
Do literatury vstoupil v roce 1932. Přispíval do Lidových novin, Listů pro umění a kritiku, Přítomnosti, Kritického měsíčníku, Kvartu aj., v exilu pak především do Proměn (New York), kde mj. soustavně uveřejňoval recenze doma publikované beletrie, dále do periodik Newyorské listy, Perspektivy a Zápisník (vše New York), Sklizeň svobodné tvorby (Greensboro, Norman /USA/), Tribuna (Chicago), Naše hlasy (Toronto), Sklizeň (Hamburk), České slovo (Mnichov), Nový život a Studie (obojí Řím). Řadu literárních úvah napsal pro vysílání Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. Po roce 1989 byly jeho články či eseje otištěny ve Tvaru (č. 7/1998), Literárních novinách (č. 38/2004) a Kontextech (č. 1/2018). – Je nositelem Řádu TGM IV. třídy (1992), čestného Říjnového uznání (Čs. kulturní rada v exilu 1958) a čestným členem SVU (1970). – Užíval pseudonymů Václav Deyl a Vilém Kostka. Politickou esejistiku a publicistiku podepisoval vlastním jménem Ladislav Radimský.
Petr Den debutoval cyklem literárních esejů Tvůrcem snadno a rychle, v nichž vtipně pojednával o lidské tvořivosti jako společném základu navzájem nejodlehlejších oborů uměleckého, vědeckého a praktického konání. Také další jeho práce se většinou pohybují mezi duchaplným humorem (Petr Den se vadí s českou literaturou) a kriticky nabádavým patosem. Plně se tento patos, žádající návrat k absolutnu, prosadil v pozdějších esejích, publikovaných časopisecky doma těsně po válce (knižně ve výboru Počitadlo) či později v exilu. Literárním a kulturním tématům se autor věnoval v esejích sebraných do knihy Době proti srsti (zde jeden z prvních českojazyčných ohlasů Beckettova Čekání na Godota). V rozhlasových relacích z roku 1961, shrnutých do sešitu Na táčkách z domovem, Den zprostředkoval domácím posluchačům soudobé kulturní dění v New Yorku. Beletrii se blíží eseje vázané ke konkrétnímu místu (Pětkrát Kolín, Mexické divertimento, Evropan na Manhattanu), ještě více pak eseje s epickými prvky soustředěné kolem reálné situace, dovádějící však drobné postřehy ke kulturněpolitickému zobecnění (vzpomínky na prázdniny u babičky v knize Radost ve Veselí, rozmarné vyprávění o zkušenostech majitele kocoura O kocourovi bez bot).
Výhradně politickým otázkám věnoval Den řadu esejů čistě úvahového charakteru. V knize Rub a líc našeho národního programu v atomovém věku analyzuje rysy „národní povahy“ a její projevy, které komplikovaly vývoj společnosti po roce 1918, a vytyčuje cestu duchovní obnovy země, důsledně vycházející z křesťanských základů a závazných mravních imperativů. V publikaci Skloňuj své jméno, exulante! shrnul v obecnějších souvislostech své zkušenosti s poúnorovou emigrací a pokusil se formulovat její reálný politický program.
Přemysl Blažíček (1994); Michal Přibáň (2019), slovnikceskeliteratury.cz, 14.12.2019

poznámka:
Pseudonym
Kostka, Vilém, 1898-1970
Skutečné jméno
Radimský, Ladislav, 1898-1970