národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
František Dvořák se narodil 5. června 1932 v Českých Budějovicích manželům Františku a Aloisii Dvořákovým, kteří vedle syna Františka měli také dceru Blanku. Po absolvování obecné školy nastoupil do Zátkova reálného gymnázia, kam společně s ním nastoupila také Jana Štindlová (později Dvořáková, narozená 21. dubna 1932), jeho budoucí žena. S Janou se ale poznali již před společným studiem, a to díky Františkově sestře Blance, se kterou Jana navštěvovala Junáka. Jak František, tak také Jana ze Zátkova reálného gymnázia přestoupili na technickou větev Jirsíkova gymnázia, kde nakonec také oba v roce 1951 maturovali. Dvořák nebyl jen výborný fotograf a grafik, podle rodiny měl zkrátka šikovné ruce a šlo mu takřka všechno. Nadání zdědil patrně po otci, který se vyučil obráběčem kovů a dokázal si sám udělat v podstatě cokoliv od sošek z různých kovů po hmoždíř či mlýnek. Stejně tak zručný byl i jeho syn, který vedle precizně zvládnuté fotografické tvorby dokázal, když bylo potřeba, vyrobit do nového bytu nábytek nebo vlastníma rukama zrekonstruovat milovanou chalupu ve Frantolech. Dvořákovskou šikovnost však nezdědil pouze František a později jeho rodina, ale projevila se také u Civišových, v rodině Františkovy sestry Blanky, která si za manžela vzala jeho kamaráda z FOTOSu - Svatopluka Civiše staršího.
S uměním Dvořák začínal jako malíř a kreslil a maloval již od dětství. Jeho talent se poprvé více projevil již v první třídě obecné školy, kdy vyhrál v soutěži o nejlepší obrázek sto korun. Rodiče mu peníze uložili a on si k nim později sám začal přidávat další, aby měl na dražší holandské barvy. Do té doby používal pouze akvarel, který byl podstatně levnější. Ještě během studia na gymnáziu (kolem roku 1950) měl první samostatnou výstavu (tehdy zatím pouze obrazů), kde se mu podařilo všechna svá vystavená díla prodat a po maturitě se dokonce zkoušel hlásit na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Ačkoliv přijímacím řízením nakonec neprošel, podle komise měl perfektní cit pro barvu a kompozici, problém však měl s figurální kresbou a portréty. Podle vzpomínek rodiny mu poté Karel Svolinský, u kterého tehdy přijímačky dělal, řekl, ať se zkusí znovu přihlásit za rok a do té doby problémové oblasti vypiluje, mezitím však Dvořák nastoupil do prvního zaměstnání a ke studiu se již nevrátil. Z výčtu Dvořákem navštěvovaných škol vyplývá, že neměl žádné fotografické ani jiné umělecké vzdělání. V době jeho studia ani mnoho příležitostí ke studiu fotografie neměl, obory zaměřené přímo na fotografii se začínaly objevovat až v šedesátých letech. Co se týká vysokoškolského vzdělání, první čistě fotografická specializace byla založena na katedře filmového a televizního obrazu na FAMU z iniciativy Jána Šmoka v roce 1960. Samostatná katedra fotografie tamtéž pak vznikla až v roce 1975. V této době měl již Dvořák dávno po studiích. Jediným fotografickým školením mu tak byly přednášky Jána Šmoka, který vedle výuky na FAMU pořádal fotografické kurzy pro fotografy amatéry napříč Československem. Těchto kurzů se ale zúčastňoval patrně až v 2. polovině 60. let, kdy byl již zavedeným fotografem.
František Dvořák byl původně malíř a k fotografii ho přivedla až jeho žena Jana. Poté, co od svého otce dostala nejprve fotoaparát Vogigtländer, později i dvouokou zrcadlovku Ikoflex a také vlastní menší zvětšovací přístroj, začala fotit. Díky ní se tak k fotografii brzy postupně dostal i Dvořák. Poprvé začal fotografovat kolem poloviny 50. let 20. století, když se vrátil z vojenské služby. V těch nejranějších začátcích to byly třeba jen fotografie, kdy si spolu s Janou střídali fotoaparát během společného sjezdu řeky s přáteli, brzy ale pochopil, že fotografie mu může oproti malbě mnohem rychleji pomoci zaznamenat krásy, které díky svému „uměleckému vidění“ viděl doslova všude kolem sebe. Po návratu z vojny přišla také svatba. S Janou Štindlovou (později Dvořákovou) se vzali v létě roku 1956 a o rok později, 19. srpna 1957, se jim narodila jejich první dcera - Jana. Na druhé dítě si však museli počkat několik dlouhých let. Druhá dcera se jim nakonec narodila až po téměř jedenácti letech - 9. června 1968 a pojmenovali ji Pavla. Pak již byla rodina kompletní. 60. léta se pro Dvořáka vedle rozrůstající se rodiny nesla v duchu fotospolku jménem FOTOS. Po založení byla právě 60. léta dobou největšího úspěchu klubu a pravděpodobně i dobou, kdy v něm byl Dvořák nejaktivnější. Roku 1967 byl dále navržen kandidátem SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců) a nedlouho poté, v roce 1968, se stal právoplatným členem. Svaz byl založen již v roce 1949 (ještě jako ÚSČSVU - Ústřední svaz československých výtvarných umělců) po vzoru Sovětského svazu a poté, co byly zlikvidovány téměř všechny nezávislé umělecké spolky. Ačkoliv tvorba Svazu podléhala kontrole státu a strany, byla doba vstupu Františka Dvořáka stále ještě nejsvobodnějším obdobím. Během normalizace však patrně i zde začaly poměry přitvrzovat. Veden byl také jako člen SČF (Svaz českých fotografů). Na rozdíl od FOTOSu, jehož schůze nikdy nevynechal, se žádnou aktivitu v SČF nepodařilo naleznout a neobjevoval se ani na prezenčních listinách z jednotlivých schůzí. Během 70. let 20. století Dvořák začal dostávat první oficiální zakázky na publikace spjaté s Jihočeským krajem. Jejich tvorbě se nejvíce věnoval právě během 70. a 80. let. Během této doby také vznikla naprostá většina jeho vlastních lepených alb, která jsou asi největším klenotem jeho tvorby. Po již absolvovaných několika výjezdech do zahraničí se v 80. letech 20. století účastnil také dvou velkých expedic, pořádaných jeho synovcem - Svatoplukem Civišem mladším, který byl v té době aspirantem na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Pod záštitou školy se Civišovi začátkem 80. let podařilo uspořádat několik studijních expedic do zemí na východ od nás. Pro Dvořáka byla nabídka zúčastnit se možností jak spojit lásku k horám a dobrodružství se zálibou v květinách, které jeli v rámci expedicí zkoumat. Dvořák sám byl vášnivým pěstitelem. Své nadšení pak realizoval především na chalupě, kde vybudoval bohatou skalku. Lákavá byla samozřejmě také příležitost fotografovat v dosud nepoznaných končinách. Nejenom z těchto cest vznikaly kromě fotografií a později lepených knih také cestovní deníky. Těsně před smrtí byl Dvořák v roce 1986 pozván na fotografickou soutěž v Polské Toruni. Ve stejnou dobu byly manželka a dcera Pavla na dovolené v dnešní Černé Hoře, kterou Pavla dostala za maturitu. Starší dcera Jana již žila samostatně v Praze. Už po cestě z Polska Dvořákovi nebylo dobře a po návratu do Čech šel ihned do nemocnice. Když se z dovolené vrátily manželka Jana s dcerou Pavlou, našly na stole už jen lístek s nápisem „jsem v nemocnici.“
Dvořák byl hospitalizován s velkými bolestmi hlavy a podezřením na zánět mozkových blan v českobudějovické nemocnici. Zde se však s touto diagnózou spokojili a nebyla mu poskytnuta další potřebná vyšetření. Když byl nakonec poslán do Plzně na tomograf, po cestě upadl do bezvědomí, k vyšetření tak nedošlo a byl převezen zpět do Českých Budějovic, kde 30. července 1986 ve věku 56 let zemřel. Teprve po smrti byl odhalen nádor na mozku, který však vzpomínek paní Dvořákové na vyjádření patologa, mohl být operovatelný, kdyby byla včas provedena potřebná vyšetření a nebyl léčen na infekčním oddělení se špatnou diagnózou.
Helena Hrušková: Fotograf František Dvořák (1932–1986). Život a dílo, bakalářská práce, 2019

poznámka:
NK + 30.7.1986
+ 30.6.1986 - 100 let výtvarného umění v jižnách Čechách, 2018??