národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Těsnohlídkův základní životní postoj byl osudově určen několika tragickými událostmi a rodinným prostředím. Za studií (v septimě) mu zemřela matka, v oktávě se před jeho očima utopil v Labi spolužák. Otec býval nepřiměřeně přísný, Rudolf navíc od dětství trpěl pocity společenské ostrakizace, protože Těsnohlídek starší byl městským pohodným. Gymnaziální studia začal Rudolf v Čáslavi, dokončil je v Hradci Králové. Roku 1901 byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval filozofii a moderní filologii. Stejně jako jeho rodák a generační druh Jiří Mahen se sblížil s anarchistickou literární družinou kolem S. K. Neumanna a jeho olšanské vily. Na počátku své literární tvorby byl Těsnohlídek ovlivněn severskými autory (Garborg, Jacobsen, Hamsun). Skandinávské spisovatele také překládal. Krutou shodou okolností právě na milovaném severu, na svatební cestě do Norska (1905), tragicky zahynula jeho první žena Kaja (Jindra Kopecká). Těsnohlídek, který se z její smrti nikdy docela nevzpamatoval, odešel na Neumannův popud do Brna a nastoupil tu novinářskou dráhu nejprve jako redaktor Moravského kraje, po jeho zániku jako fejetonista a soudničkář Lidových novin. Spolu s Eduardem Valentou a Bedřichem Golombkem vytvořili pevný tým brněnských "Lidovek", v němž se Těsnohlídek vypracoval na špičkovou úroveň ve svém žánru.

Těsnohlídkovu literární tvorbu lze rozdělit do dvou základních okruhů: první zahrnuje díla lyrická-poezii i prózu-zakotvená v jeho básnickém mládí a ovlivněná atmosférou končícího století. Motivy deziluze, erotického pesimismu a životního ztroskotání se objevují i v jeho raných prózách (Nénie - 1902, Dva mezi ostatními - 1906, Květy v jíní - 1908) i v pozdějším díle (básnická próza Paví oko - .1922, lyrické sbírky Den - 1923 a Rozbitý stůl - posmrtně 1935). Do širšího čtenářského povědomí se Těsnohlídek zapsal hlavně druhou oblastí své tvorby, v níž zúročil svou bohatou žurnalistickou praxi. Získal v ní zevrubnou znalost brněnského předměstí i kraje, celou galerii svérázných postav a figurek brněnské provenience dokázal vykreslit s hlubokým porozuměním a zájmem o jejich osudy i obdařit osobitým humorem. Novinářské zkušenosti využil k neobyčejně výstižné jazykové charakteristice mluveného projevu svých hrdinů (patřil ostatně k předním znalcům krajových dialektů). Těmito rysy se vyznačuje i románová tvorba, dějově čerpající z brněnské periférie (Poseidón - 1916, Kolonia Kutejsík - 1922, Poťóchlencovi příběhové - nevyšlo knižně, jen na stránkách Lidových novin). Pro noviny byla původně napsána i nejznámější Těsnohlídkova knížka, rozmarná lyrická pohádka Liška Bystrouška (1926). O několik let dříve zachytil malíř a nimrod Stanislav Lolek v kresbičkách pro své vlastní potěšení příhody mazaného, lidmi ochočeného liščího mláděte. Okouzlený Těsnohlídek napsal k obrázkům slovní doprovod. Děj zasadil do půvabné scenérie lesů v okolí Brna. Hluboce zažitý lyrický obraz nespoutané a svobodné přírody se v příběhu prolíná s humorným líčením příhod z "člověčího" života, zachycených s mimořádným citem pro jazykové odstínění dějů a postav. Těsnohlídek se projevil jako skvělý pozorovatel života a básník přírodních krás. Kniha inspirovala Leoše Janáčka k opernímu zpracování. Jeho Příhody lišky Bystroušky (poprvé v Brně 6. 11. 1924) jsou světoznámé.

Těsnohlídek jazykově experimentoval i v dalších dílech, zlodějskou hantýrku uplatnil ve fantastické grotesce Vrba zelená (1925). S novinářskou praxí souvisí i Těsnohlídkovy prózy Demänová (1926), v níž se opírá o vlastní zkušenosti při objevování slovenských jeskyní, a první literární zpracování vzpomínek českého polárníka Eskymo Welzl (1928). Napsal i několik knížek pro děti a mládež (Čimčirínek a chlapci - 1922). Věnoval se i sociální a charitativní činnosti. Po zážitku s nalezením opuštěného dítěte na vycházce s přáteli v bílovických lesích dva dny před Štědrým dnem 1919 inicioval myšlenku vánočních stromů, pod nimiž se konaly sbírky pro opuštěné děti. Severský obyčej (původem z Kodaně) přenesl do Brna, kde byl první vánoční strom vztyčen roku 1924. Těsnohlídek určil i místo stromu na náměstí Svobody, zavedl výměnu pozdravů mezi Brnem a Kodaní a vytkl sbírkám konkrétní poslání. Vynesly tolik, že v roce 1928 mohl být položen základní kámen k domovu pro opuštěné děti Dagmar. Příkladu následovala i další města. Po dvacetileté odmlce po roce 1948 byla tradice vánočních stromů republiky nakrátko obnovena v roce 1968, následovala další dvacetiletá pauza. Až roku 1990 byla tradice obnovena a Těsnohlídkův humanitní odkaz může žít a pokračovat dál. Vnímavý a citlivý spisovatel sám však nedokázal čelit bolestnému životnímu pocitu (s druhou manželkou Annou, rozenou Kutilovou, se rozvedl) a zvolil dobrovolný odchod ze života. Jeho třetí žena Olga spáchala po zprávě o jeho smrti rovněž sebevraždu.

Po Rudolfu Těsnohlídkovi je pojmenována ulice v Brně - Černých Polích, místo, kde v bílovických lesích našel opuštěné nemluvně, je označeno pomníčkem. V Bílovicích pečuje o spisovatelův odkaz společnost, která nese jeho jméno. Na nově zvnikajícím na Těsnohlídkově náměstí v Bílovicích byla spisovateli v červnu 2002 odhalena pamětní deska.

zdroj: www.brno.cz

poznámka:
Akronym
V. M. M., 1882-1928
Pseudonym
Mrakotínský, Václav Monolit, 1882-1928
Odkaz. forma Chesunofurīdek, Rudorufu, 1882-1928
+ sebevražda