národnost: německá
pohlaví: muž

heslo:
Teschner Richard – kreslíř, grafik, malíř, loutkář, uměleckoprůmyslový výtvarník, pohádkář, pedagog.

Richard Heinrich Teschner se narodil 22. března 1879 v Karlových Varech. Jeho otec Karl působil v Karlových Varech jako typograf. Roku 1884 se Teschnerova rodina přestěhovala do Litoměřic. Richard Heinrich v tomto starobylém městě, sídle biskupství a kulturním centru severních Čech absolvoval obecnou školu a studia na tamním gymnáziu. Již tehdy projevené výtvarné nadání podporoval jeho otec Karl a matka Alžběta. Další zaměření studia bylo tak jednoznačně dáno: Výtvarné nadání prohloubit studiem na pražské Akademii výtvarných umění. Pražskou Akademii výtvarných umění studoval Richard Heinrich v letech 1895 až 1899. Jeho učitelem byl Václav Brožík. Richard Heinrich si pak svá výtvarná studia chtěl prohloubit ještě pobytem na vídeňské Akademii výtvarných umění. Nebyl však přijat Williamem Ungerem. Náhradou se stal Teschnerovi studijní pobyt na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole, kde studoval u Feliciana Myrbacha-Rheinfelda a Karla Kargera v letech 1900 až 1901. Po studiu ve Vídni se mladý Teschner vrátil do Litoměřic, kde vyvijel výtvarnou činnost v typografické dílně svého otce. Mladý Teschner hledal stejně souznějící duše se zájmem o tajemné záhady minulosti i přítomnosti a tato „tajemna“ vhodným způsobem literárně a výtvarně ztvárnit. I v tom jej jeho otec podporoval. Teschnerové si uvědomovali, že realizovat tento zájem je snadnější ve větším kulturním centru, než jsou severočeské Litoměřice. A tak rodinná rada Teschnerů rozhodla, že další kroky výtvarných a dalších ambicí mladého Teschnera povedou do Prahy. Richard Heinrich se roku 1902 přestěhoval do Prahy s předsevzetím se lépe uplatnit v oblasti výtvarného umění a rozšířit kol sebe okruh stejně smýšlejících lidí se zájmem o všechny záhady, tajemné události minulosti i přítomnosti. Podařilo se mu navázat kontakt na pražské literáty kolem Gustava Meyrinka. Teschnera spojoval s Gustavem Meyrinkem, Paulem Leppinem,Maxem Brodem a Oscarem Wienerem zájem o vše tajemné, záhadné, rozumem nevysvětlitelné či dosud nevysvětlené. Richard Heinrich své názory na tajemno a neobjasněné záhady výtvarně nanačil v obraze Blázen se skleněnou koulí, vytvořeném roku 1903. Obdobně své názory výtvarně prezentoval ilustracemi knihy Oskara Wiesnera Balladen und Schwenke z roku 1903. Teschnerovy ilustrace jsou zajímavé svou příznačnou pohádkovostí s jistými rysy až groteskní pitvornosti. Pobyt na Malé Straně působil příznivě na romantiku Richarda Heinricha. Pražská romantika – všechna ta tajemná zákoutí, uličky, staré domy a paláce, kostely a zahrady – inspirovala Teschnera k tvorbě několika grafických listů, zachycujích Karlův most se zajímavými postavami, Křížovnické náměstí, bruslení pod Karlovým mostem a Mozarta v Praze. Richard Heinrich vnímal Prahu jako město Mozartovo skrze hudbu geniálního Salcburčana, souznějící s Prahou, jejími památkami, obyvateli, s celou atmosférou české metropole. Teschner zajímavě pojal také grafické ztvárnění Královské obory s horním letohrádkem, kdy pěstěný park se příznačně mění v exotický háj, výtvarně tak prezentující souznění se secesním lyrismem zahradní slavnosti pražských dekadentů a spojující tak romantismus s modernou. Teschner také roku 1903 vytvořil plakát pro výstavu Spolku německých výtvarných umělců v Čechách, konanou v Ustí nad Labem ve formě náročné barevné litografie. V podobném stylu řešil Teschner plakát pro Valdštejsné slavnosti v Chebu, konané roku 1908. Obdobně Teschnerem zpracovaný plakát z roku 1911 pro Českosaské Švýcarsko, zadaný c k. státními drahami lze považovat za počátek výtvarně zpracovávané prezentace a reklamy turistiky a cestovního ruchu v českých zemích. Snovost vizí tajemna, exotična pražských ulic, zákoutí, domů, paláců, zahrad a parků vedly Gustava Meyrlinka k výroku, majícího ten smysl, že v Praze nakonec člověk ztuhne ve strašidlo. Dusné exotické i erotické vize, palčivá trýzeň z nepochopeného a nepochopitelného tajemna, prezentující se kuriózními zálibami, démonickými výjevy, opilými maškarádami a teatrálními scénami tajemna, neznáma nasměrovaly další tvorbu Richarda Heinricha prezentovat tyto vize co nejširšímu publiku. V tomto duchu výtvarně pojal Teschner plakát pro kostýmní maškarní ples spolku německých spisovatelů v Praze roku 1904. Romanismus a dekadence jsou zde v nezvykle výtvarně laděné symbióze. Teschner na tomto plakátě prezentoval výtvarně zajímavou vizi Meyrlinkova okruhu, kdy v nejsvětlejším místě plakátu zavádí Jeho Veličenstvo Lucifer zástup lidí zpět do temnot. Výtvarně je tak prezentován názor Meyrlinckova okruhu, že chaos, nepřátelský pozitivnímu vývoji lidstva, je záměrně šířen zplozenci pekla a jejich souvěrci. Mocnostmi pekel vytvářená spirála v různých podobách šíří lidstvu nepřátelský chaos a připomíná stále též výtvarným uměním prezentovanou apokalypsu a obavy lidí z jejího naplnění. A Teschner hledá další výtvarné pole působnosti, kde by mohl vhodně prezentovat uvedené vize Meyrlinckova okruhu, zajímavými, poutavými výtvarnými prostředky. Nachází jej v loutkovém divadle. Teschnerovo loutkové divadlo, určené především pro dospělé diváky, se vyznačuje hravostí, pozitivně směrovanou zábavou a experimentálním hledáním aktivně lidi inspirovat konat dobro a souznět s přírodou. Tím Richard Heinrich Teschner nastoluje cestu k loutkovému filmu. Loutkové divadlo v pojetí Teschnera tvůrčím dílem autora všestranně pojatým a realizovaným, obdobou tzv. Gesamtkunstwerku. Richard Heinrich za pomoci své matky Alžběty kol roku 1903 vytváří nově, snově pojímanou postavu ženy, mající pozitivní funkci v jím pojednávaném vyprávění o životě prostřednictvím loutek. Teschner jako tvůrce jím pojatého divadla je autorem všech loutek, příslušných dekorací, scénografem, libretistou a též autorem hudby, podmalovávajícím pozitivně celkové vyznění daného divadelního představení v myslích divaků. Teschner precizně rozpracovává všechny detaily vyznění loutek včetně jejich anatomie. Tajemno v jeho divadelních představeních umocňuje princip používání tzv. dutého zrcadla, kdy výsledný efekt výtvarného pojetí hry je mystické odhmotnění, vlastně zatavení do zázračné tzv. skleněné koule. Teschner prostřednictvím loutkového představení diváka zavádí do říše fantazie, neznáma, do říše opravdového tajemna a tajemství. Autor loutek se při jejich výtvarném ztvárnění inspiruje předlohami ze světa hmyzu, nápadně se svou činností podobající naší lidské společnosti. Lze se domnívat, že se Teschner inspiroval také pohádkovou knížkou Broučci Jana Karafiáta, ilustrovanou Vojtěchem Preissigem, jež byla vydána roku 1903. Obdobně tajemno ve vztazích lidí a ostatních tvorů přírody Teschner ztvárnil ve svých dílech Allegretto a Triumf z roku 1907. Zejména Allegretto jako specificky pojatá alegorie hudby nás vtáhne do světa tajemna, tajemství přírody, jímž nerozumíme a z nichž máme obavu, strach. Teschner svým dílem inspiroval i další výtvarníky, hledající obdobné hodnoty ve vztazích lidí a okolní přírody. K těmto s Teschnerem „duchovně spřízněných“ výtvarníků lze uvést alespoň Artuše Schneidera, Jaroslava Panušku, Jiřího Trnku, Ondřeje Sekoru a Františka Skálu. Mladý Teschner s úspěchem realizuje své výtvarné názory i v oblasti scénografie. Richard Heinrich zpracoval výtvarné provedení Debussyho opery Pélleas a Melisanda v režii Angelo Neumanna. V kostýmních skicách z let 1905 až 1906 pro Hofmannstahlovu hru Blázen a smrt uplatnil i své návrhy loutek. Patrně roku 1910 Teschner vytvořil pozoruhodnou sošku Mravenečníka, kdy umně zkombinoval olovo s mramorovou koulí. Teschnerovo kamarádství se spisovatelem Paulem Leppinem, dané jejich společnými zájmy vedlo k tomu, že Teschner doplnil roku 1905 vydaný Leppinův román Daniel Jesus oválným frontispisem se zajímavou, eroticky laděnou vizí a grafikou satanské masky. Roku 1906 začali Teschner a Leppin vydávat Německé listy pro umění – Wir. Inspirací pro vydávání tohoto periodika byla patrně vídeňská umělecká revue Ver Sacrum Vyšlo však jen květnové a červnové číslo tohoto časopisu.. Projekt však oba jeho iniciátoři opustili pro nezájem širší veřejnosti. Roku 1908 Teschner graficky upravil publikaci Der Annahof, pojednávající o Haasově pražské tiskárně na staroměstském Anenském náměstí. Teschner podle vzoru svých vídeňských kolegů uplatnil okázalost užitím zlatého dekoru při grafickém zpracování uvedené publikace. Na vídeňské výstavě Kunstschau roku 1908 Richard Heinrich vystavuje s úspěchem své skleněné mozaiky, obrazy, loutky. V průběhu této výstavy se Teschner seznamje s Gustavem Klimtem, Kolmanem Moserem, Josefem Hoffmannem a dalšími nadějnými výtvarníky, tvořícími v metropoli podunajské monarchie. Teschner se vrací do Prahy, kde pod vlivem úspěchu výstavy Obchodní a živnostenské komory, konané též v roce 1908 a pod vlivem zážitků z Vídně zakládá ve spolupráci s mladým nadějným německým sochařem a uměleckoprůmyslovým výtvarníkem Karlem Wilfertem v Dejvicích soukromou výtvarnou školu "Modrý dům" zaměřenou na výuku uměleckého řemesla a užitého umění. Dosud na průčelí této budovy, užívané i správou diplomatických služeb se nachází reliéf, vytvořeny Richardem Heinrichem Teschnerem pro jím založenou školu. Teschnerovo působení v oblasti pedagogiky v jeho a Wilfertově škole však mělo jen epizodický charakter. Návštěva Vídně přinesla do jeho života ještě jednu změnu. Ta se týkala jeho soukromého života, měla však i pozitivní vliv na jeho další výtvarné působení. Richard Heinrich Teschner se totiž seznámil se Emmou Bacherovou-Paulickovou, dcerou dvorního dodavatele nábytku Friedricha Paulicka a manželkou Paula Bachera, známého sběratele umění, mecenáše a spoluzakladatele Galerie Miethke, jenž nečekaně umírá r. 1910. Její bohaté věno Teschnerovi umožnilo nezávislou existenci. Již roku 1909 odchází Teschner z Prahy do Vídně. Ve spolupráci se svými bližními z rodiny Teschnerů a Paulicků rozvijí Richard Heinrich své představy na činnost jeho loutkového atelieru. Na svatební cestě do Itálie, Německa a Holandska roku 1911 se Teschner a jeho půvabná choť Emma seznamují s principy javanského loutkového divadla, jež Teschner ve spolupráci se svými bližními a přáteli, mezi něž náleží Gustav Klimt, Alfred Roller, Koloman Moser, Josef Hoffmann a další, dále rozvijí ve svém ateliéru v Gersthofu. Teschner zároveň realizuje svůj projekt, promýšlený již za jeho pobytu v Litoměřicích za asistence jeho otce Karla a matky Alžběty. s příznačným názvem Zlatá truhla. Jedná se o projekt loutkového divadla domyšleného do všech detailů a vyhovujícího Teschnerově poetice. Richard Heinrich za přispění své rodiny a okruhu svých přátel realizuje zajímavé sondy do magického mikrokosmosu svými hrami, majícími poetické názvy: Princezna a vodník, Zipizip, Noční výjev, Faun a nymfa, Vánoční hra. Rodina jeho manželky vlastnila na břehu Attersee romantickou vilu s věží, lodžií a malým parkem, jež vybudovány v letech 1876-1877. Pod bedlivou kontrolou svých bližních a přátelských hostů , jakými byli např. Gustav Klimt, návrhářka Emilie Flögeová, Josef Hoffmanna další rozvijí Richard Heinrich dále svou hravost volné tvorby loutkového divadla. Na přelomu let 1919 a 1920 uspořádalo Rakouské muzeum uměleckého průmyslu veřejnou výstavu děl Richarda Heinricha Teschnera. Mistr pohádek měl štěstí také na spolupracovníky. Vedle svých nejbližších lze zmínit zejména Helenu Schreinerovou, Hermy Ottawovou a Lucii Jirgalovou. Fotograf Josef Antonín Trčka představil Teschnera fotem z roku 1926 jako hermetika a mága loutkového divadla, jako básníka tónů a snivé hravosti. Teschner se představuje se svými loutkami, jež tvoří nedílnou součást jeho tvorby a života. Je možné tak získat představu, že loutky našeptávají Richardu Heinrichovi mnohem důležitější informace o mikrokosmu a makrokosmu, než jaké mu prezentují lidé. Teschner teprve roku 1922 získal rakouské státní občanství. O jeho tvorbu projevila zájem ve 20. letech 20. století též pražská Akademie výtvarných umění nabídkou profesorského místa. Teschner však odmítl. Byl spjat s Vídní, s kulturou střední Evropy a Praha v té době tíhne k Paříži, kulturnímu centru západoevropské civilizace. A Teschner zůstává plně na pozicích kulturního povědomí střední Evropy. Z toho důvodu lákavou nabídku pražské Akademie výtvarných umění odmítá. Ke škodě jeho možných žáků z českých zemí a ke škodě naší kultury. Richard Heinrich ve svých loutkových představeních nahrazuje mluvené slovo hudbou, čímž zvyšuje jejich poetičnost působení na diváka. I to je prezentace středoevropské kultury. 1927 je u zrodu hry Tajemné zrcadlo. V roce 1929 vznikají hry Drakobijce a Karnevalový sen. Roku 1931 vznikají hry Orchideje a Barevný klavír. Později je vytvořena hra Harlekýn. Roku 1937 stvořena hra Bazilišek. Přípravy na realizaci hry Harém však nevedly k premiéře. 2. června 1948 Richard Heinrich Teschner umírá. Teschner je umělec ponořený do svých poetických představ, snad srovnatelný s duchem nepřítomného člena hlučné bohémy. Rozhodující význam pro jeho výtvarnou činnost, těžící z odkazu noblesní secese má osobitý kontakt s nadpřirozenými bytostmi. Něco trochu podobného lze spatřovat např. i v tvorbě Josefa Váchala a několika dalších výtvarníků.

Dílo Richarda Heinricha Teschnera:

Malby:

- Vodník. Tempera. Malba z r. 1906.
- Allegreto. Tempera. Malba z r. 1907.
- Trumf. Tempera z r. 1908.
- Inah Gall. Olej. Malba z r. 1918.
- Guggi Blau. Olej. Malba z r. 1918.
- Gertruda. Olejomalba z r. 1918.
- Getrude Flögeová. Olejomalba z r. 1918.
- Teschnerovy vlastní podobizny. Olejomalby z l. 1923-1924 a 1940.
- Praha. Olejomalba z r. 1898.
- Zlaté vejce. Tempera z r. 1908.
- Šašek. Tempera z r. 1908.
- Skalní brána. Olejomalba z r. 1910.
- Les u Attersee. Olejomalba z r. 1913.
- Hora práce pro Němce. Tempera z r. 1915.
- Groteskní tanečník a Groteskní tanečnice. temperové malby na lnu z r. 1915.
- Zipizip. Tempera z r. 1916.
- Kouzelný plášť. Čarodějka. Přítelkyně kaktusů. Náměstí. Tempery z r. 1917.
- Vzdušní duchové. Horské jezero. Imaginace. Pramen. Akvarely patrně z r. 1918.
- Aloe. Olejomalba z r. 1918.
- Tři kulturní rasy. Malba uhlem na plátně z r. 1918.
- Znovuzrození. Olejomalba patrně z r. 1919.
- Lotos. Tempera. Malba patrně z r. 1919.
- Houba na stromě. Tempera. Malba patrně z r. 1919.
- Země slunce. Olejomalba patrně z r. 1919.
- Čarodějka. Akvarel patrně z r. 1919.
- Javanské loutky. Malba patrně z r. 1919.
- Skleněný princ. Akvarel. Malba patrně z r. 1919.
- Evoluce. Malba temperou na pergamenu z r. 1921.
- Astrolog. Flagelant. Pohádka. Malby temperou z r. 1922.
- Obraz paní Lilly Kranzové. Malba temperou z r. 1923.
- Hermy Ottawová s červeným deštníkem. Olejomalba z r. 1924.
- Země. Tempera. Malba z r. 1924.
- Zázračný pták. Pastel. Malba patrně z r. 1925.
- Svatá Cecilie. Akvarel na pergamenu z r. 1925.
- Poutnící. Tempera. Malba patrně z r. 1925.
- Snová pouť starým městem. Akvatinta z r. 1926.
- Ptáčník. Akvarel z r. 1928.
- Horoskop pro Dr. W. Stöhra. Malba z r. 1930
- Pergamenový obraz staré Vídně pro Obchodní komoru v Chebu. Malba z r. 1930.
- Zmrtvýchvstání pro obřadní halu III. centrálního vídeňského hřbitova. Freska z r. 1936.
- Romantická pohádka. Akvarel z r. 1942.
- Škrábání rypákem. Akvarel z r. 1943.
- Krajina kol Attersee. Olejomalba. Neumímme vročit.


Kresby - portréty:

- portrét rytíře Carla von Holzinger lze datovat k r. 1900
- portrét matky Richarda Teschnera lze datovat k r. 1901
- vlastní podobizna Richarda Teschnera z r. 1902 s názvem Před litografickou deskou
- domnělá vlastní podobizna Richarda Teschnera ve zbroji s kopím je datována k r. 1902
- portrét dvorního rady Dablíka lze datovat k r. 1904
- vlastní podobiznu Richarda Teschnera, patrně zamýšlenou jako novoročenku lze vročit k r. 1908
- portrét „dvorního rady“ Rollera lze datovat k r. 1915

Další kresby:
- Zahradní zeď s lavičkou. Lze vročit k r. 1901
- Litoměřická městská brána. Kresba z r. 1901.
- Palouk milenců. Lze vročit r. 1902.
- Hráčka na loutnu. Kresba je z r. 1904.
- Noční setkání. Lze vročit k r. 1904.
- Všechny duše. Kresba z r. 1905.
- Skleněný princ. Lze vročit k r. 1905.
- Mozart v Praze. Lept z r. 1905.
- Zlý čaroděj. Teschner tuto kresbu vytvořil v l. 1905-1906.
- Hrad. Kresbu lze datovat k r. 1906.
- Jelení obora. Lze vročit k r. 1906.
- Dívka jedoucí na jelenu. Lept z r. 1906.
- Dům na venkově. Kresbu Teschner vytvořil r. 1906.
- Meissnerova ulička. Lze vročit tuto kresbu k r. 1906.
- Vodník a rusalka. Tuto pohádkovou vizi Teschner vytvořil r. 1906.
- Zeď parku. Kresba je z r. 1906.
- Kurs kreslení, vedený Richardem Teschnerem. Tato dokumentární kresba pochází z r. 1906.
- Královská obora v Praze. Téměř pohádková vize vytvořena patrně r. 1907.
- Kresba Modrý dům, vila sochaře Karla Wilferta vytvořena r 1907.
- Malostranské mostecké věže. Kresba z r. 1907.
- Ostrov lásky. Pohádková vize z r. 1907.
- Staré Město pražské. Kresba z r. 1907.
- Zvláštní krajina. Téměř mystická vize z r. 1907.
- Tři listy. Kresby z r. 1907.
- Křížovnické náměstí v Praze. Kresba patrně nejhezčího náměstí v Praze z r. 1908.
- Chebský „špalíček“ Kresbu lze vročit k r. 1909.
- Návrh plakátu Společnosti na podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách z r. 1909
- Vousatá mužská hlava s čepicí. Kresba z r. 1914.
- Contra C. Kresbu Teschner vytvořil r. 1914.
- Demiurgové. Patrně skupina s názvem Demiurgové. Kresba z r. 1914.
- Leni, ženský akt. Teschnerova kresba z r. 1914.
- Princ a pták. Autor vytvořil tuto kresbu r. 1914.
- Album osmi originálních leptů. Akvatinta. Teschner vytvořil patrně v l. 1914-1916.
- Návrh diplomu Akademické pomocné legie. Kresbu vytvořil Teschner. r. 1915.
- Úpadek (Rozklad čili Hniloba). Barevný lept vytvořil Teschner r. 1915 či 1916.
- Mužíček v blátě. Teschnerova kresba z r. 1915.
- Bouře čili Útok živlů. Teschnerova kresba z r. 1915.
- Nenarození. Teschner tuto kresbu vytvořil r. 1915.
- Milenci na břehu. Akvatinta z r. 1915.
- Finále. Teschnerova kresba z r. 1916.
- Stvořeníčko. Teschner tento barevný lept vytvořil r. 1916.
- Diváci. Barevný lept z r. 1916.
- Tři magici ( či snad Tři králové ?). Teschnerova kresba z r. 1917.
- Z tisíce a jedné noci. Pohádková vize z r. 1917.
- Temná modla. Teschnerova kresba z r. 1917.
- Na paměť Říšského ústavu péče o matku a dítě. Kresba z r. 1917.
- Hudba. Pohádková vize vytvořená Teschnerem r. 1918.
- Malý čtenář. Kresba z r. 1922.
- Astralis. Sledování hvězd. Teschnerova kresba z r. 1924.
- Vyslanectví. Teschner tuto kresbu vytvořil r. 1924.
- Démoni. Kresbu lze vročit k r. 1924.
- Brýle. Teschnerova kresba z r. 1924.
- Masky. Teschner tuto kresbu vytvořil r. 1924.
- Loutkář. Kresbu lze vročit k r. 1924.
- Zamilovaná. Snová vize Teschnera z r. 1924.
- Kaktusy. Kresba z r. 1925.
- Kobolde. Teschner tuto kresbu vytvořil r. 1925.
- Jezdec na jednorožci. Teschnerova kresba z r. 1926.
- Guvernantka. Kresbu lze vročit k r. 1926.
- Magik. Teschnerova kresba z r. 1926.
- Páv (či rajka). Teschnerova kresba z r. 1926.
- Astrologie. Teschner tuto kresbu vytvořil r. 1935.
- Panna Marie s Ježíškem (čili Marie s děťátkem). Kresba z r. 1947.
- Dívka s květinovým kloboučkem. Neumíme tuto kresbu vročit.
- Hlava vousatého muže s kloboukem. Neumíme tuto Teschnerovu kresbu vročit.
- Krajina se třemi břízkami. Zatím neumíme tuto Teschnerovu kresbu datovat.
- Zámecký park v noci. Neumíme tuto Teschnerovu kresbu vročit.
- Spící pes. Také tuto Teschnerovu kresbu neumíme datovat.
- Hřbitov - Dušičky moře. kombinovaná technika. Neumíme datovat.
- Fantastická krajina. Akvatinta. Neumímem datovat.


Litografie:

- Vlastní portrét s maminkou u lampy. Lze datovat do let 1901-1902.
- Maminka u lampy. Lze vročit k r. 1902.
- Sochař Karl Wilfert junior. Lze datovat k r. 1902.
- Vlastní portrét. Patrně z r. 1905.
- Král Zima. Litografie z r. 1902.
- Čestný diplom čtenářského spolku Concordia. Litografie z r. 1904.
- Luna v úplňku nad stromy v parku. Litografie z r. 1905.
- Lesní zátiší. Litografie z r. 1905.
- Velikonoční neděle. Litografie z r. 1907.
- Ženský akt. Litografie z r. 1908.
- Veselé velikonoce. Litografie z r. 1909.
- "Péče" v Liberci. Litografie z r. 1909.
- Vpředu plot, za ním zarostlá fasáda. Litografie z r. 1910.

Exlibris:

- Vlastní Exlibris vytvořil Teschner r. 1903.
- Exlibris pro prof. Dr. Aloise Epsteina, pro Philippa Schwarze a Dr. Arthura Chitze vytvořil Teschner r. 1904.
- Pro Fritze Wiechowskeho vytvořil Teschner exlibris r. 1904.
- Exlibris pro Oscara Siegla, prof. Wilhelma Wiechowskeho, Emila Faktora, prof. Wilhelma Kleina vytvořil Teschner r. 1905.
- Exlibris pro Maximiliana Theuera vytvořil Teschner r. 1909.
- Exlibris pro svou choť Emmu vytvořil Teschner r. 1911.
- ERxlibris manželů Teschnerových vytvořil Richard Heinrich r. 1912.
- Exlibris pro Dr. Arnolda Krasneho a dámu Schreinerovou z r. 1913.
- Exlibris pro Leopolda Schreineran a Adolfa Brauna vytvořil Teschner r. 1915.
- Nové exlibris si Teschner vytvořil r. 1916.
- Exlibris pro Helenu Schreinerovou a Emilii Schlierholzovou vytvořil Teschner r. 1917.
- Exlibris pro Leoplda Franka, Amelii Chierini, Hede Jahnovou, Getrudu Flögeovou, Dr. Else Eklovou vytvořil Teschner r. 1918.
- Exlibris pro Dr. Leopolda Brülla vytvořil Teschner r. 1921.
- Exlibris pro J. Brülla a Friztze Griebscheho vytvořil Teschner r. 1922.
- Exlibris Torups Bibliothek, pro Dr.Dr. Edmunda Küttera, Hermy Ottawovou, Huga a Dely Perutzovi vytvořil Teschner r. 1924.
- Exlibris pro Dr. W. Habelsbergera a Dr. Theodora Alexandra vytvořil Teschner r. 1925.
- Exlibris pro Hannah Kruzovou, Theodoru Zeissigovou, Alexandru von Ankwicz-Kleehoven, Johanna a Susan Ehrenfeldovi vytvořil Teschner
r. 1926.
- Exlibris pro dvorního radu, prof. Dr. Ernsta Sträusslera vytvořil Teschner r. 1929.
- Exlibris pro Dr. Jindřicha Veselého a Dr. Adolfa Winkelbauera vytvořil Teschner r. 1931.
- Silvestrovské exlibris pro sebe, svou manželku Emmu, pro Gertrudu Flögeovou, Helenu Schreinerovou, Hermy Ottawovou, prof. Dr. Burgharda
Breitnera, Dr. Margot Hechtovou, Dr. Johanna a Alexandru von Ankwicz-Kleehoven, pro ing. Paula Jahna, pro Eduarda Stellu a pro Petera Winnera
vytvořil Teschner r. 1931.
- Exlibris pro Marii Mayrovou a Richarda Mayra vytvořil Teschner r. 1932 v počtu 9 exemplářů.
- Exlibris pro Paula Rinka Teschner vytvořil r. 1935.
- Exlibris pro Dr. J. Opitze vytvořil Teschner r. 1935.
- Exlibris pro Heinricha Künzela a Edith Tomasi vytvořil Teschner r. 1940.
- Exlibris pro Gertrudu Fl*geovou vytvořil nově Teschner r. 1940.
- Exlibris pro Hermy Ottawovou vytvořil Teschner r. 1941.
- Exlibris pro Eriku Knofklachovou, Marii Eugenii Jacobsovou, Editu Margeritu Karolu Luisu Jacobsovou, Dr. Friedricha Kraissla, Williho Chwallu
a Dr. Aurela Wolframa vytvořil Teschner r. 1942.
- Exlibris pro O. Racze vytvořil Teschner r. 1943.
- Exlibris pro Dr. Johanna Schönfellingera vytvořil Teschner r. 1947.


Výzdoba knih:

- Návrh výzdoby publikace Balladen und Schwänke od Oskara Wienera z r. 1903.
- Výzdoba knihy Wenn es rote Rosen schneit od Heddy Sauerové z r. 1904.
- Výzdoba publikace Es hat die Liebe ... od Oskara WEienera z r. 1905.
- Výzdoba publikace Vom goldenen Kragen od Fritze Adlera z r. 1907.
- Výzdoba knihy Das Haus Haase od Fritze Adera z r. 1908.
- Výzdoba publiace Tobias Immerschneller od Antoinette Kahlerové z r. 1909.
- Návrh výzdoby z r. 1912 pro titul Scherzi od Alfreda von Ehrmann.
- Výzdoba knihy Die 4 Ehen des Matthias Merenus od Karla Hanse Strobla z r. 1914.
- Výzdoba publikace Lemuria od Karla Hanse Strobla z r. 1917.
- Ilustrace z r. 1918 pro knihu Seltsame Begebenheiten, vydanou Rolfem Bongsem.
- Návrh výzdoby publikace Die Runen Gottes od Karla Hanse Strobla z r. 1919.
- Návrh výzdoby knihy Mächte und Menschen od Karla Hanse Strobla z r. 1919.
- Ilustrace knihy E. T. A. Hoffmanna Der Goldene Topf z r. 1920.
- Návrh výzdoby, iniciály a ilustrace z r. 1921 pro publikaci Visionen aus dem Osten od Augusty, hraběnky de Villiers de lˇIsle Adam.
- Návrh titulního listu a ilustrací pro knihu Agnihotram od Julie Jerusalem z r. 1926.
- Návrh výzdoby a ilustrace publikace Balladen, vydanou Ludwigem Praehauserem r. 1926.
- Návrh výzdoby knihy Irgendwo in Tibet od Jamese Hiltona z r. 1936.
- Vytvoření doprovodných obrazů publikace Atlas der Sternbilder od Oswalda Thomase z r. 1945.
- Návrh výzdoby publikace Oskara Wienera So endete das sch˜ne Fest. Neumíme určit rok vzniku.
- Návrh na výzdobu časopisu Der Turmhahn z r. 1913.
- Návrh titulního listu časopisu La Femme moderne, č. 5, podzim 1918.
- Ilustrace časopisu Die Muskete, vánoční číslo z r. 1923.
- Návrh na výzdobu hudebníny Mondmarsch pro maškarní slavnost místní skupiny Svazu Němců v Čechách v Litoměřicích od Reinholda Kühnela z r.
1901.
- Návrh výzdoby hudebniny Rytíř Modrovous od Emila Nikolause von Rezniček z r. 1919.
- Návrh na výzdobu hudebniny Der Schatzgräber od Franze Schrekera z r. 1919.
- Návrh výzdoby hudebniny Irrelohe od Franze Schrekera z r. 1920.
- Návrh na výzdobu hudebniny Groteskenalbum z r. 1921.
- Návrh výzdoby hudebniny Weihnachtssehnen od Augusta Brunetti-Pisano z r. 1925.
- Návrh na výzdobu hudebniny La Tarantelle de la mort od Julia Bittnera z r. 1926.
- Návrh výzdoby hudebniny Eisam über Dornen od Augusta Brunetti-Pisano z r. 1928.

- Tvorba plakátů:

- Teschner vytvořil plakát s názvem In Mephistos Zauberreich pro kostymní slavnost německých spisovatelů a umělců, konanou v Praze
13. února 1904
- Teschner je autorem plakátu Pelleas a Melisanda z r. 1908.
- Teschner vytvořil plakát pro hudební časopis Der Merker r. 1910.
- Teschner je autorem plakátu, zvoucím na Valdštenské slavnosti v Chebu r. 1911.
- Teschner je autorem plakátu Výstavy moderní a staré umění, konanné ve výstavní síni města Karlovy Vary r. 1913.
- Teschner r. 1919 navrhl plakát Agaladattaˇs Puppet Plays
- Návrhy gobelínů a dalších uměleckých výrobků, prezentovaných v Domě umělců ve Vídni r. 1924.
- Roku 1930 Teschner navrhl pakát " Kaffee von Christ der Beste ist"

Plastiky:

- Aglovale. Teschner vytvořil r. 1909.
- Domácí bůh. Snad dílo z r. 1910.
- Naslouchač života. Plastika patrně z r. 1910.
- Mravenečník. Plastika patrně z r. 1910.
- Tukan. Teschner plastiku vytvořil patrně r. 1910.
- Sv. Kryštof. Autor vytvořil bronzovou plaketu r. 1910.
- Květinková čarodějka. Teschner tuto plastiku z alabastru vytvořil r. 1913.
- Domácí bohyně. Božskou ochránkyni domu Teschner vytvořil z alabastru a vyzdobil jí drahými kameny. Lze vročit k r. 1913. Objednavatelem Dr.
Josef Kranz
- Milenci. Autor toto keramické dílo vytvořil r. 1914. Objednavatelem Dr. Jopsef Kranz.
- Idol. Mahagonovou ženskou postavu Teschner vytvořil r. 1915.
- Mužíček. Teschner tuto plastiku ze selenitu vytvořl patrně r. 1916.
- Dvojice trollů. Autor tuto plastiku vytvořil z mastku r. 1916.
- Faunovo dítě. Plastika z r. 1918.
- Květinkový skřítek. Plastika z r. 1918.
- Zlatí skřítci. Plastika z r. 1918.
- Lesní skřítek. Teschner plastiku vytvořil r. 1918.
- Strážce. Plastika z r. 1919.
- Dračí princezna. Dataci neumíme určit.
- Daphne. Dataci této bronzové plastiky neumíme určit.
- Lyžaři. Dataci neumíme určit.
- Skřítek. Dataci neumíme určit.
- Nadutec. Dataci neumíme určit.
- Pallas. Plastiku ze slonové kosti autor vytvořl r. 1926.
- Radost života. Kolorovanou dřevěnou plastiku vytvořil Teschner r. 1929.

Scénografické návrhy:

- Soubor 12 návrhů scén a 3 postav pro hru Pelleas a Melisanda, realizované v Novém německém divadle v Praze r. 1908.
- Dva návrhy scén pro hru Afrodite z r. 1909.
- Soubor 3 návrhů scén a 3 postav pro hru Bastien a Bastienka, konané ve vídeňské Uranii r. 1910.
- Soubor 12 návrhů na scény pro hru Její písař, konanou v ochotnickém divadle v Seewalchenu u Attersee r. 1920.

Masky:
- Richard Heinrich Teschner vytvořil pro commedii dellˇarte celke 7 masek. Dalších 14 masek vytvořil pro různán představení co jejich scénograf.


Loutkové divadlo:

- Brána a smrt. Lze vročit k r. 1906. Teschner pro tuto hru vytvořil loutky dívky a smrti.
- Kosumovo obětování. Hru lze vročit k r 1912. Autor pro tuto hru vytvořil loutky s názvy Kosumo, Umah, Bromo a loutky 5 synů a 5 dcer.
- Nabi Isa. Lze datovat k r. 1912. Teschner vytvořil loutky s názvy Nabi Isa, muž, žena, princ,Temný
- Nawang Wulan. Lze vročit k r.1912. Autor vytvořil loutky s názvy Nawang Wulan, Kiai Ageng, Roro Nawang Sih a 5 služebnic Nawanga Wulanse
- Princezna a vodník. Hra z r. 1913. Teschner vytvořil loutky s názvy 1. princ, 2.princ, princezna, kouzelník, vodník.
- Noční výjev. Lze datovat k r. 1913. Autor vytvořil loutky s názvy Červený, Žlutý, Šedivý.
- Zipizip. Teschner vytvořil 16 loutek.
- Tanečnice. Hra z r. 1916. Přepracováno r. 1935. Teschner vytvořil loutku tanečnice v zeleném a loutku tanečnice v pestrém oděvu.
- Vánoční hra. Lze vročit k r. 1917. Autor vytvořil loutky jako Panna Marie, sv. Josef, Ježíšek, archanděl Gabriel,
2 andělé, 3 pastevci, 3 králové a 2 poslové
- Legenda o umění. Hru lze vročit k r. 1928. Teschner vytvořil loutky 3 květinkových dívek, umělce a mecenáše.
- Unavený Harlekýn. Hra z r. 1929. Teschner vytvořil loutku Harlekýna.
- Drakobijce. Hru lze datovat k r. 1928. Autor vytvořil loutky princezny, mandarina, samuraje, Budhy a draka.
- Karneval. Hra z r. 1930. Teschner vytvořil loutky s názvy Červený, Žlutý, Šedý, dáma, kavalír, psíček, Mohr, Schmetterling a 3 pronáledovatelé
- Čínská výchova. Hru lze vročit k r. 1930. Teschner vytvořil loutky pejska a Číňánka.
- Harlekýn portrétistou. Hra z r. 1936. Autor vytvořil loutku Harlekýna.
- Orchidea.Hru lze datovat k r. 1932. Teschner vytvořil 11 loutek s názvy mladá Orchidea, stará Orchidea, zlatý had,
lékař-Saturn, opice jako sloužící, kolovrátkář, holandská selka, svůdnice, spáč, svatý, holub.
- Barevný klavír. Hra z r. 1932. Autor vytvořil 2 loutky s názvy klavírista Bimini a kachna.
- Kouzla lásky. Lze vročit k r. 1934
- Hlasatel. Hru lze vročit k r. 1935. Teschner vytvořil loutku rozhlasového hlasatele.
- Hodina života. Hra z r. 1935. Autor vytvořil 12 loutek a to: Děs čili Smrťák s kosou, rytíř, mladá maminka, astrolog, chudák, 3 holubi, kočka, děcko, věžník, harlekýn.
- Bazilišek. Hru lze datovat k r. 1937. Tescner je autorem 15 loutek s názvy pekařský tovaryš, pekařova dcera, 5 soudců, 1 popravce, bazilišek hlava baziliška, 4 hadi, kočka.
- Pohádka. Hra z r. 1941. Teschner vytvořil 17 loutek s názvy muž, žena, dítě, 5 skřítků, drak (duch ohně, resp. zmek), obr, sova, ryba, rusalka, lesní čarodějka, 3 elfové (resp. duchové větru)
- Tanec slunce. Lze datovat k r.1941. Autor vytvořil loutku slunečního tanečníka.
- Kouzla tropů. Hra z r. 1943
- Šachy. Hru lze vročit k r. 1947. Autor vytvořil 20 loutek s názvy bílý král, červený král, bílá královna, červená královna,
bílý střelec, červený střelec, bílý jezdec, červený jezdec, bílá věž, červená věž, 5 bílých pěšáků, 5 červených pěšáků. Hra je reakcí autora na hrůzy války
- hra Biedermeier připravována avšak nedokončena příprava

Umělecké řemeslo:

- Mozaika na průčelí vily barona Maximiliana von Spaun, majitele sklářské huti Johann Lötz-Witwe. Vila se nachází
v Rejštejně-Klášterní Mlýn čp. 4. Vila byla postavena podle projektu arch. Leopolda Bauera v l. 1903-1904. Mozaika realizována patrně r. 1906.
- Ornamentální dekor na průčelí vily sochaře Karla Wilferta v Praze-Bubenči, Na Špejcharu 3/291, vytvořený Teschnerem patrně v l. 1905-1906. Vila byla postavena podle projektu Josefa Zasche v l. 1904-1905.


Je zde však zaznamenána jen část údajů o jeho životě a díle. Máte-li informace pro doplnění údajů o životě a díle Richarda Heinricha Teschnera, laskavě nám je pošlete na náš web.

Pro "artarchiv" zpracoval v Praze dne 10. 03. 2012 VT.