Čestmír Suška
* 4. 1. 1952, Praha, Česká republika (Czech Republic)
scénograf, sochař, performer
národnost: česká
pohlaví: muž
web: www.suska.cz
heslo:
Na neoficiální scénu českého umění vstoupil na konci přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Spolu se svými vrstevníky představoval jakousi konceptuálně orientovanou a ne zcela vyhraněnou mezivrstvu mezi 12.15 a Tvrdohlavými, dvěma uskupeními spjatými s tradičními médii malby a sochy, což ilustruje i skutečnost, že další z jejích výrazných zástupců Ivan Kafka se stal členem 12.15, zatímco ve stejném roce narozený Suška byl nejstarším umělcem ve skupině Tvrdohlaví. Vřazení do historických souvislostí je v jeho případě důležité i proto, že v osmdesátých letech patřil k organizátorům výtvarného života právě této „mezigenerace": uspořádal např. „pracovní setkání" ve svém vesnickém domě v Malechově na Klatovsku (1980 a 1981) nebo výstavu Sochy a objekty na malostranských dvorcích (1981), kde byli zastoupeni i umělci o generaci starší. Na obou projektech Suška prezentoval prostorové instalace, založené na existenciálním pocitu. V jeho tehdejší tvorbě se objevují některé divadelní principy. Ostatně v roce 1981 spolu se dvěma přáteli založil Výtvarné divadlo Kolotoč, které spojovalo vizuální prvky (objekty, masky, projekce) s hereckými výstupy a scénickou hudbou. Jedno jejich představení se pak stalo součástí celovečerního filmu Tomáše Vorla Pražská pětka.
Později s příklonem k mladší generaci tvůrců se v jeho tvorbě objevují groteskně zabarvené archetypální náměty, charakteristické pro českou postmodernu. Zprvu připomínají archaickou plastiku (např. kamenné hlavy-idoly) nebo antropomorfizované skály v českých skalních městech, později vycházejí z motivu samorostu, respektive oživlého lesa. V této době také maluje řadu obrazů s obdobnou tématikou (pařezy, uschlé stromy, zasněžené krajiny...). Později v devadesátých letech vytváří sochy z pálené hlíny, stále ještě figurativně cítěné, oživené vnitřním světlem, které ve spojení s jejich materiálem vyvolává dojem zapálené pece. Světlo zároveň zviditelňuje jejich vnitřní konstrukci, kontrastující s hladkým povrchem. Tato konstrukce se o něco později osamostatňuje jako autonomní sochařské téma v podobě geometrické sítě. Tehdy také tvoří sochy vydlabáním kmene stromu, z něhož ponechává jen ornamentálně strukturovaný obvodový skelet (Velký posel). V letech 2002 až 2005 vznikla série plastik z taveného skla, realizovaných ve specializované dílně jeho kolegy z Tvdohlavých Zdeňka Lhotského (Studio Pelechov).
Zatímco v letech 1990 - 2005 převažuje v jeho sochařské tvorbě dřevo, při pracovním pobytu v americkém Vermontu (2005) si s novou pracovní metodou objevuje kov. Do nalezených kovových nádob (koulí, polokoulí, válcových cisteren) vyřezává ornamentálně pojaté vzory, pro něž často nachází inspiraci v desénech látek a předmětů běžného života. Později v Čechách takto zpracovává cisterny, vyřazené ze smíchovského pivovaru. Tento způsob práce zachovává (a umocňuje) základní rysy jeho předchozí tvorby: autor v nich rozehrává interakce mezi vnitřním a vnějším prostorem, pracuje s geometricky čistými tvary a s prostorovým dekorem. U těchto nádob ponechává přirozenou patinu materiálu - rez a zbytky barev, která odkazuje na jejich předchozí funkci. Vedle toho pracuje i s „vyřezaným" odpadem, z něhož na zemi sestavuje plošné instalace, případně ho dále sváří či otiskuje na grafické listy.
I nadále pokračuje ve svých organizačních aktivitách. Inspirován pobytem v Sculpture Space v Utica (NY, USA) zřídil r. 2000 v bývalé skladové hale v Řeporyjích sochařské studio Bubec, které vedle něj využívá celá řada dalších sochařů pracujících ve velkém měřítku. Zároveň zde pořádá výtvarné akce (Art Safari), v jejichž rámci již vznikla celá řada monumentálních soch pro Řeporyje a jejich okolí.
Marcel Fišer, socharstvi.info, 2013/04
-
Sochař, kreslíř, scénický výtvarník. Zpočátku se zabýval zejména scénografií (masky pro DAMU, 1983, masky pro představení Perpetum Teatrobile, Teatra paravento, Locarno, 1984, výtvarné divadlo Kolotoč). I ve volné tvorbě experimentuje s maskou a s otisky segmentů lidského těla umisťovanými do „scénických" souvislostí (Malostranské dvorky). Od 1985 se soustřeďuje znovu k sochařskému vyjadřování. Vzniká řada hieraticky strnulých idolů a masek (Král a Královna, 1985; Čaroděj, 1987; Aragorn, 1987), a zároveň se objevuje téma manýristické antropomorfní zvratnosti přírodních útvarů (Skála - obr, Velryba a žába, 1985; Mohyla, 1987). Stejně jako pro některé generační kolegy (Jaroslav Róna, František Skála) je i pro Sušku významným impulsem literární tvorba J. R. Tolkiena. Zálibu v bizarní významové ambivalentnosti realizuje ve skupině „samorostů" (Had, 1988; Samorost, 1986; Rudý pařez, 1988). V poslední době vzniká cyklus objemově střídmých keramických objektů s průhledy do komplikované vnitřní architektury osvětlené skrytým zdrojem. Na novém, koncentrovanějším stupni se tak znovu spojuje záměr sochařský a scénický.
MJ(Marie Klimešová - Judlová), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 804
-
Čestmír Suška (1952) je absolventem pražské AVU. V roce 1981 stál u zrodu Výtvarného divadla KOLOTOČ. V letech 1987-1991 byl členem umělecké skupiny Tvrdohlaví, která významně ovlivňovala výtvarnou scénu v bývalém Československu a úspěšně vystavovala i v zahraničí. Často pracuje s dřevem, volně interpretuje přírodní tvary kamene, zabývá se povrchem a vnitřním prostorem plastiky. Úžas a obdiv vzbuzují rozměrné ocelové skulptury ze starých vysloužilých cisteren, které proměňuje pomocí plamenu a svářečky v překvapivě křehké artefakty. Inspirován studijním pobytem v USA založil v roce 2000 Studio Bubec v prostorech bývalé skladové haly v Praze 5 – Řeporyjích, kde pracují umělci z České republiky i ze zahraničí. S výsledky jejich tvorby je veřejnost seznamována prostřednictvím výstav Art Safari, které pravidelně pořádá obecně prospěšná společnost Bubec. Čestmír Suška vystavuje v domácích i světových galeriích (např. Centrum současného umění DOX, Galerie hlavního města Prahy, České muzeum výtvarných umění, Birmingham Museum of Art, O. K. Harris Gallery, New York).
plzen2015.cz
poznámka:
Stipendia:
1995 - 1996 Stipendium nadace Pollock-Krasner Foundation,
1999 Sculptur Space Utica, NY, USA
2005 Vermont Sudio Center, Johnson, VT, USA; ArtsLink, NY, USA
2006 Vermont Sudio Center, Johnson, VT, USA
2007 Wade Sand and Gravel Co., Birmingham, AL, USA
2009 Vermont Sudio Center, Johnson, VT, USA
2010 Pollock-Krasner Foundation
