národnost: česká
pohlaví: žena

heslo:
Architektka, designéra, teoretička architektury a vysokoškolská pedagožka. Členka Svazu architektů ČSR, Obce architektů a sdružení Středotlací.
Šrámková absolvovala studium architektury ve třídě Vladimíra Karfíka na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě (1947-1952) a v letech 1955-1958 na pražské Akademii výtvarných umění (ateliér Jaroslava Fragnera). Ranné práce ve stylu socialistického realizmu střídají již ve druhé polovině 50. let projekty charakteristické střídmou, mnohdy moralisticky orientovanou koncepcí, zdrženlivou k módním proudům a tendencím. Inspirativní byl pro architektku anglický brutalismus (Odbavovací hala železniční stanice Praha hlavní nádraží, 1972-1979, s Janem Šrámkem, Janem Bočanem a Josefem Dandou), neofunkcionalismus a minimalismus, postupně rozvedený do osobité polohy, zabarvené na přelomu 70. a 80. let prvky postmoderní architektury. (Dům ČKD v Praze, 1976-1983, s Janem Šrámkem nebo Obchodní centrum Lužiny v Praze-Lužinách, 1977-1991, s Ladislavem Lábusem). Své teoretické práce publikovala v časopisech Architektura ČSR, Československý architekt, Umění a řemesla nebo italském Casabella. Od roku 1991 vyučovala na Fakultě architektury ČVUT, od roku 1999 působí jako profesorka architektury na Akademii výtvarných umění v Praze a vede samostatný projekční ateliér Šrámková architekti (založen 1992).
JP (Potůček Jakub, Muzeum umění Olomouc, 2008)