národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
-
Pocházel z rodiny, která se věnovala hudbě. Jeho otec byl lékař, zpíval ve sboru v Počátkách, matka hrála na klavír. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde vystudoval gymnázium. Novák tady poprvé vystupoval na veřejnosti jako klavírista a skládal první písně a drobné skladby pro klavír. V roce 1889 začal studovat na univerzitě v Praze (studia práva) a současně na konzervatoři, kterou absolvoval roku 1893 orchestrální ouverturou Korzár (1892) jako jeden z prvních žáků Antonína Dvořáka. V té době se mu podařilo přesvědčit matku, aby mu dovolila vzdát se studií práv a plně se věnovat hudbě. Důkladně studoval české a moravské sbírky lidových písní. Ve věku 40 let se oženil se svou žačkou Marií Práškovou, která mu poskytla dokonalé rodinné zázemí. Jejich syn Jaroslav Novák se stal malířem. Vyučoval pozdější významné české a slovenské hudební skladatele na Pražské Konzervatoři v mistrovské třídě (1909-19) i na mistrovské škole (1919-39) a později i soukromě. Byl třikrát zvolen rektorem konzervatoře, dostalo se mu nejvyšších oficiálních uznání, byl předsedou hudebního odboru České akademie věd a umění. Jeho díla slavila úspěchy jak v domácím prostředí, tak v zahraničí, první provedení bývala vždy velkou společenskou událostí. Během německé okupace Československa prokázal Novák výrazné národní cítění a osobní odvahu. Většinu času strávil ve Skutči, kde také v červenci roku 1949 zemřel.
Dílo:
Orchestrální díla: ouvertura Maryša k dramatu bratří Mrštíků (1899), symfonické básně V Tatrách (1902,rev.1905,1907), O věčné touze (1904), Toman a lesní panna (1907), kantáta Bouře (1908-10) na slova Svatopluka Čecha, Slovácká suita (1903), vrcholem je Podzimní symfonie (1934), třívětá vokálně instrumentální skladba s autobiografickými prvky a Jihočeská suita (1937), kde vyjádřil svou lásku k rodnému kraji. Stejně jako Smyčcový kvartet č. 3 reagovala na hrdinství v době protektorátu. Na protest proti ustavení protektorátu se Novák na tři roky odmlčel, a další díla vytvořil až v roce 1941, symfonickou báseň De profundis, Svatováclavský triptych pro varhany a orchestr (1941-42), jednovětou Sonátu pro violoncello a klavír (1941) a Májovou symfonii (1943). Mezi orchestrální kompozice patří ještě Lady Godiva (1907) a kantáta Svatební košile (1912-13). V operách klade důraz spíše na orchestrální než dramatickou složku, a proto se dnes příliš neprovádí.
Opery: Nejznámější operou je Lucerna podle Aloise Jiráska (1922), dále Zvíkovský rarášek podle Stroupežnického (1913-14), Karlštejn podle Vrchlického (1914-15) a Dědův odkaz taktéž podle Stroupežnického(1922-5).
Balety: Signorina Gioventu (1926-28) a Nikotina (1929).
Klavírní tvorba: Variace na Schumannovo téma (1893), Za soumraku (1896), Písně zimních nocí (1903), Exotikon (1911), Sonáta Eroica (1900) a Pan (1910), který má verzi také orchestrální (1912).
Písňová tvorba: Jarní nálady (1900), Melancholie (1901), Údolí nového království (1903), Melancholické písně o lásce (1906), Erotikon (1912), Síla a vzdor (1916-17), 12 ukolébavek na slova lidové poesie moravské (1931-2), Domov (1941), 2 legendy na slova lidové poesie moravské (1944), Jihočeské motivy (1947).
Literatura:
NOVÁK, Vítězslav. O sobě a o jiných. Vyd. 1. Praha : Jos. R. Vilímek, 1946. 200, [1] s.
knihovnaczn.cz

poznámka:
Proslul především jako autor oper - Lucerna, Zvíkovský rarášek, kantát, sborů, písní, komorních i orchestrálních děl.