Ladislav Čepelák

* 25. 6. 1924, Veltrusy (Mělník), Česká republika (Czech Republic)
9. 10. 2000, Praha, Česká republika (Czech Republic)
malíř, grafik, pedagog, kurátor, ilustrátor

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Vyučen strojním zámečníkem (1939-1942); studoval večerní školu Mánesa ( 1944-1945, prof. J. Bauch a V. Sychra), AVU ( 1945-1950, prof. V. V. Štech, J. Želibský, V. Nechleba, V. Rada, V. Silovský). Poté působil na AVU: 1950-1953 aspirantem v oboru grafiky, 1954-1962 odbor. asistent u prof. Silovského, 1962-1967 u prof. V. Tittelbacha. Od r. 1964 vedl grafickou dílnu, 1967 jmenován docentem pro obor grafiky, 1970-1990 profesorem. V r. 1990 vrátil titul zasloužilý učitel a zasloužilý umělec. Člen Jednoty umělců výtvarných (od r. 1953) a SČUG Hollar (od r. 1954). Žil a pracoval v Praze a ve Svrkyni u Okoře. Studijní cesty: Belgie (1949), Maďarsko (1953-54).
Ve volné tvorbě používal především tradiční výtvarné techniky – kresbu tužkou, uhlem, tuší, v grafice čárový lept, akvatintu, mezzotintu, příležitostně litografii. Pracoval téměř výhradně v černé a bílé barvě.
Výrazným motivem v jeho tvorbě byla krajina a přírodní motivy – táhlé horizonty, vysoká obloha, kontrast linie, plochy, struktury. První grafické studie – lepty - pocházejí z let 1948-1956. Vytvořil řadu leptů z krajiny středních Čech: Veltruský park (1949-1951), Krajiny v Povltaví (1952-1955), Slánské krajiny (1961-1963), často řazených v cykly, v proměnách ročních období, zvláště však v předjaří a na podzim, kdy vystupují protiklady. Dalšími tématickými celky od 60. let byly Pole (1961-1964), Oblohy I., II. (1964-1966), Tání (1964-1965), Pavučiny (1963-1966), Hnízda (1963-1965), Sněhové brázdy (1966-1968), kde se ve svém výrazu dostává na hranice abstrakce. Přírodniny a jejich strukturu zachytil v cyklech Listy (1969-1972), Stromy I. (1962-1966), Stromy II. (1983). Významným motivem posledních let byla motýlí křídla. Kromě krajiny a jejích detailů se věnoval figurálnímu cyklu Hospody (soubor leptů, akvatint a kreseb, 1954-1960)
Ilustroval nepopisným způsobem také knihy (Ch. Bronteová: Jana Eyrová, 1967, V. Holan: Dokumenty, 1972), je autorem monumentálního reliéfního sgrafita Tři horizonty české krajiny pro čs. velvyslanectví v Káhiře z r. 1979.
Zastoupen ve sbírkách NG Praha, GHMP, Ministerstva kultury ČR, Karáskovy galerie, Státní galerie Stockholm, v soukromých sbírkách doma i v zahraničí.
Ocenění (výběr): 1967 Čestné uznání (50. výročí SČUG Hollar); 1972 Zlatá medaile města Torina (Bienále grafiky Firenze); 1976 Česné uznání (Nejkrásnější kniha roku); 1993 Cena Masarykovy akademie umění; 1995 Čestné občanství král. města Slaný; 1996 Cena Vladimíra Boudníka.

Jarmila Štogrová