národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Josef Sahula je rodákem z východních Čech, kde žil do svých 20 let. Narodil se 8.2.1918 v Ústí nad Orlicí, kde také začal navštěvovat místní základní školu. Od malička se u něj projevoval výtvarný talent. Původně se sice chtěl stát lékařem, ale během studií na gymnáziu si natolik zamiloval výtvarné umění a měl v tomto oboru tak výrazné úspěchy, že na konci studia nikdo z jeho kantorů ani spolužáků neměl pochyb o jeho umělecké budoucnosti.
Velký vliv na budoucího umělce měl akademický malíř Alois Srnský (výtvarník regionálního významu), který vedl Josefa Sahulu osm let na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. Od něho se Sahulovi dostalo pevných základů v kresbě i malbě, takže na vysokou školu vstoupil již vyzbrojen řadou dovedností.
Studia na Vysoké škole architektury v Praze přerušila válka. Po uzavření vysokých škol zůstal Sahula v Praze, protože tam bylo více příležitostí najít si takovou práci, kde by mohl uplatnit své výtvarné schopnosti. Až do konce války pracoval v Ateliérech filmových triků (tzv.AFIT), kde se shromažďovali filmaři a kreslíři, kteří po válce vytvořili základ známého studia Bratří v triku. I když mladého Josefa tato práce velmi upoutávala, nezůstal u ní. Vrátil se na vysokou školu a v roce 1946 dokončil studium profesury kreslení na Vysoké škole architektury.
Na vysoké škole na něj měla vliv řada významných osobností. Jeho učiteli byli: Oldřich Blažíček akad. malíř Josef Sejpka i národní umělec Cyril Bouda. Obdiv k dílu Oldřicha Blažíčka dovedl Josefa Sahulu ke krajinářství, Cyril Bouda zase vyvolal zaujetí pro grafiku. Proto Josef Sahula po celý svůj život souběžně s malbou vytvářel také grafické listy - převážně technikou barevné litografie.
V letech 1946 až 1948 zahájil svoji pedagogickou kariéru jako středoškolský profesor na gymnáziu v Poděbradech. Souhrou okolností zde učil řadu v budoucnu známých osobností: Václava Havla - českého presidenta, režiséra Miloše Formana či kontroverzní bratry Mašínovy.
Poté byl vyslán na gymnázium v Prachaticích, kde vyučoval v letech 1948-50. Příchod do jižních Čech byl pro mladého umělce velkou životní změnou, z které se stalo poslání. Podle jeho vlastních slov jej Prachatice, v té době malé pohraniční městečko, přijalo vlídně do svých středověkých bran, bašt a hradeb. Vnímavému mladému člověku nabídlo všechny své půvaby dávné, slavné i pohnuté minulosti, gotické portály, sgrafita a štíty renesančních architektur, malebné uličky a podloubí, parkány, staleté stromy, studánky i tušení Zlaté stezky s večerním vyzváněním Soumarského zvonu. "To vše ti dáváme, budeš-li u nás žít a pracovat." V roce 1950 v Prachaticích navíc poznal svoji životní družku Aničku Kunešovou, s kterou se v lednu 1951 oženil a měl s ní čtyři děti. Tím byl k Prachaticím připoután nadobro.
Založení pedagogického gymnázia v roce 1950, později přejmenovaného na dnešní Střední pedagogickou školu, znamenalo pro Josefa Sahulu novou výzvu a nové úkoly: Ve spolupráci s dalšími členy učitelského sboru vytvořit na této nové škole, která vychovávala učitelky mateřských školek a vychovatele, základy a tradici předmětů esteticko-výchovného charakteru (hudební, výtvarné a tělesné výchovy). Na škole působil zpočátku jako jediný výtvarník a nové působiště znamenalo mimořádné pracovní vypětí. Nešlo jen o materiální vybavení kreslírny, kabinetu, sbírek a knihovny, ale též o nutnost studia odborné literatury z oblasti dětí předškolního věku, speciálně zaměřeného na estetickou výchovu. Literatury tohoto typu bylo však poskromnu a proto bylo nutno vytvářet vlastní metodiky, konzultovat je s ostatními pedagogickými školami i ministerstvem školství. Nelehký byl rovněž boj s "ideologií" nově formovaného socialistického Československa. První léta na pedagogické škole byla poznamenána horlivou činností se snahou udělat vše nejlepší pro novou školu. Na této škole pracoval prof. Sahula až do svého odchodu do důchodu v roce 1983.
Je s podivem, že při takovém množství pedagogických úkolů nezanedbával Josef Sahula vlastní tvorbu.
V průběhu let vznikly grafické cykly věnované historickým památkám Prachatic, jihočeským hradům a zámkům, městům a šumavské přírodě. V jeho práci je bohatě zastoupena též užita grafika, tvorba plakátů, ex libris, novoročenek, ilustrací či tolik oblíbených "památkářských" či "ochranářských" kalendářů.
Celoživotní dílo Josefa Sahuly ocenilo dne 21.9.1998 Zastupitelstvo města Prachatice udělením titulu - Čestný občan města Prachatic.
Vladimír Hrabák

poznámka:
+ NK - 2007
+ cs.wikipedia.org - 2006
+ - 2006 - 100 let výtvarného umění v jižních Čechách, 2018
-
malíř Šumavy a Pošumaví
profesor a zakladatel výtvarného oboru na Střední pedagogické škole v Prachaticích