národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Po maturitě na gymnáziu v Praze zapisoval v l. 1945–48 na FF UK filozofii (žák J. Patočky); rigorózní práce Masarykovo filozofické mládí. Dále absolvoval PřF Vysoké školy pedagogické (obor chemie). Nejdříve působil jako učitel na základní škole a potom jako středoškolský profesor. V r. 1957 obsadil na konkurs místo asistenta analytické chemie. V 60. letech získal titul CSc. a docenturu (habilitační práce Škola moderního věku). Profesorem se stal až v r. 1990. V 70. a 80. letech byl účastníkem i organizátorem ilegálních filozofických seminářů a editorem samizdatových publikací (např. Nové cesty myšlení). Za svou nonkonformní činnost (např. hned od počátku je signatářem Charty 77 a v l. 1982–83 jejím mluvčím) byl perzekvován. V r. 1989 patřil k organizátorům listopadové revoluce. Od ledna 1990 do února 1994 zastával funkci rektora UK. Přednášel na mnoha univerzitách ve světě, v Evropě, Americe, Asii i Africe. Titul doktora honoris causa obdržel na univerzitách v Evropě (Krakov 1991, Lichtenstein 1991, York 1992, Edinburgh 1993), v USA (Pittsburg 1990, Omaha 1990, Betlehem 1992) a v Asii (Soul 1993). Dostal Cenu ČSAV za edici souboru Patočkových komenian (Praha 1990) a mezinárodní Komenského cenu (Scheidegger Price, Holandsko 1992). Byl čestným členem řady organizací doma i v cizině, byl odměněn několika čestnými uznáními (např. zlatou medailí UK).
Vědecky pracoval nejprve v chemii (analytická chemie) a v didaktice výuky chemie. (Příspěvky z těchto oblastí publikoval v l. 1958–75 např. v časopisech Přírodní vědy ve škole, Chemické listy, Jednotná škola, Učební pomůcky ve škole a osvětě, Odborná výchova, a také v řadě domácích i zahraničních sborníků.) V 60. letech se postupně s politickým uvolňováním společenských poměrů vracel k filozofii se zaměřením na filozofii výchovy. Jakožto Patočkův žák vycházel z fenomenologie. Zdůrazňoval celostní pojetí dějinných věků v rámci příběhu „svět“; věk po poslední etapě eurověku, totiž po novověku, nazval světověkem, v němž edukační aspekty jsou na předním místě. Edukací potom rozuměl vý-chovu, totiž vyvádění z insistence do ek-sistence, která neznamená totální zmocňování, nýbrž odpovědnou spoluúčast, v čemž se snaží sledovat základní filozofické ladění J. A. Komenského v duchu jeho emendace obracející se k Bohu: proti totalismu staví holismus.
phil.muni.cz, 5.5.2018

poznámka:
PhDr., CSc., filosof, komeniolog, asistent na katedře chemie, profesor na pedagogické fakultě, redaktor samizdatových edic, první rektor Karlovy univerzity po roce 1989, práce z oboru chemie, pedagogiky a filosofie.