národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Jaroslav Podmol. Keramik. Sochař. Pedagog. Odborný publicista. Uměleckoprůmyslový výtvarník. Narozen 16. září 1925 v Soběchlebech. Zemřel 6. ledna 1995 v Praze. Narodil se na Moravě ve venkovské rodině, a toto své moravanství i původ hrdě nesl po celý život, i ve své tvůrčí práci. Byl vždy svůj, v názorech na umění, víru i podstatu lidství. V roce 1938 1942 studoval na reálném gymnáziu v Lipníku nad Bečvou, v letech 1942 - 1945 absolvoval postgraduální kurz kreslení a malby DEC-ART J.Masáka v Praze. Léta 1945 - 1948 strávil na studiích Školy umění ve Zlíně, kde byl jedním z jeho profesorů ak.sochař Jan Kavan, v jeho ateliéru pak pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v letech 1948 - 1953. Do roku 1956 zde působil i jako aspirant. Ač studiem sochař, byl svou podstatou keramik. „Je to jeho Poezie všedního dne, ve které vyjádřil vrozenou potřebu poetizace každodenních věcí a jevů, je to umělcovo básnické zahledění do skromných krás života a světa.“ ( J.Spurný). „Podmolova keramika je tvarována jednoduchou modelací, ale jazykem básníka, který dovede v prostotě objevit její tajemství a tímto tajemstvím naplnit i zdánlivě prostou věc. Hodnotu, kterou zanechala tradice, Podmol nejen oživuje, ale tvořivě obměňuje.“ (M.Růžička). V letech 1956 - 1959 je zaměstnán v n. p. Západočeské keramické závody v Horní Bříze jako výtvarník závodu a v letech 1959 - 1969 v Ústředí uměleckých řemesel Praha jako vedoucí keramické hutě ve Štěchovicích. Tam začala jeho spolupráce s Františkem Davidem, který ho vrátil k hrnčířské práci, i když začátky hrnčířského řemesla poznal u Svatopluka Úředníčka z Tupes, který byl odborným učitelem na zlínské škole. „Hrnčířské řemeslo je skromné a nehlučné. Je však veliké. Je žádoucí, ale tiché. Při dnešním hluku a shonu přetechnizovaného světa se přece jen najdou místa, kde se tiše roztočí hrnčířský kruh a vybízí člověka, aby si zkusil svou dovednost na tvarech, které obměňovaly a přizpůsobovaly své potřebě a chuti stovky generací před námi. Po nás je budou obměňovat dále. Jiní. Jen proboha, aby to byli lidé…“ ( J.Podmol). Milý velký spolužáku ! TEBE, PODMOLE, MILUJI a než jsem otevřel Tvůj dopis, nosil jsem Tvůj džbán cos mi dal k 50.narozeninám. Rád ho držím v ruce, kupuji do něj víno pro hosty, protože já nepiju je mi po víně blbě a hlavně mám hlad a mám 120 kg brutto. Jseš geniální keramik. Keramik v genech. V tom džbánu cítím celé generace 10 tisíc let mistrů keramiků. Tvoje keramika není vymejšlená. Ona je geneticky stvořená, jako je stvořený člověk sám. Není na ní to vynucené umělecké ozvláštňování. Jsou to věci, které miluji jako věci svých předků. Mám dojem, že ty věci, co děláš, jsem viděl a nosil v mojich předminulých životech. Tvoje keramika je krásnější než květiny, protože je věčná a květiny dočasné Je to něco, co se nemůže nikdo naučit. S tím se člověk může akorát narodit. Tohle všechno cítím, když nesu Tvůj soudek na víno a mám z toho radost, když ho držím a ohmatávám . Tvůj Komárek. Ještě jedna Podmolova úvaha o hrnčířství: „Hrnek je předmět každodenní potřeby, se kterým se člověk nejčastěji setkává během celého života. Neexistuje v lidském životě předmět, který by člověk několikrát za den vzal tolikrát do rukou, jako hrnek. Od prvních krůčků až po poslední lůžko. Udrží-li děcko samo hrnek, je to chápáno jako jistý projev samostatnosti. Ztratí- li pak člověk tuto schopnost, je už odkázán na soucit nebo injekční jehlu. Každý z nás měl svůj oblíbený hrnek, nebo má dosud. Člověk si kdysi vytvořil předmět hrnek a on zpětně utváří lidi po staletí. Nevím co bylo potřebnějším objevem v historii, jestli kolo, nebo to byl hrnec.“ S touto svou potřebou prostých věcí, „věcí kolem nás“, přichází jako profesor odborného kreslení a modelování na Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, kde působil od roku 1969 do roku 1985,kdy odchází do důchodu za svou rodinou do poklidného kraje v Mnichovicích. Mnoho času mu ale nebylo dopřáno, umírá v r. 1995 ve svých nedožitých sedmdesátinách. Keramická škola a hlavně její žáci získali báječného kantora, vzdělaného, s rozhledem, s pochopením pro vše lidské, s tolerancí k názorům i velice odlišným. Těch rozhovorů, zájezdů, výletů za uměním, výstavami a krásami našich krajů... „Léta strávená v Bechyni podnítila Podmolův zájem o přírodu a život jižních Čech (krajiny starých keramických tradic), který zhmotnil v robustních typech rybářů a dynamicky hybných výlovech rybníků.“ (J.Spurný).Od roku 1953 se zúčastňoval mnoha kolektivních výstav doma i v zahraničí. Získal čestný diplom AIC na Mezinárodní výstavě současné keramiky v Praze 1962, ve Faenze 1967, 1968, 1969, v Qualdo Tadino 1969 a zlatou medaili a bavorskou státní cenu na Mezinárodním veletrhu uměleckých řemesel v Mnichově 1977. Od roku 1956 vystavoval samostatně v řadě měst ČR a rovněž v zahraničí. v r. 1986 se zúčastnil XII. Mezinárodního keramického sympozia v Bechyni. Řadu jeho prací vlastní i Alšova jihočeská galerie v Bechyni. Z katalogů Jaroslava Podmola Vodňany 1974, Česká Lípa 1975, Praha 1980, 1981, 1984, Bechyně 1985, 1996, Cheb 1987 a publikace Podmol, Jaroslav: Úvahy, dopisy, vzpomínky.Mnichovice 1996 uspořádala a zároveň děkuje za poskytnuté materiály a informace rodině Podmolových.