národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
V roce 1967 odchází z Prahy do Písku, kde získává místo výtvarníka Oblastního muzea (brzy k tomu přibude výtvarné vedení místního periodika). Zde do roku 1970, kdy jej nastupující „normalizace“ donutí odejít, uspořádal seriál dodnes vzpomínaných výstav, na něž se jezdilo „z Prahy“ a které tím zjednaly Písku zřetelné a respektabilní místo v typografii české výtvarné kultury 60. let. Tyto výstavy, výrazně překračující obyčeje a měřítka regionální instituce, byly v plném rozsahu práce a péče, již vyžadovaly, dílem „muzejního“ výtvarníka. Jejich dramaturgie svědčí o jeho kromobyčejné iniciativě a rozhledu stejně jako o vytříbeném citu pro hodnoty umění současného i historického. Jejich organizace i vlastní realizace pak o vynaložení obětavého úsilí neméně jako o schopnosti citlivého a uměřeného expozičního aranžmá. Není zde bohužel místo pro úplný výčet – ten by teprve ozřejmil, jak pozoruhodnou a záslužnou kulturní práci zde Miroslav Pechánek vykonal. Představu o tématickém rozpětí mohou snad přiblížit zástupně výstavní tituly jako „Jihočeská lidová plastika“, „Holandské a vlámské umění 17. století“ a z druhé, k soudobé tvorbě obrácené strany „Věcné dialogy“, „Jeden okruh volby“, „Skupina Proměna“, „Celostátní soutěž kresleného humoru – Písek 68“. V individuálních výstavách se tu vystřídali jak J. Z. Quast, J. Konůpek, C. Bouda, A. Kybal, A. Teige, B. Reynek, V. Boudník, J. John, E. Bednářová, A. Brunovský, J. Suchý & Jiří Šlitr, J. Hlinomaz, E. Švankmajerová, J. Krejčí, O. Kulhánek, ad.
(Dr. Antonín Hartmann, 2004).
-
Po návratu do Prahy v roce 1974 se Miroslav Pechánek věnuje grafickému vypravení mnohosvazkové edice malých encyklopedií „Soudobé české umění“ a nebo v pozdější době edice „Premiéra“ v nakladatelství Akropolis, jakož i „Velké knihy“ v nakladatelství Regia. Rovněž tak začíná dlouhodobá spolupráce s Divadlem na Vihohradech (divadelní plakáty, programy a logo) a posléze i spolupráce s Pražským komorním baletem v letech 1990 – 2002. Průběžně vycházejí desítky knih s jeho nezaměnitelným grafickým rukopisem. Miroslav Pechánek se stává respektovaným tvůrcem grafického designu, bravurně uplatňuje svoji nevyčerpatelnou tvůrčí invenci a radost v experimentování s mediem písma. Cesta Miroslava Pechánka souběžně od praktických úkolů užité grafiky k volnému obrazu, trvala téměř padesát let. Nahromaděná zkušenost s písmem a tvarem spolu s aktualizovaným námětem, vyústilo ve stylově i myšlenkově vyhraněnou sérii obrazů. Miroslav Pechánek jako autor dnešních obrazů se našel již tehdy. Nicméně čekal až na souhrnou syntézu své zkušenosti. Na svém velkoformátovém cyklu soustředěně pracoval v letech 2004 – 2013 v zátiší svého „ateliéru“ v Rabštejně nad Střelou. Je to série v nejlepším slova smyslu postmoderní. Hravá režie obrazů tváří v tvář postmodernímu relativismu a skepsi hledá a nalézá alegorii humoru jako koření života. Pechánkovy písmové obrazové metafory straní nevyčerpatelným radostem svobodně fabulujícího ducha. Jsou poselstvím důvěry v neklidném a nebezpečném světě. Svědčí o době svého vzniku. Jak o tom mluvil filozof Eugen Fink, když koncipoval svou knihu Hra jako symbol světa.
(PhDr. Jan Kříž, 2012).