národnost: česká
pohlaví: muž
web: www.antoninodehnal.cz

heslo:
Antonín Odehnal. Grafik. Pedagog. Narozen 15. dubna 1931 ve Skalici nad Svitavou. 1949–1953 studia na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně (nyní Střední škola umění a designu a vyšší odborná škola restaurátorská v Brně), oddělení užité malby (profesoři E. Hrbek, Z. Juna, B. Lacina, J. Lukeš). 1953–1959 – studia na Akademii výtvarných umění v Praze, grafická speciálka prof. V. Silovského. 1963–1986 pedagog na Střední škole uměleckých řemesel v Brně figurální kreslení. V l. 1986–1996 vede oddělení užité grafiky na Střední škole uměleckých řemesel v Brně. V l. 1959–1970 člen Svazu českých výtvarných umělců, poté opět od roku 1981. Od r. 1989 člen Spolku českých umělců grafiků Hollar. Od r. 1990 ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně (nyní Střední škola umění a designu a vyšší odborná škola restaurátorská v Brně). Od r. 1996 člen Sdružení Q Brno. v L 1996–1998 PEDAGOG grafické techniky na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Od r. 2001 pedagog grafické techniky na Střední škole umění a řemesel a Vyšší odborné škole restaurátorské v Brně (nyní Střední škola umění a designu a vyšší odborná škola restaurátorská v Brně)
Antonín Odehnal patří ke generaci umělců narozených kolem roku 1930, ke generaci, která v 50. letech prošla obdobím stalinistického školství a po letech naděje se většině z nich v nejproduktivnějším věku v čase normalizace uzavřely životní perspetivy na dalších 20 let. Přesto jeho vzpomínky na léta studií na brněnské Škole uměleckých řemesel jsou bez hořkosti a plné uznání ke způsobu tehdejší výuky. Z pedagogů ovlivnil mladého Odehnala sklář a grafik Zdeněk Juna, jenž dovedl zaujmout své žáky pro techniky grafického umění. Mezi Odehnalovými spolužáky, pozdějšími absolventy brněnské „šuřky“ byli i historici umění Jaroslav Kačer a Jiří Hlušička, malíři Alois Mikulka a František Mertl (Franta). Na malbě zde pedagogicky působil Bohdan Lacina a posléze Jaroslav Lukeš. Výuka školy byla vedena s důrazem na výtvarné řemeslo, na zvládnutí přesné kresby figury, perspektivy, deskriptivní geometrie i malířských technik. O celkovém klimatu padesátých let svědčí i to, že dějiny umění končily Alfonsem Muchou. Impresionismus byl považován za zvrhlé umění, o sbírkách francouzského umění Národní galerie a kubistické sbírce Vincence Kramáře se veřejně nehovořilo, o soudobých směrech západního světa, expresivní abstrakci nebo tašismu ani nemluvě. Po vynikající řemeslné průpravě a dobrých studijních výsledcích byl Antonín Odehnal přijat bez přípravky na oddělení grafiky k profesoru Vladimíru Silovskému na Akademii výtvarných umění v Praze. Také tady navazovala výuka na tradice českého umění 19. století, ze současníků patřil k uznávaným autoritám Max Švabinský. Dílo malíře Čumpelíka oslavující Stalina, uznávané soudobou kritikou, budilo ve studentech AVU spíše posměch a utvrzovalo je v pochybách o dokonalosti stávajícího režimu a jeho propagandě. Naštěstí výuka na speciálce profesora Silovského byla vedena v tradiční linii, s důrazem na profesi a výtvarné řemeslo. Silovský upozorňoval své žáky na díla mistrů evropské grafiky, Dűrrera, Rembrandta, Whistlera, z blízké minulosti na sociální umění Käthe Kolwitzové a Františka Tichého. Mladí výtvarníci měli také možnost studovat originály francouzské grafiky uložené v depozitáři Národní galerie. V grafickém ateliéru se posléze sešli kromě Odehnala Zdeněk Veselý, Jaroslav Vožniak, Aleš Veselý, Zdena Kabátová a Vladimír Suchánek. Vědomosti o grafických technikách si rozšiřovali pod vedením asistenta Ladislava Čepeláka, v průběhu roku se tradičně věnovali kresbě figury a v létě a na podzim jezdili kreslit a malovat do plenéru. Tyto studijní pobyty v přírodě, jež hradila škola, nemohly mladým výtvarníkům nahradit izolaci, do níž se několik generací umělců dostalo. První kontakt s moderním uměním získali až při zájezdu do Leningradu. V Ermitáži trávili dny studiem francouzské klasické moderny. Objevovali zde sami pro sebe kolorit Cézannův, Goghův či Gauguinův, i nuance jejich rukopisů tak odlišných od dojmů získaných z dostupných publikací. Jako generace umělců před nimi i oni se vraceli k Rembrandtovým obrazům, které je uváděly v hluboký obdiv a pokoru. Odehnal absolvoval na Akademii výtvarných umění souborem suchých jehel Pražské ulice z roku 1958–1­959. Na těchto listech je patrné, jak dobře zvládl všechny finesy grafického řemesla, kompozici, lidskou figuru v pohybu, někdy až v nadsazené zkratce, i práci se světlem. Grafické listy z pražských ulic padesátých let vycházely ještě tématicky ivnázorově ze školy profesora Silovského. Po návratu z vojny se natrvalo usadil v Brně a uvítal v roce 1963 možnost vyučovat na Střední uměleckoprůmyslové škole figurální kreslení. Téma sportovců lákalo Odehnala již během studií na akademii. Problém spočíval v tom, jak zachytit atmosféru sportovního prostředí, aniž by připomínala reportážní fotografii. V souboru suchých jehel a leptů, které vznikly v průběhu 60. let a k nimž se vrací dodnes, vytvořil expresivní díla nemající v dané tématice v české grafice obdoby. Výraz sportovních výjevů postavil většinou na zápase dvou figur, boxerů nebo judistů. Zvláště grafické listy provedené v technice suché jehly se vyznačují tvrdými přechody mezi bílou a černou, stupňujícími dramatičnost postav vyjádřených ve zkratkách v pohybu. Při spolupůsobení světla vytvořil Odehnal díla neobyčejné expresivní síly, výstižně charakterizující syrovost až brutalitu daného sportovního prostředí. V monumentálně pojatých skupinách boxerů, většinou provedených v leptu, ve zdůraznění obrysové linie a siluety, jakož i přeexponování určitých tělových partií v nás vyvolává reminiscence na dílo Käthe Kolwitzové, s nímž však nesdílí sociálně-tragický obsah. V roce 1964 vytvořil cyklus Kameníci, lepty a suché jehly, techniky, které v Odehnalově díle převažují a v nichž dosáhl pozoruhodných výsledků. V tomto případě chtěl postihnout tvrdé pracovní podmínky ryze výtvarnými prostředky – zjednodušenými tvary v kontrastu tmavých a světlých ploch. Soubor Rybáři na Baltu z roku 1978 provedený v technice leptu je návratem k popisnějšímu a realističtějšímu řešení, s důrazem na stínování a objemy. Vedle tématu sportovců a pracovních motivů je krajina další doménou tvorby Antonína Odehnala. Časté pobyty v Krušných horách a tamní zdevastované lesy ho inspirovaly k vytvoření cyklu Krušné hory (1979). Plné poezie a básnické transformace jsou lepty s náměty čerpanými z jižní Moravy, kterým se Odehnal věnuje průběžně od šedesátých let. V cyklech Vrby pod Pálavou a Zaplavený les z roku 1980 našel nové polohy svého výtvarného vyjádření. V mnoha variantách na dané téma se odpoutal od optického zobrazení skutečnosti a za pomoci rezerváže a uvolněného dynamického rukopisu vytvořil díla osobité autorské výpovědi a impresionistické vize. Krajiny z posledních let z cyklů Slepé rameno, Mrtvý strom a Pálavské imprese působí až barokním dojmem, jsou laděny v tmavších tónech a je v nich rozehrána škála mnoha odstínů šedé, v měkkém splývavém rukopisu, popírající lineární charakter grafiky ve prospěch malířského vyjádření. V komorní grafice, ex libris a novoročenkách používá Odehnal náročnější grafické techniky, jako mědiryt, dřevoryt a mezzotintu. V několika desítkách ex libris se opakují motivy sportovců, přírodních zátiší a ženských aktů, provedených v miniaturách s dokonalostí hodnou starých mistrů. Antonín Odehnal je pokračovatem tradiční české grafické školy, linie, jež se vine od Švabinského, Rambouska, Štiky a Silovského, tradice, která vychází z námětu lidské figury a krajiny. Charakteristická je pro něj určitá tvrdost a drsnost, s níž vyjadřuje sportovní či pracovní náměty, které jsou mu blízké a jejichž atmosféru chtěl vystihnout. V listech s náměty lužních lesů, v nichž se nejvíce oprostil od realistického zobrazení ve prospěch lyrické výpovědi, dospěl dokonalým využitím rezerváže a akvatinty až k popření klasického rukopisu leptu, dosahuje přitom dojmu „grafické malby“. Při sledování vývoje evropské grafické tvorby posledních padesáti let se nám dílo Antonína Odehnala může zdát poněkud konzervativním. Náměty čerpá většinou ze smyslové skutečnosti, přičemž otázka dokonalosti provedení uměleckého díla zůstává rovnocennou složkou tvůrčího procesu. Z hlediska posledního vývoje, kdy postmoderní tendence v umění přinášejí časté citace historických slohů a klasických technik, se nám i Odehnalova tvorba jeví v poněkud jiném světle. Současné výtvarné dění se zdá být přesyceno abstraktními směry a konceptuálním uměním. Signalizuje cena, kterou umělec získal na Pařížském podzimním salonu za cyklus sportovců v roce 1991, posun zájmu publika ve prospěch kvalitních figurálních kompozic? Od poloviny osmdesátých let, kdy se Odehnal pravidelně účastní soutěží ex libris v mnoha městech Evropy, stoupá také počet ocenění jeho díla – Cortona, Vilnius, Paříž, Janov, Oss a Meudon. Život grafika Antonína Odehnala je nedílně spjat s životem pedagoga. Už více než třicet let se věnuje výuce mladých adeptů výtvarného umění na Střední škole uměleckých řemesel v Brně, kde od roku 1986 vedl oddělení užité grafiky. Jeho zásluhou se oddělení rozrostlo a v současné době zahrnuje jak výuku klasických grafických technik, tak moderní počítačovou grafiku. Odehnal patří dnes k jedněm z mála výtvarníků ovládajících mistrně takřka všechny grafické techniky, a je jistě prospěšné, že své bohaté zkušenosti a znalosti v tomto oboru mohl léta předávat mnoha generacím studentů.
Katalogy samostatných výstav
- Alena Konečná, Antonín Odehnal grafika, Dům umění města Brna, 1983.
- Marcela Macharáčková, Antonín Odehnal grafika, Muzeum města Brna, 1996.
Katalogy výstav s účastí Antonína Odehnala
- 60 let Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně, Moravská galerie v Brně, 1984, s. 9.
- Exlibriswedstrijd 1985, Sint Niklaas, Belgie, 1985, s. 19.
- Lago Maggiore, Luino, Itálie, 1986, s. 104, 105.
- Gabriele D’Annunzio 1938–1988, Peskara, Itálie, 1988, s. 143, 219.
- Vilnius – metropole Litvy, Vilnius, 1989, s. 5, 8, 26.
- Animali d’Artista, Arezzo, Itálie, 1989.
- Fondation Taylor, Fondation Taylor, Paříž, Francie, 1989, s. 11, 67.
- František Dvořák, Jiří Siblík, SČUG Hollar, výstava členů, UVU, 1990.
- Salon D’Automne, Grand Palais, Paříž, Francie, 1991, s. 36, 42.
- Salon D’Automne, Grand Palais, Paříž, Francie, 1992, s. 42.
- Cristiforo Colombo 1442–1492, Janov, Itálie, 1992, s. 14, 19.
- František Dvořák, Josef Lhota, Jiří Machalický, Současná grafika, SČUG Hollar, 1992.
- The World Exlibris Exhibition 1991–1992, XXIV. International Exlibris Congress, Sapporo, Japonsko, 1992, s. 14, 64.
- František Dvořák, Antonín Odehnal, skládačka k výstavě v Galerii Hollar, SČUG Hollar, 1992.
- Druk en Papier, Oss, Holandsko, 1993, s. 1, 3.
- François Rebelais, Meudon, Francie, 1994.
- VIII. trienále ex libris Chrudim, Chrudim, 1996, s. 57, 77.
- Paul Verlaine, Metz, Francie, 1996, s. 42, 43.
- Mezinárodní výstava ex libris Chrudim, SSPE, Chrudim, 1996, s. 76, 329.
- Žatva slovenského a českého ex libris za rok 1996, Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy, Hradec Králové, 1997.
- Žeň českého a slovenského ex libris za rok 1997, Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy, Hradec Králové, 1998.
- Josef Koutecký, Čeští výtvarníci k 650. výročí Univerzity Karlovy, Karolinum, Praha, 1998, s. 78.
- Nebe peklo ráj, Sdružení Q, Brno, 1998.
- Igor Zhoř, Jana Vránová, Petr Haimann, Marcela Macharáčková, Alena Konečná, Pavel Adamec, Škola uměleckých řemesel v Brně, Učitelé z let 1924–1999, Moravská galerie v Brně, Střední a vyšší odborná škola uměleckých řemesel v Brně, Muzeum města Brna, 1999, s. 31, 37, 41, 60, 61, 65, 66, 70.
- IX. trienále ex libris Chrudim, Chrudim, 1999, s. 25, 40.
- Festival Sdružení Q 2001, Kresba Q, Žďár nad Sázavou, 2001.
- Let balonem, Sint Niklaas, Belgie, 2001, s. 25, 79.
- Della bibliofilia o dell’ amor di libro, Exlibris muzeum, Varese, Itálie, 2002.
- Formy bibliofilství, Tokio, Japonsko, 2002, s. 213.
- III. trienále Galantní a erotická tvorba v ex libris a malé grafice, Havířov, 2002, s. 55, 167.
- Ex libris svatý Jiří, Villanova d’Allbegna, Itálie, 1998, s. 117, 184.
- Sdružení Q, Brno 2003.
- Současné české ex libris, KPVU Prostějov, 2003.
- 1945–1995, 50 let od konce války, Lomazzo, Itálie, 2005, s. 17, 134.
- XI. trienále ex libris Chrudim, Chrudim, 2005, s. 42, 115.
- IV. trienále Galantní a erotická tvorba v ex libris a grafice, Havířov, 2005, s. 53, 126.
- Žatva slovenského a českého ex libris za rok 2005, Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy, Hradec Králové, 2006.
- Hollar, pocta Václavu Hollarovi (výstava k 400. výročí narození světoznámého českého grafika a k 90. výročí založení SČUG Hollar), SČUG Hollar, Praha 2007.
- Massimo Batolla, Dante Alighieri a Božská komedie, Ceparana, Itálie, 2007.
- Moře, Muzeum Marítim, Barcelona, Španělsko, 2007, s. 28.
- Soustředěný pohled, Rada galerií České republiky, 2007, s. 83, 84.
- XII. trienále ex libris Chrudim, Chrudim, 2008, s. 50, 82.
Literatura:
- Simeona Hošková, Pavel Petr, Současná česká grafika, SČVU, 1989, s. 160, 258.
- Jaroslav Bránský, Výtvarní umělci v okrese Blansko, OKS Blansko, 1990, s. 81.
- Petr Pavliňák a kol., Signatury českých a slovenských umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 1995, s. 133.
- Ex libris, Enciclopédia bio-bibliográfica da arte do ex libris contemporâneo, editorial Franciscana Braga codex, Portugalsko, 1999, s. 65–74.
- Marcela Macharáčková, Cesty brněnských výtvarných umělců k modernímu výrazu, 55. Bulletin Moravské galerie v Brně, 1999, s. 69–74.
- Slavomil Vencl, České exlibris, SČUG Hollar, Nadace Hollar, Památník národního písemnictví v Praze,
- Kabinet exlibris v Chrudimi, 2000, s. 26, 28, 90.
- Ludvík Kundera, Jan Rajlich st., Hana Šráčková, Almanach Q /7/, Sdružení Q Brno, 2000, s. 34, 63.
- Slovník českých a slovenských umělců, X. Nov–Pat, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 2002, s. 140, 141.
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Dodatky, Academia, 2006, s. 559.
- Jan Langhamer, Současní tvůrci exlibris z okruhu SSPE, Spolek sběratelů a přátel exlibris, Praha, 2008, s. 80
- M. N., Člověk, město a příroda, Rovnost, 1983.
- Milada Nováková, Alena Konečná, Jana Vránová, 60. let Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně, Bulletin MG v Brně 36, Moravská galerie v Brně, 1984.
- Grafika v textu, Universitas 87, č. 6, Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno, 1987, s. 1, 19, 32, 36, 46, 65, 110, 120.
- Pavel Novák, Návrat k přírodě, Znojemsko, 21. 6. 1989.
- Jana Pavlíčková, Vzácné jubileum, Brněnský Večerník, 1991, s. 3.
- Výroční zpráva 1990–1996, Střední škola uměleckých řemesel v Brně, 1996.
- AMA, Antonín Odehnal vystavuje v Adamově, Týden, 28. 5. 2003.
- Antonín Odehnal vystavuje v Adamově, MF Dnes, 27. 5. 2003.
- Jiří Soukup, Sport lze oslavit také uměním, Hradecké noviny, 25. 5. 2005, s. 10.
- Otevřené moře ex libris, umělec (13): Antonín Odehnal, The Nippon Ex libris Association 136, The Nippon Ex libris Association, Tokio, Japonsko, 2006, s. 6, 7.

poznámka:
NK uvádí - zřejmě chybně - jako místo narození Skalice nad Sázavou
-
1959–1970 – člen Svazu českých výtvarných umělců, poté opět od roku 1981
1989 – člen Spolku českých umělců grafiků Hollar
1990 – ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně (nyní Střední škola umění a designu a vyšší odborná škola restaurátorská v Brně)
1996 – člen Sdružení Q Brno
1996–1998 – vyučuje grafické techniky na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně
2001 – vyučuje grafické techniky na Střední škole umění a řemesel a a vyšší odborné škole restaurátorské v Brně (nyní Střední škola umění a designu a vyšší odborná škola restaurátorská v Brně)