národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Syn malíře a restaurátora Josefa Němce (1922). Vystudoval propagační grafiku na střední uměleckoprůmyslové škole (prof. Bláha) a malířství na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Smetna). Založil a vede skupinu Precedens, ve které jako autor hudby i textů spolupracuje se zpěváky Bárou Basikovou (Doba ledová, Věž z Písku, Pompeje, atd.) a Petrem Kolářem (La, la, lá, Drž hudbu!). Později založil i další autorskou skupinu Lili Marlene se zpěvačkou Dášou Součkovou (Tango desolato). Vytvořil i mnoho samostatných alb (Responsio Mortifera, které bylo dvakrát divadelně zpracováno, Drams of Sphinx, Angels voice atd.) Je autorem hudby k mnoha filmům (Hazard, Únos domů, Perníková věž, Smrt pedofila, T.M.A. atd.). Vytvořil hudbu k představením režiséra Ctibora Turby (Archa bláznů, Giro di Vita atd.), k baletu Periferie v režii Aleny Peškové, ale i k TV znělkám (Oko, Gen, Genus atd.). Napsal několik filmových scénářů (obdržel cenu Nadace Miloše Havla za scénář Tma) z nichž se realizovala Perníková věž (Milan Šteindler) a T.M.A. (Juraj Herz). Vydal knihy povídek Stodola (Paseka) a Vana s výhledem (XYZ). V poslední době se opět významně věnuje malířství. Své fantaskní obrazy vystavuje doma i v zahraničí, kde je freetimepublishing.cz
-
Hudebník, skladatel, textař, scénárista a výtvarník Martin Němec se narodil v roce 1957 v Praze do umělecké rodiny: otec Josef byl malíř a restaurátor, matka Eva je výtvarnice. Jelikož prostředí vždy formuje osobnost, Martin byl takříkajíc předurčen stát se umělcem, nejlépe výtvarníkem. Ovšem oba rodiče měli také rádi vážnou hudbu, takže už v mladém věku poznal díla Janáčka nebo Debussyho. A když pak v první polovině sedmdesátých let začal studovat pražskou Střední uměleckoprůmyslovou školu, nacházel se v onom správném rebelském období, kdy člověk přichází na chuť bigbítu – sjížděl tedy Beatles, The Doors, King Crimson, Franka Zappu, Cpt. Beefhearta, objevil i pokoutní nahrávky domácích Plastic People. A vedle dráhy malířské začal uvažovat i o kariéře hudebníka.
Už na střední se skamarádil s podobně smýšlejícím jedincem, Janem Hedlem, zvaným Sahara, a krom návštěv malostranských hospůdek spolu zhruba v roce 1974 založili home projekt s názvem Duševní hrob. Sahara (hrající na kytaru a basovku) psal hlavně texty, Martin, jenž si zvolil přezdívku dr. Zawrach, se pomocí kláves snažil o jakési hlukové plochy – vše bylo založeno na improvizaci, momentálních nápadech. Ze skladeb je dodnes nejoblíbenější song Za málo peněz z „elpíčka“ „Greatest Hits“. Duo nikdy nevystoupilo veřejně, vytvářelo pouze nahrávky a obaly desek, na kterých se dr.Zawrach výtvarně vyřádil. To už bylo v době, kdy Němec na AVU studoval malířství. A tehdy ho zasáhly nové hudební styly – punk a nová vlna. Brouky tak vyměnili Sex Pistols, Police, Stranglers, Devo a Talking Heads, na začátku nové dekády ho zaujali třeba Ultravox nebo Visage.
V roce 1979 začali oba protagonisté DH pod názvem Civilizační impulsivisté spolupracovat s Mikolášem Chadimou a skupinou Extempore na výtvarném pojetí scény jejího programu „Velkoměsto“. Když pak po určité době MCH některé muzikanty v kapele vyměnil, sáhli po těch odešedších právě Němec a Hedl. V roce 1982 tak byla založena skupina Precedens, hudebně inspirována odnoží nové vlny, novým romantismem. Její obsazení bylo následující: Jan Hedl Sahara (zpěv, kytara), Martin Němec (klávesy, zpěv), Petr Kohut (baskytara), Mirko „Ali“ Horáček (bicí), později přišla ještě Bára Basiková (zpěv) a Ladislav Brom (kytara). Většinu písniček doplněných o sugestivní texty psal Hedl, Martin se staral zejména o aranžmá. Z tohoto prvního období existuje neoficiální kazeta nazvaná „Co nám zbejvá“ (1984, v reedici na LP vyšla v roce 1991), obsahující songy jako třeba Dívka a smrt, Co nám zbejvá, Unavený nic nebo Hladová jitra.
Po odchodu Hedla se stal Němec vedoucím skupiny, tudíž se dal ihned do skládání nových songů s texty Lumíra Tučka – ty už byly postaveny výhradně na Bářině zpěvu. Kapela se s těmito písněmi objevila i v generačním dokumentu Hudba 85. Poté začal Martin psát texty sám, a protože potřeboval zdvojit klávesy, angažoval do kapely Luboše Lívance. Pomalu tak začal vznikat „trpce melancholický“ program „Doba ledová“, později natočený i na LP (1987). Němec je tu podepsán pod veškerou hudbou i slovy, z písniček jsou nejznámější Doba ledová, Nemám se čemu smát, Dívčí válka, Odplouváš dál nebo Na hlavu postavená. V osmaosmdesátém došlo ke změnám v kapele, když Broma a Lívance vystřídali Vladimír Dvořák (kytara, zpěv) a Pavel Nedoma (klávesy). Tehdy vyšel kvalitní singl Už se za zlým jejím stínem (1988) a nahrálo se i další album „Věž z písku“ (vyšlo v roce 1989), opět s Němcovými texty i hudbou: ze songů jsou nejzajímavější mj. Věž z písku, Dům za městem, Malá populární modlitba nebo Museum. Elpíčko pak bylo oceněno jako deska roku. Následovalo další album „Pompeje“ (vyšlo v roce 1990), které kromě coveru Mackie Messer (Weill / Brecht), obsahuje opět hudbu a texty M. Němce. Známy jsou pak skladby Pompeje, Archa bláznů, Stárnem (To Heaven) nebo Opera.
Už předtím se ale Precedens dostali do období zmatků. Kapela byla v rámci klubové scény úspěšná, ale Bára byla navíc ještě slavná a dosti vytížená, což obé pramenilo z faktu, že souběžně zpívala se známou skupinou Stromboli Michala Pavlíčka. Němec tedy najal vokalistky Jany Badurovou a Benetovou. Jenže – Stromboli skončili a Basiková se vrátila. Ovšem s tím, že si zároveň vybuduje i sólovou kariéru. Tak zase odešly zpěvačky a s nimi i kytarista Dvořák. Martin Němec sice věděl, že nejlépe se mu spolupracuje s Bárou – například v roce 1990 vyhráli zlatou Bratislavskou lyru – ale nechtěl ji do ničeho nutit. Nakonec se kapela rozpadla, ale klávesista byl se zpěvačkou v úzkém uměleckém kontaktu. V roce 1992 spolu natočili album „Responsio Mortifera (O Janě z Arku)“, což bylo něco na způsob rockové opery – známa je skladba Janina píseň. Poté hudebník napsal muziku k nepříliš vydařené filmové postmoderní opeře Don Gio (1992). O rok později Němec a Basiková zrealizovali album ve stylu new age a ambientu s názvem „Dreams Of Sphinx“ (1993). Ve stejné době pak jako přímé pokračování Precedens vznikl Němcův projekt Bára Basiková & Basic Beat: koncepčně se jednalo o návrat k rockové muzice, kde většinu hudby a textů opět napsal Martin. Tehdy bylo nahráno album „Viktorie královská“ (1993) se songy jako Soumrak bohů, Létací kůň, Kristiáne vstávej. Pak se ale Bára upsala rockové opeře Jesus Christ Superstar a se spoluprací byl konec.
Tedy zpočátku ne úplně. Němec se ve čtyřiadevadesátém vrátil k new age music – napsal, nahrál a ve Švýcarsku vydal pod svým jménem autorské album „Angel Voices“, do něhož přispěla svým voicem i Basiková. Ve stejné době u nás vyšlo podobně zaměřené Martinovo album „Mountain Of Ages“ (1994). O rok později složil Němec hudbu ke slovenskému filmu Hazard. Zároveň se jako hráč (a u dvou věcí i skladatel hudby) podílel na albu svého kamaráda Jana Sahary Hedla „Šilený pondělí“ (1995), což ho opět přivedlo k myšlence obnovení skupiny Precedens. Náhodou pak objevil jihočeského zpěváka Petra Koláře a nabídl mu angažmá v nové sestavě kapely. Ten ho přijal, takže Precedens té doby tvořili kromě obou jmenovaných ještě navrátilci Kohut (baskytara) a Nedoma (klávesy), plus Ivan Korený (kytara) a Miroslav Turek (bicí), včetně hostujících zpěvaček Markéty Lipšové a Sany Skopalové. Výsledným počinem pak bylo album „La La Lá“ (1997), opět s Němcovými texty i hudbou – ze songů zaujaly La la lá, Rudá zář nad Gomorou, Horký odpoledne a Město.
V roce 2002 natočili Precedens už s novým kytaristou Petrem Henychem album „Držhudbu!“, které bylo zároveň posledním s Kolářem. Hudbu i texty napsal jako obvykle Němec: zaujaly songy jako Anděl, Berlínská zeď, Markéta, Nostalgie nebo Zatmění. V tomtéž roce založil Martin společně s některými členy Precedens (Petr Kohut, Pavel Nedoma, Miroslav Turek) plus Dášou Součkovou (zpěv) a Ondřejem Voršilkou (kytara) bokovku, skupinu Lili Marlene. A aby byl rok 2002 úplný – dle jeho scénáře natočil Milan Šteindler film Perníková věž, vyšel i filmový soundtrack, a posléze se dílo objevilo také v knižní podobě. Hudbu napsal Němec i pro dobrodružný snímek Únos domů (2002) nebo pro TV krimi-drama Smrt pedofila (2003).
V roce 2005 obnovili Precedens spolupráci s Bárou Basikovou, a výsledkem bylo CD „Aurora“ (2005) se songy jako Nemůžu zapomenout, Muerte Amor, Malá Queen, Válka a mír či Návod na lítání. V roce 2008 vzniklo debutové album Lili Marlene s názvem „Tango Desolato“ (2008, například písně Tango desolato, Astronaut, Žena ze stínadel a Taneční). O rok později Martin společně s Jurajem Herzem napsali scénář k režisérovu filmu T.M.A. (2009), Němec k němu samozřejmě zkomponoval hudbu (rockovou kapelu ve filmu představuje jeho Lili Marlene). V roce 2010 byl o Martinovi Němcovi natočen v ČT dokument Samuraj. O čtyři roky později vyšlo druhé album Lili Marlene „Vrány a havrani“ (2014) s písněmi jako Zapomeň na Benátky, Trudi a Nella či Vrány a havrani. V roce 2017 vznikl o umělci další dokument, lapidárně nazvaný Martin Němec (2017).
Hudebník získal i několik ocenění – kupříkladu v roce 1990 hned dvakrát zlatou Bratislavskou Lyru, v tomtéž roce se stal Osobností roku, byl též oceněn prémií Českého hudebního fondu (1993).
ceskatelevize.cz, 14.10.2020


.

poznámka:
Syn Josefa Němce (1922)