Rudolfinum

obec: Praha
adresa: Náměstí Jana Palacha 1

poznámka:
V dějinách evropské architektury je dosud nedoceněna novorenesanční budova pražského Rudolfina, a to i přes skutečnost, že tato stavba svým dispozičním uspořádáním víceúčelového kulturního domu předběhla dobu téměř o jedno století.
Pozemek Na rejdišti, kde se dnes Rudolfinum nachází, byl původně využíván k hospodářským účelům. Na začátku sedmdesátých let 19. století kupuje tento pozemek Česká Spořitelna, jejíž vedení se roku 1874 rozhodne, že zde postaví vlastním nákladem Dům umělců jako součást oslav padesátého výročí svého založení. Záměrem bylo vytvořit důstojný stánek pro různé oblasti umění. Roku 1874 vypisuje tedy Česká Spořitelna neanonymní soutěž na budovu, v níž měly být pod jednou střechou umístěny koncertní síň a výstavní sály. Po uzavření soutěže porota, složená z nejvýznamnějších evropských architektů, posuzuje osm došlých projektů. Hodnotí kladně společný návrh architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze. Současně však uvádí, že nemůže ocenit ani jeden projekt vyhovující podmínkám soutěľe. Přesto porota dopisem Gottfrieda Sempera doporučila a představenstvu spořitelny k realizaci projekt Zítka a Schulze, neboť, i když nedodrželi soutěžní podmínky, vytvořili mimořádnou stavbu dokonale splňující provozní i výtvarné nároky kladené na tuto budovu. Slavnostnímu otevření dne 7. února 1885 byl přítomen i rakouský korunní princ Rudolf, na jehož počest byl Dům umělců nazván Rudolfinem.
Od uvedení budovy do provozu měla v galerii své stálé místo Obrazárna společnosti vlasteneckých přátel umění, jejíž kolekce se později stala jedním ze základů sbírek budoucí Národní galerie. Současně s Obrazárnou zde působila i Krasoumná jednota, jež v rozmezí let 1885 až 1929 uspořádala dlouhou řadu výstav převážně současného umění. Česká filharmonie datuje počátek svého zdejšího působení rokem 1896. V roce 1918 bylo rozhodnuto vytvořit z Rudolfina prozatímní sídlo parlamentu Republiky československé. Počínaje rokem 1920 zde byl parlament umístěn natrvalo. Zásadních změn doznala především galerijní část budovy, kde došlo k radikálním přestavbám, změnám stavební dispozice a k druhotnému přestropení výstavních sálů. Avšak ani koncertní sál nebyl uchráněn zásadních změn, neboť byly odstraněny varhany a nahrazeny parlamentní tribunou.
První částečná rekonstrukce koncertního sálu byla provedena ve čtyřicátých letech tohoto století. Od konce druhé světové války působila v Rudolfinu opět Česká filharmonie. Prostory bývalé galerie však využívala pražská konzervatoř a Akademie múzických umění. Teprve v letech 1990-1992 byla budova od základu rekonstruována a modernizována. Výsledkem je reanimace této vzácné památky do původního dispozičního stavu a hlavně k původnímu společnému využití pro koncertní a galerijní účely.
zdroj - www.galerierudolfinum.cz