Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské

obec: Libotenice (Litoměřice)
adresa: _

poznámka:
-
Barokní kostel svaté Kateřiny Alexandrijské stojí asi půl kilometru od obce Libotenice, přímo na břehu řeky Labe.
První doklad o sakrální stavbě pochází z roku 1273 v souvislosti s obcí Chodžovice, která stála v bezprostřední blízkosti současného kostela.
Obec Chodžovice je naposledy popsána v souvislosti s bitvou u Ústí, roku 1426 během husitských válek, dále o ní prameny mlčí. Důvodem zániku vsi byly zřejmě časté povodně.
Tehdy byl kostel dřevěný, vystavěný na opukových základech a pokrytý šindelovou střechou. Kolem kostela se nacházel hřbitov, kde až do roku 1896 pohřbívalo pět okolních vesnic své zesnulé.
V roce 1596 byl přestavěn italskými architekty ve stylu pozdní gotiky a v této době již neměl věž, pouze zdobené průčelí zakončené štítem. Věž nahradila zvonice, stojící vedle kostela. V ní jsou dosud zachovány renesanční krovy.
Kostel byl následně střídavě spravován doksanským klášterem a litoměřickým arcijáhenstvím.
Kapacita však brzy nedostačovala a i z důvodu porušené statiky žádá doksanský probošt Bruno Kunovský v roce 1692 strahovského opata a křtícího biskupa pražského o zboření starého kostela a vystavění nového, většího. Povolení dostal doksanský probošt až o deset let později. Tedy roku 1702 jej nechal zbořit, v dubnu byl položen základní kámen a následujícího roku, roku 1703, byly základy původního kostela obestaveny do dnešní podoby. Stavbu prováděl litoměřický architekt Petr Versa a v srpnu téhož roku 1703 byl hotový kostel vysvěcen.
Jedinou pozdější stavební úpravou bylo ve čtyřicátých letech 18. století proražení bočních, kasulových oken, protože původní lunetová okna již nestačila k prosvětlení interiéru.
Za komunistického režimu po druhé světové válce započala devastace málo využívaného kostela, později nevyužívaného vůbec. Podíl na devastaci měli vojáci Rudé armády, kteří rozstříleli veškerý mobiliář, rozkradli a rozbili vzácné sochy a obrazy. V sedmdesátých letech v ničení pokračovali čeští vojáci z blízké travčické posádky, studenti přijíždějící na chmel či polští dělníci a neukázněná mládež z okolních vesnic.
Zcela zdevastovaného kostela si v roce 1987 všiml tehdejší ředitel Památkového ústavu v Ústí nad Labem, Ing.arch. Stanislav Flesar. Kostel si pronajal od církve s cílem zastavit jeho další chátrání do doby než bude možná jeho celková rekonstrukce.
Po roce 1989 uzavřel Památkový ústav smlouvu s římskokatolickou církví o pronájmu chrámu na 37 let za jeho rekonstrukci. Prostory kostela sv. Kateřiny tak mohly sloužit Památkovému ústavu k ukládání více či méně vzácných uměleckých předmětů, které byly uloženy v objektech, na které byly vzneseny restituční nároky.
Rekonstrukce tedy začala v dubnu 1992 a trvala do června 1994. I zvonice byla citlivě upravena jako byt správce.
Kostel svaté Kateřiny byl 4. prosince 1994 slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem Msgre. Josefem Kouklem.
libotenice.cz, 5.8.2021