Český klub fotografů amatérů (ČKFA)

rok vzniku: 1889

poznámka:
založen 19. 8. 1889
pokračovatel
1. český klub fotografů amatérů - Nekázanka, o.s.

heslo:

Český klub fotografů amatérů vznikl 1889. Toto datum bylo vázáno na uznání vynálezu fotografie N. Niepcem a L. M. Daguerrem Francouzskou akademií věd a krásných umění a schválené francouzskou vládou. Tato skutečnost napomohla českým fotografům v touze po osamostatnění a zdůraznění práva na svobodu národa a průkazu jeho vyspělé kultury v tehdejším rakousko - uherském mocnářství. Při založení této ryze české organizace měl Český klub fotografů amatérů (ČKFA) třicet členů nejen z Prahy, ale i z Hradce Králové, Úval, Nelahozevsi, Blatné, Chocně atd. Styk s členy byl řešen písemnou formou, což dalo vznik vlastnímu časopisu, Fotografickému věstníku, jenž byl prvním českým odborným fotografickým listem. Živý styk s klubem udržovali hojně i profesionální fotografové.

Přes mnohé počáteční problémy, zejména finanční, měl fotoklub po roce činnosti více než šedesát členů. Vzhledem k rozšiřující se členské základně bylo nutné vydávat kvalitní časopis, a tak byla vytvořena redakční rada, ve které mimo jiné zasedali J. V. Sládek, J. Kafka a první předseda ČKFA V. Pasovský. První velkou příležitostí pro veřejné představení výsledků práce ČKFA byla výstava fotografií při Zemské jubilejní výstavě roku 1891, kde členové sklidili velké úspěchy a získali několik zlatých, stříbrných a bronzových medailí a diplomů. Výstava však klub nadměrně finančně zatížila. Kromě toho vznikl rozpor s vydavatelem časopisu, a proto bylo v roce 1893 rozhodnuto založit nový časopis, nazvaný Fotografický obzor, který již byl vybaven obrazovou přílohou s ukázkami členské tvorby. Téhož roku se rozvinula další činnost - zasílání tzv. Okružních map, které sloužily členstvu ke studijním účelům a tříbení fotografických dovedností. Proto byly kolekce také bodovány. Tento vzor byl použit i v budoucnu pro tzv. Mapové okruhy různých názvů podle zakladatelů, z nichž nejstarší, stále probíhající, nese název M. O. Nekázanka podle ulice, kde ČKFA sídlil od roku 1930.

Roku 1897 byla na Slovanském ostrově druhá samostatná výstava, které se již zúčastnilo více než sto vystavujících. S výstavou byl spojen i sjezd fotografů amatérů z Čech a Moravy, na kterém bylo přítomno přes sto amatérů. ČKFA měl v té době 245 řádně platících členů. V roce 1900 se fotoklub prezentoval na mezinárodní výstavě v Paříži, kde získal stříbrnou medaili.

Období do roku 1918 bylo poznamenáno mnoha finančními a existenčními problémy, klub se také často stěhoval. Další činnost se úspěšně rozvíjela až po první světové válce, která připravila o život několik vynikajících fotografů - V. J. Bufka, J. Petráka a další. V novém samostatném státě se začal poměrně dobře rozvíjet klubový fotografický život a bylo získáno značné množství nových zapálených členů z celé republiky. V roce 1919 byla k 30. výročí založení fotoklubu uspořádána členská výstava, při které se také konala ustavující schůze Svazu českých fotografů (SČF).

Meziválečné období bylo po fotografické stránce na výši a sláva československé fotografie se šířila po celém světě v mezinárodních fotosalónech. V této době bylo také uspořádáno množství domácích výstav, byly posílány okružní mapy, pořádaly se klubové večery s promítáním diapozitivů atp. V tomto období zvláště vynikli fotografové jako Hájek, Sudek, Krupka, Jírů, dr. Růžička, Pekař, Zeman, Fabinger, Sova, Novotný, Lauschmann, Dvořák aj. Projevily se však také názorové a generační problémy a členská základna se rozdělila. Několik předních členů odešlo a založilo novou organizaci, která však neměla dlouhé trvání. V roce 1938 vznikl nový časopis Spoušť, neboť dosud vycházející Fotografický obzor přešel do majetku Svazu českých fotografů, se kterým se klub v tehdejších předválečných podmínkách ideologicky rozešel.

Neklid v Evropě, neutěšená vnitropolitická situace po roce 1938, včetně odtržení našeho pohraničního území, ovlivnily činnost ČKFA, a tak při výroční členské schůzi k 50. výročí založení klubu bylo přítomno pouze 24 členů.

Německý protektorát nad českými zeměmi nutil ČKFA omezovat činnost, která se v té době odehrávala jen za dveřmi fotoklubu. Vlivem nařízení německých okupantů zanikl ve 4. ročníku také časopis Spoušť. Klubový život však nikdo nezastavil, a tak při tlumeném světle temných komor a zatemnění se dál pracovalo a debatovalo jako na tichém ostrově. V tomto období se začali vytrácet členové, kteří byli totálně nasazeni, uvězněni nebo popraveni. Jedním z mnoha byl i vynikající organizátor a portrétista J. Fabinger. Tato doba byla nejtragičtější i pro tuto kulturní oblast.

Po válce se život v klubu opět rozeběhl plným tempem. Přišlo také množství vyspělých fotografů a na ateliér byly záznamy. Jestliže si vzpomeneme na jména z minulosti, můžeme říci, že každý kdo v české fotografii něco znamenal, tímto fotoklubem prošel nebo se zúčastňoval jeho akcí. Ostatně objekt ČKFA v centru Prahy, kde byl ateliér, výstavní síň, množství temných komor, klubovna, knihovna a kde byl vždy někdo známý přítomen, přitahoval amatéry pro práci i setkání. První český klub fotografů amatérů se sídlem v Nekázance byl pojmem, takže ani období znárodňování, kdy byl klub administrativně přidělen odboru kultury největší pražské továrny ČKD Stalingrad a musel od této chvíle nést název Fotoklub Nekázanka ZK ROH ČKD Stalingrad Praha, jej nezničilo. Došlo k velkému úbytku členů, ztrátě mnohých cenných fotografií z archivu, bylo dosazeno nové vedení a klub byl více méně řízen odborem kultury ČKD. Zbavil se však existenčních starostí a provoz tak mohl probíhat dále včetně výstav v Síni dobré fotografie. Později přišly problémy s úpravami prostor a bylo zničeno unikátní zařízení temných komor zvané "vagón". Klub byl také dlouhodobě uzavřen pro stavební úpravy, hrozilo vystěhování. Opět se věci vyřešily a v období politického uvolňování tam vzniklo mnoho dobrých výstav. Z poválečných členů, kteří se aktivně podíleli na činnosti jmenujme zvláště: Z. M. Zenger, J. Lukas, K. Kuklík, M. Jodas, D. Šimánek, I. Gil, O. Richter, P. Hudec, H. Šantl, J. Zeman, B. Dobrovolský, J. Novotný, E. Vejvoda, J. Mühldorf, L. Kamarád, V. Blahník, K. Ziegenfuss, Š. Rak, A. Roubíček a další. Skutečná krize pro existenci klubu začala v roce 1988, kdy odbor kultury ČKD už nemínil klub dále finančně zajišťovat. Docházelo k mnoha problémům, které násobilo tehdejší vedení fotoklubu svým naprostým nepochopením stávající situace a řešením zejména svých osobních problémů. Snaha uspořádat v roce 1989 obrovské oslavy stoletého výročí založení ČKFA nakonec vyústila pouze ve výstavu v kruhovém kině v tehdejším PKOJF, vydání katalogu a sérii článků v Československé fotografii. Také došlo k tomu, co se očekávalo. Fotoklub dostal výpověď z prostor budovy, která byla majetkem Živnostenské banky. Ta se rozhodla právě v místech ČKFA vybudovat plynovou kotelnu. V této době už ČKD Stalingrad nehodlal platit zvýšené nájemné, a tak toto rozhodnutí jen uvítal. Při následném stěhování do skladů ČKD a na jiná místa se přišlo o většinu klubového inventáře. Jen několik věrných hledalo další místo, kde by se klub mohl scházet. Tím skončilo období šedesátileté činnosti v ulici Nekázanka 7, Praha 1. Sametová revoluce paradoxně odstartovala také novou etapu působení fotoklubu.

Jaroslav VEJVODA

zdroj - 120 let prvního klubu fotoamatérů v Čechách