Zůstane to mezi námi

termín: 2007/08/08 - 2007/09/02
instituce: Karlin Studios
typ výstavy: kolektivní

poznámka:


Výběr prezentuje díla, která mají společnou ambici zůstat mezi veřejným činem a uměleckým artefaktem. Výstava „Zůstane to mezi námi" představuje práce mladší generace umělkyň a umělců, kteří komentují dnešní sociální strukturu přímo z jejího centra. Práce odkrývají politické a kulturní paradoxy, intimní akce a performance na hranici běžných lidských rituálů. Část projektů stojí na spolupráci s neuměleckou komunitou, další pro změnu reagují na genius loci konkrétního místa.

Tammo Rist a Jakob Zoche stojící za projektem Transnational Republik, vytvořili funkční model virtuálního státu. Jejich nadnárodní republika má ambici regulovat doposud neregulovatelnou globální ekonomiku. Prostředky toho jsou vlastní měna, ústava a 4176 aktivních občanů.

Peter Vrábeľ používá politické symboly a vytváří z nich nesympatický oficiální prostor - dočasné místo střetnutí. Lesem nehybných státních vlajek probleskuje obraz explodujícího exteriéru.

Peter Maukš Voda představuje kampaň MAUKŠMAX, v které spojuje marketingové strategie s prezentací vlastních výtvarných děl. Vypracoval si vlastní rukopis a rétoriku, kterou se přátelsky vnucuje publiku.

Tomáš Svoboda vystavuje korespondenci s kulturními institucemi v České republice. S důsledností zaměstnance statistického úřadu svůj pokus o spolupráci s některou z uměleckých galerií.

Jan Vidlička vytvořil ve své rodné vsi situaci, kdy přivedl skupinu teenagerů k produkci vlastního videofilmu. Výsledkem je „home video horror" a záznam samotné události.

Klára Tasovská ve svém videofilmu „Rekonstrukce" rozebírá šarvátku dvou amatérských fotbalových mužstev. Oba týmy se pokusily před kamerou zinscenovat konflikt, který před časem vyústil do velké skupinové bitky. Rekonstrukce skončí přátelským setkáním a hráče víc než kopance klátí k zemi vlastní smích.

Anetta Mona Chisa a Lucie Tkáčová pro změnu soustředili profesionální hráče vlajkové lodě slovenského fotbalu ŠK Slovanu Bratislava. Do rukou novodobým hrdinům umístili na místo fotbalového míče hamletovské lidské lebky.

Anton Čierny ve své foto-performanci „Představení" z roku 2002 soustředil obyvatele své rodné vsi na fotbalovém hřišti a zhotovil skupinový portrét.

G. Horáková vytvořila umělecký artefakt - obraz jako záminku - příčinu pro velké rodinné setkání.

Dominik Gajarský objevil ve svém podnájmu opuštěný fotografický archiv původního majitele bytu. Z negativů nazvětšoval fotky pro malou komorní výstavu v bytě jako poctu činorodému inženýrovi - amatérskému umělci.

Roman Štětina vytvořil sérii pohlednic z dnes už neexistujících vsí v severozápadních Čechách. Pohlednice byly odeslané na autentické adresy. Na výstavě vystavuje ty, které se mu vrátily nedoručené zpět.

Tomáš Moravec uplatňuje svůj specifický cit pro spojení videoobrazu s reálným prostorem, v tomto případě reaguje na prostředí podzemí Karlínské haly.

Lukáš Pumpr ve svém videu sbírá kompozici, třídí a vrací místům jejich rukou psané odkazy.

Michal Moravčík sestavil extrakt „estetiky domova 80. let" a umístil tyto neobillboardy na dnešní reklamní plochy.

Adéla Babanová pracuje s jazykem rozhlasu. Využívá absenci obrazu a mate posluchače. Vytváří fiktivní interview na pomezí autentična a fikce.

Ve svém projektu „On TV" z roku 2004 se Dorota Kenderová infiltrovala do zpravodajství komerční televize a opakovaně se objevovala za moderátorem televizního vstupu.

Viktor Frešo a Kassa Boys - zaznamenali mši svatou, ve které ministruje skupina košických výtvarníků. Celebrující kněz vyzývá osazenstvo kostela, aby se znovu stali partnery současného umění a podpořili nastupující generaci mladých umělců.

Cílem vystavených prací není získat definitivní podobu - stát se galerijním objektem. Pracují s odstupem a ponechávají si neuchopitelný tvar. Tato poetika nepřesnosti má podobnou vlastnost jako vůně nebo zápach, které jsou sice neviditelné, ale dokážou neznámý prostor velmi dobře zaplnit a tím popsat.

Dušan Zahoranský, Praha 2007

(http://www.futuraproject.cz)