PLUG IN

termín: 2004/05/07 - 2004/05/27
instituce: Centrum pro současné umění Futura
typ výstavy: kolektivní

poznámka:


PLUG IN

7. května – 27. června 2004

Umělci představující svá díla:
Eija-Liisa Ahtila, Pavel Braila, Mircea Cantor, Phil Collins, Jimmie Durham, Lisa Glauer, Anna Jermolaewa, Renzo Martens, Susan Norrie, Khalil Rabah, Jalal Toufic.

Autor projektu: Mario Rizzi
Asistentka kurátora: Eva Neklyaeva

Podívejte se kolem sebe: žijete v utopii přípojek a her. Počítač, telefon, televize, dokonce i topinkovač – všechno je perfektně standardizováno a kompatibilní. Možnost připojení jedné věci k věci druhé tak, aby v reálném čase společně působily a vzájemně ovlivňovaly svůj vývoj a svoji funkci je nejvytouženějším cílem, zvláště pak ve světě počítačů. Filozofie přípojky-hry se nevymezuje novými technologiemi. Obdobné modely lidské interakce nacházíme v obchodu, politice nebo v samotném uměleckém světě. Standardizace komunikačních procesů může přispět ke vzniku účinnějších operací, ale vylučuje rozmanitost a pestrost. PLUG IN se přirozeně koná v období vstupu České republiky do EU a představuje umělce, kteří se zabývají takovými tématy jako je přijetí/vyloučení, komunita, definice hranice, přestěhování, migrace a identita. Výstava poskytuje prostor k prezentaci těchto pohledů a nabízí veřejnosti pohled, který se liší od tradičních proslovů a debat. Jedenáct vynikajících umělců testuje na této výstavě hranice a koncept uměleckého světa a obrací - pomocí nové strategie dezorganizace - naruby vztah, lépe řečeno interakci mezi jimi samotnými a diváky. Všechny vybrané práce se zaměřují na „lidskou periférii“ se smyslem pro poezii. Protože se jedná o projekt umělce, PLUG IN prezentuje a posuzuje umění jako specifický prostředek uměleckého výrazu. (Mario Rizzi)

Mnoho kurátorů dnes ve své práci staví na odiv tématickou konzistenci a přes dlouho proklamovanou smrt autora jsou stále více porovnáváni s autory, kteří by ukázali umělecký vývoj v čase vytvářeje dílo podobně jako filmový režisér, spisovatel nebo vizuální umělec. Zvláště půvabná je skutečnost, že k emancipaci kurátorství by nedošlo bez umělců a jejich konceptů i strategií. Co však tato přivlastňování si uměleckých strategií dokázala je, že vytvořila užší vztah mezi umělci a kurátory a často viditelnější zapojení umělců do kurátorské činnosti. Umělci vysílají signály, že sami sebe vědomě interpolují do tradice, kde individuální rozdílnost vychází ze strategií vnímání, rozpoznávání a transformování starých modelů v něco jiného a nového (Jens Hoffmann).

Kurátoři to umělcům oplácejí a vracejí jim míč tím, že používají jejich práce stejně jako umělci používají znaky. Každý se může cítit za „intepretovaného“ nebo „manipulovaného“; stejně tak může hudebník použít ve své skladě základní melodii z Jamese Browna, i když sám předtím viděl, jak si tuto melodii již vypůjčil jiný hudebník. Dnešním kritériem je kvalita řetězce. V systému umění už sílu jednotlivců neurčuje jejich postavení, ale jejich schopnost přemísťovat se. Podobně jako je tomu ve hře v šachy: kůň bude mít vždy větší hodnotu než střelec nebo věž, jejichž pohyby jsou příliš snadno předvídatelné. A pěšáků bude vždy nadbytek. (Nicolas Bourriaud).

V galerii lze zakoupit 80 stránkovou knihu o projektu vydanou vydavatelstvím Fine Arts Unternehmen Books a obsahující eseje Nicolase Bourriauda, Jense Hoffmanna a Maria Rizziho.

Poděkování: Ministerstvo kultury České republiky, Magistrát hlavního města Prahy, Embassy of Finlan, Finlux a art&antiques časopis.
(http://www.projectfutura.cz)