Theodor Pištěk: Kde budu žít příště

termín: 2012/04/19 - 2012/06/14
instituce: Galerie města Plzně
typ výstavy: autorská

poznámka:
podzemí, nadzemí, mázhaus
-
Theodor Pištěk – Mezi iluzí a prostorem
Postavení malíře Theodora Pištěka (narozeného v Praze 25. října 1932) na české umělecké scéně je tak trochu nevděčné. Vymyká se totiž téměř vším, čím by měl malíř podle zdejších měřítek být. Vedle malby totiž pronikl na světovou špičku v oboru filmového kostýmního návrhářství, bereme-li v potaz, že cena Americké filmové akademie, neboli Oscar, kterou Pištěk obdržel za formanovskou adaptaci Shafferovy hry Amadeus, je tou nejvyšší metou, kterou v tomto odvětví může člověk dosáhnout. Umělec Pištěk však byl také československým reprezentantem v automobilových závodech, a krásná auta a motorky miluje dodnes. Dispozice mnoha talentů v očích některých ovšem znamená, že onen vážený obor malířský by měl být jen takovou Pištěkovou kratochvílí, ozdobou volných chvil, společenským přizdobením úspěšné kariéry. Pravda je však jinde. Pištěk je definitivně malířem svou volbou i existencí. Souběžné profesní životy do jeho malířství vstupují pozitivně, navzájem se ovlivňují a potvrzují svébytné a navýsost zajímavé Pištěkovo postavení na zdejším vizuálním jevišti. Z umělcova malířského díla jsou rozhodně nejznámější Pištěkovy fotorealistické obrazy ze 70. let, kterými osobitě přispěl do tohoto stylu, prosperujícího zejména v USA na konci šesté a v počátku sedmé dekády minulého století. Hladká a navýsost realistická malba však má, na rozdíl od zaoceánských i evropských fotorealistů, v Pištěkově podání osobité významové přesahy. Jindřich Chalupecký napsal:„...na rozdíl od fotorealistů obraz volně komponuje; a zatímco v zpodobení amerických fotorealistů působí moderní svět dojmem prázdnoty a absurdnosti, Pištěk je zaujat jeho fantastickou a skrytou významností.“1 Pištěk k tomu má své dispozice, ostatně jeho malířská tvorba je daleko rozsáhlejší, vždyť jeho první vážné figurální obrazy se datují od konce 50. let. Tehdy, v roce 1958, ukončil studia na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Vratislava Nechleby, malíře starého střihu a elegantního realistického portrétisty. Bezesporu zde načerpal malířské dovednosti, zúročené v desetiletích později, byť v letech bezprostředně po absolutoriu se vyrovnával se zcela jinými výtvarnými tendencemi. Osahával si informel a jako mladý umělec vnímal onu zásadní proměnu českého uměleckého prostředí. Po sérii prostorových strukturálních prací přicházejí Pištěkovy černobílé,, „hladké“ kresby, později i s barevným akcentem, svým charakterem obrazy menšího formátu, vyvedené tuší a nitrolakem. Vznikaly od roku 1964 do roku 1982. V těch posledních, nazvaných Kde budu žít příště, už zpracovává tématiku architektonického prostoru, iluzívnost jeho prostupnosti a jsou černobílou verzí barevných obrazů, odstartovaných Večírkem u Plečnika. I v těchto obrazech suverénní zvládnutí hladké malby, podobně jako je tomu u „motoristických“ kompozic, umožňuje Pištěkovi sugerovat prostorovou iluzívnost a nekonečnou variabilitu architektonických možností. V neposlední řadě je také třeba vyzdvihnout v kontextu celého Pištěkova díla malířovu barevnost, jeho koloristické schopnosti a práci s barevnou plochou. Šálení smyslů, kterými nás svět obklopuje, jeho krása i pomíjivost, prostupnost detailů a celku, zkoumání pravosti i pravdy, míjení skutečnosti a fikce, realita abstrakce a konstrukce reality, kolíbalovsky řečeno „mezi konkrétním, iluzivním a abstraktním“2, to jsou nosné prvky Pištěkova díla. Jdou z obrazů do filmu a do reálného života i naopak. A generují nekonečno Pištěkových obrazů, které nám mimo jiné kladou otázky po smyslu života a po smyslu umění, které v něm má nezastupitelné místo.
Martin Dostál, www.galerie-plzen.cz
1 Jindřich Chalupecký, Nové umění v Čechách, in Theodor Pištěk, Praha 2007
2 Stanislav Kolíbal, Mezi konkrétním, iluzivním a abstraktním, 2004, in Theodor Pištěk, Praha 2007